Lidice - Zrození symbolu
Vojtěch Kyncl
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295923/bmid_lidice-zrozeni-symbolu-Q06-295923.jpg
4
21
21
Evropská společnost vzpomíná zločinů druhé světové války už sedm desítek let. Každý národ má místo, které se pro něho stalo symbolem utrpení. Jen málokteré dosáhlo světového věhlasu, byť by si to svým významem zasloužila všechna. Lidice byly zničeny v pomstě za smrt velitele Říšského bezpečnostního úřadu a zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v červnu 1942. Vražda téměř všech mužů, kteří by udrželi zbraň, děsivá smrt nevinných dětí i krutý osud lidických žen zůstávají mementem lidické tragédie s nadnárodním významem. Předválečný, válečný i poválečný příběh Lidic nebyl dosud odborně zpracován. Nové dokumenty z českých i zahraničních archivů, svědectví pamětníků i dokumenty dochované v rodinných archivech představují Lidice jinak, než jak je známe z knih a filmů.... celý text
Přidat komentář
Rozhodně další povinná četba ve školách. Aby generace mladých věděli všechny informace o vyhlazení a symbolů Lidic.
Úžasná kniha plná informací. Na to jak byla odborná se opravdu četla sama a rychle. Sáhla jsem po ní jen kvůli ověření několika informací, které se týkají mých předků a napojení na Lidice, ale rozhodně bych doporučila všem. Tyto hrůzy musí být stále v paměti a nezapomínat se se kdysi dělo.
Bohužel, v množství děl zabývajících se Lidicemi je tato kniha poněkud náročná... Ano, literatura faktu, ale i přesto jsem místy měla pocit spíš publikace pro univerzity. A u takového tématu je to ohromná škoda, protože autor si dal práci a sehnal neskutečné množství materiálu a svědectví. Jen to zpracování...
Kniha je důkazem neskutečně mravenčí práce, nabízí obrovské množství detailů a fotografií, přitom se čte velmi dobře a je srozumitelná. Byla pro mě obrovským přínosem.
Za mě jednoznačně povedená publikace. Těžké téma Lidické tragédie autor sepsal velice čtivě, že jsem nějakých 580 stran měla přečtených během pár dní (v průběhu dost náročného pracovního týdne) - a to nejsem skalní fanoušek tohoto žánru. Myslím si, že tohle je vhodná kniha pro každého, kdo si chce udělat nějaký ucelený obraz toho ce se tehdy stalo.
Monumentální dílo mající obsáhnout vše o Lidicích se díky nesourodosti materiálu, tápaní při jeho zpracování, nedržení časové roviny, kolísání mezi uváděním detailů, mnohdy nepodstatných a obecných celků, mnohdy též nepodstatných, používání jednotlivých prvků bez zasazení do souvislostí a objasnění významu, hroutí. Méně je někdy více. Autor představuje směsici různých dokumentů a informací, z nichž některé mají k tématu hodně daleko. Příkladem budiž náklad zbraní převážený lodí Lidice, nebo konstrukční detaily plynových vozů v Chelmnu. O samotné lidické tragédii a osudech obyvatel lépe vypovídají úžeji zaměřené publikace. Kladně lze hodnotit pokus o zachycení obnovy Lidic v poválečném období.
Nelze popsat slovy, jak hluboce na člověka tato knížka zapůsobí...
Nikdy bychom neměli zapomenout na minulost naší země a na to, co se zde odehrávalo v dobách 2. světové války...
Knížka perfektně a detailně popisuje veškeré události spojené s lidickou tragédií.
Doporučuji si přečíst...
Sleduji práci a názory autorů knih související s druhou světovou válkou a hodnotím jejich práci. U této knihy musím poznamenat, že obsahuje spoustu nepřesností a nedotažených tvrzení, která se autor ani nesnaží nějak doložit a tak nemám přehled co je literatura faktu a co je zkresleno. Celá kniha na mne působí jako sběr nějakých tvrzení bez souvislostí.
Česká televize odvysílala v pořadu Reportéři ČT reportáž “V předvečer tragédie”, o které musela vědět, že nemá oporu v důkazech. Zveřejněné bulvárního tvrzení mladého, ambiciózního historika Vojtěcha Kyncla (36), že byla matka paní Marie Šupíkové udavačka židovky, je zcela bezprecedentním útokem veřejnoprávní televize na památku Lidic. Mnohé nasvědčuje tomu, že jde o ideologicky motivovaný útok.
Tak nejen lživé tvrzení v anotaci, ale něco daleko horšího: Nepravdivé obvinění z udavačství lidické ženy Alžběty Doležalové. Archivář hlavního města Prahy pan Mgr. Vojtěch Šustek Ph.D. prostudoval Kynclovu knihu Lidice – zrození symbolu a s překvapením zjistil takovou nehoráznost ze strany Kyncla, že sepsal obsáhlý článek o jeho nevědeckém postupu a krutém, bezcitném přístupu k lidické ženě, která se ničeho nedopustila, přežila koncentrační tábor a jejíž dcera ještě v Lidicích žije.
Kniha je velmi hezky a poučně zpracována a popisuje všechny souvislosti v přehledné linii, které více či méně, přímo či nepřímo souvisejí s lidickou tragédií. Autor zde přehledně sepsal vše, co se tohoto tématu týká.
Máte na mysli pana PhDr. Vojtěcha Kyncla, Ph.D.? Pokud ano, dá se předpokládat, že oba pánové jsou alespoň ve formálním kontaktu a nijak si své odborné znalosti navzájem nezpochybňují, jak vyvozujete... ale to je celkem nepodstatné. Čím více knih na toto téma a odborné(!) diskuze, tím lépe ;)
Pana plukovníka PhDr. Eduarda Stehlíka, MBA by určitě mrzelo, že nějaký Vojtěch Kyncl nepovažuje jeho práce za odborné.
