Lidé z Baffinova ostrova
Nelly Rasmussenová
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203442/lide-z-baffinova-ostrova-203442.jpg
4
8
8
Autorka knihy od malička hltala cestopisy polárníků a vždycky se toužila se podívat "na sever". Kniha je popisem jejího pobytu na několika místech Baffinova ostrova, ve městečkách nebo spíše osadách Pang, Frobisher Bay, Pangnirtung a Cape Dorset. Na každém místě se jí podařilo ubytovat se u Inuitů a mohla si tak vychutnat plnými doušky jejich každodenního života. V té době,(cestu podnikla v roce 1984), už nikdo nebydlel v tradičních eskymáckých stavbách, nýbrž v dřevěných montovaných domkách postavených kanadskou vládou.... celý text
Přidat komentář
Super cestopis. Autorce nebylo ani čtyřicet, když se vydala na sever.
Popisuje cestu z Prahy až do odlehlých míst, kde se spoléhá nejen sama na sebe, ale poznává, že tamní komunita je strašně přátelská (no, Franklinova expedice by měla jiný názor).
Po trochu rozpačitém začátku a první noci ve stanu, se dostává do několika rodin, s nimiž se účastní i lovů a různých výprav "do divočiny."
Samozřejmě komunita je tam už slušně poznamenaná cizími vlivy a mladá generace moc nechce následovat úděl svých předků, ale i díky tomu neměla paní autorka problém domluvit se anglicky i s malými dětmi, přičemž staří členové komunity, i když nerozumí, chovají se vlídně a hrozně trpělivě.
Zaujalo ve všech směrech, i když jídelníček je z mého pohledu "pro silnější povahy." Třeba kůži z velryby - jen tak. Nebo bobule podobné borůvkám s tukem jako mňamku. Holt tisíc národů - tisíc chutí :).
Dokonce by mě zajímalo, jak na tom jsou někteří "hrdinové" příběhu dnes.
Štítky knihy
Arktida Eskymáci, Inuité komunity a společnost Kanada přírodní národy lovci polární kruh lidové zvyky rok 1984Autorovy další knížky
| 1995 |  Děti severských šamanů |
| 2013 | Bitva u Chlumce a Přestanova |
| 2013 |  Na konci války se sčítají oběti |
| 1989 | Lidé z Baffinova ostrova |
| 1986 | Tykvové děti |
Po literární stránce sice žádný skvost... ale obsah má velkou hodnotu a týká se nesmírně zajímavých věcí. Za nejhodnotnější považuji reflexi modernizace inuitské společnosti se všemi výhodami a nevýhodami, nejen v době autorčina pobytu, ale i v době dávno předtím. Skvělá je také předposlední kapitola, která se věnuje vztahům v tradiční rodině, porodům, pozici ženy-manželky, dětem. Jsem ráda i za seznámení s Kenojuak Ashevak (1927-2013), obyčejnou ženskou a zároveň úžasnou umělkyní, o které jsem nikdy dřív neslyšela, ale její tvorba je opravdu neotřelá a evidentně dost známá (koukněte na Google). Obdivuji autorku, že ochutnávala všechny místní kulinářské speciality... a že byla odvážná i v mnoha jiných směrech, vlastně už jen tím, že v roce 1984 si sbalila krosnu a sama odjela, kam jí srdce táhlo.