Srovnávat knihu Vojtěcha Kyncla s prací Eduarda Stehlíka je trochu nešťastné, jelikož obě se vyznačují odlišným pojetím. Zatímco -Lidice. Příběh české vsi- zachycují dějiny obce výhradně "ve fotografii", titul -Lidice. Zrození symbolu- je čistě odbornou historickou prací, která opravdu snad jako jediná svým rozsahem a zpracováním zohledňuje předválečné, válečné a poválečné osudy této vsi. Díky práci s prameny a jejich následné interpretaci se v autorovi nezapře historikova profese. Už jen pro tyto dva argumenty si kniha zaslouží lepší hodnocení než odpad. Nemluvě o tom, že dané téma čekalo dost dlouhou dobu na takovouto knihu.
Dodatek: Jestliže pan Kyncl konstatoval, že v tuzemsku doposud nebyla napsána na toto téma odborná literatura, nebylo to jistě myšleno zle vůči panu Stehlíkovi, ale spíše míněno proto, že dosavadní literatura (ať již publikovaná v obodobí komunismu, respektive v polistopadové době) neodpovídala striktně vědeckému rázu, tzn. postrádala analýzu a kritické zhodnocení historické události. Jednoduše řečeno, je potřeba rozlišovat mezi populárně naučnou literaturou a literaturou odbornou. Naopak spatřuji v kombinaci obou titulů skvělou příležitost studia a seznámení se s lidickou tragédií, kde na jedné straně máme zdroj s obsáhle fundovaným textem a na straně druhé doplněný jedinečným souborem fotografií.
Předválečný, válečný i poválečný příběh Lidic nebyl dosud odborně zpracován.
To je dle mého názoru velmi zavádějící a lživé tvrzení.
Autorem knihy „Lidice: Příběh české vsi”, je plukovník PhDr. Eduard Stehlík, MBA, ředitel odboru pro válečné veterány ministerstva obrany. Ještě nikdy v historii nebyla obec Lidice obrazově a textem zmapována historicky tak, jako je tomu v této publikaci. Knihy, které byly dosud o Lidicích vydány, se vždy zabývaly pouze jednou etapou jejich historie – událostmi roku 1942. Nápad vydat úplně novou knihu o Lidicích vznikl v hlavě ředitelky Památníku Lidice Ing. Marie Tělupilové v roce 2002, kdy Památník Lidice navázal úzkou spolupráci s Vojenským historickým ústavem v Praze. Kniha „Lidice – příběh české vsi” je věnována památce 340 zavražděných obyvatel starých Lidic. Má celkem 136 stran a je doplněna 880 fotografiemi a vyobrazeními. Eduard Stehlík při její kompletaci spolupracoval s pamětníky lidických událostí, studoval archivy a sesbíral mnoho unikátního materiálu, který je v drtivé většině publikován poprvé až nyní.
Publikace mapuje život této středočeské obce od konce 19. století až do současnosti. Největší prostor v ní, vedle podrobného vylíčení osudů vsi v letech před druhou světovou válkou, mají pochopitelně smutné události z roku 1942.
Pro Památník Lidice knihu vydalo pražské nakladatelství V RÁJI v české, anglické a německé verzi. Slavnostní křest knihy se uskutečnil 18.února 2004 za velkého zájmu sdělovacích prostředků v Lidické galerii Památníku Lidice. Křtu se kromě autora Eduarda Stehlíka zúčastnila také ředitelka Památníku Lidice Ing. Marie Tělupilová, ředitel Vojenského historického ústavu v Praze podplukovník Mgr. Aleš Knížek, představitelé Československé obce legionářské, Českého svazu bojovníků za svobodu a institucí, kteří se na vzniku knihy podíleli, ale také řada dosud žijících pamětníků lidických událostí z roku 1942.
Kniha Eduarda. Stehlíka „Lidice – příběh české vsi“ získala v květnu 2005 v soutěži „Gloria musaealis“ vyhlašované Ministerstvem kultury České republiky a Asociací muzeí a galerií hlavní cenu v kategorii Muzejní publikace roku 2004. Spoluautor stálé expozice muzea Památníku Lidice „A nevinní byli vinni…“. Od 27. října 2006 je Eduard Stehlík čestný občan Lidic.
Lidice - Zrození symbolu
Mám radost, že vznikla takto rozsáhlá publikace o Lidicích, kde jsem si mohl trochu dát dohromady souvislostí, určitě na ní pan Kincl nechal kus práce. Líbilo se mi, že dokázal některé věci podložit u některých naopak, že se jedná naopak o mýtus (například, že faráři bylo nabídnuto propuštění a on to odmítl).
Trochu mě mrzelo, že nebylo dáno víc pozornosti Lidicích a jeho obyvatelích po postavení nových Lidic, myslím, že je to zajímavá oblast, která by chtěla víc probádat.
Pak mě taky trochu mrzí asi nedostatek empatie a co se hodí napsat, odkazuji na údajnou udavačku Alžbětu Doležalovou, matku Marie Šupíkové, již zmiňovanou, poznámku a Lidická žena a povolání, i kdyby byla velká šance, že to tak bylo, nemůže s ohledem na žijící potomky, toto napsat, nebo se má spíš věnovat dějinám, které už nemají pamětníky, například Rudolfínské době. Zde bych asi prosil víc empatie a citlivosti.