Lídři jedí poslední
Simon Sinek
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489932/bmid_lidri-jedi-posledni-mR4-489932.png
4
59
59
Jak vybuduji stabilní a a výkonný tým, ve kterém všichni usilují o dosažení společného cíle? Kde nepanuje cynismus a sobectví? Kde jsou si kolegové oporou? Simon Sinek, autor bestselleru Začněte s proč, studoval množství firem, v jejichž čele stojí lídři, kterým více než na sobě a na krátkodobých ziscích záleží na zaměstnancích. Své poznatky pak zpracoval do nové knihy Lídři jedí poslední, kde se jimi můžete inspirovat i vy. Armáda má jasno: důstojníci jedí poslední! Co je v jídelně spíše symbolickým gestem, dostává na bitevním poli vážnější rozměr. Ti nejlepší lídři obětují vlastní pohodlí a bezpečí pro dobro těch,kterým velí. Budují ve své firmě důvěru, pocit jistoty a podporují spolupráci. Jejich zaměstnanci pak táhnou za jeden provaz a dokážou čelit vnějším výzvám. Firmy jsou stabilní a dlouhodobě úspěšné. Tento princip používá lidstvo od dob lovců a sběračů a Simon Sinek ukazuje, že platí stále, možná víc než kdy jindy.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno:
2015
,
Jan Melvil
Originální název:
Leaders Eat Last, 2013
více info...
Přidat komentář
Svěží pohled na to, jak fungují zdravé organizace, proč motivace typu cukr a bič nepřináší nejlepší výsledky a že základem by měla být důvěra, pocit bezpečí a společný smysl.
Poznatky z knihy jsou univerzální a dají se uplatnit ve firmě, v rodině nebo v jakékoliv jiné skupině lidí.
Jak už se tu píše v jiných komentářích, hlavní myšlenka představená na začátku se ve zbytku knihy v podstatě omílá pořád dokola. Místo toho bych spíše ocenil více praktických rad.
Skvela knizka plna realnych pribehu o uspesnem a neuspesnem vedeni nejruznejsich podniku, z kterych si clovek muze odnest ispiraci pro vlastni praci. I kdyz se jedna prevazne o pribehy ze spojenych statu, kde je mentalita lidi odlisna od nasi, tak i presto v knizce clovek najde spoustu inspirace. A jako clovek z gen Y muzu rict, ze jeji popis v knizce je vice nez presny :-) (narozdil do generace boomers, kde se tato generace u nas a v usa asi bude lisit vice).
Není to zrovna skvělé čtení, jelikož autor píše dost rozvlekle, ale prezentovaná polemika je mě blízká. Kniha výborně doplňuje celou řadu knih, namátkou třeba Bod Zlomu od Gladwella, kterou jsem četl nedávno, Build to Last od Collinse, ale taky slušně sundává z piedestalu bezohledné a slepé "vedení" Jacka Welche, Bernsteinovy manažerské Dinosauří mozky i Neandtrtálce atd. Je fajn vidět, že se se na americké manažerské škole odehrál za pětadvacet let takový posun. Rozpitvání motivace až na vliv elementárních hormonů dopamin-serotonin-oxytocin-kortizol strká do kapsy Golemanovu Emoční inteligenci, jejíž neschopnost širšího záběru a neschopnost rozboru fyzikálních pohnutek našeho psýché ji staví do role překonaných knih. Sinkem popisovaná "care" jako nové paradigma by byla skutečná revoluce. Je známo už dostatečné množství případových studií, kdy řezání nákladů až na dřeň bylo příčinou úpadku společností, nebo alespoň jedné generace jejich manažerů. Škoda, že taková literatura vzniká svou většinovou četností jen v USA (alespoň souzeno nabídkou českých knihkupectví) a nejsou k dispozici knihy podobného ražení a kvalit z Evropy, nebo Asie. To je podle mě důkaz významu kultury USA pro formování světa. Alternativní vysvětlení je jazyková roztříštěnost Evropy a rozdrobení knižního trhu.
Za mě velmi málo přínosných informací.. V podstatě jedna nosná myšlenka motaná v několika příbězích.
Líbí se mi případové studie a převyprávěné skutečné příběhy a události které autor pak elegantně použije vyjádření hlavní myšlenky kapitoly. Některé "omáčky" se docela táhnou, opakují a docela mně části knihy hodně nudili a četl jsem je jenom hodně mechanicky. KAžodpádně, některé části a myšlenky z knihy rozhodně stojí za to si osvojit a připomínat.
Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Na jedné straně obsahuje spoustu skvělých myšlenek, které jsem si zapsal (hlavně část o dopaminu, atp.), na straně druhé se od druhé poloviny neeeuuuuvěěěěřiiiiiteeeeelněěěě táhne a jen stále opakuje mantru o pocitu bezpečí, který se má v organizaci vytvářet. Dobře, ale opravdu je nutné to opakovat cca 15x? To je ovšem asi vlastnost rozvojových knih, ovšem tuhle specialitu má obzvlášť Simon Sinek. No a proto je nejlepší část o Serotoninu, Oxytocinu a Kortizolu 64-137, připomínka Dunbarova čísla a to, že manažer by měl být ten, kdo je nejblíž k informacím. Oproti Hluboké práci od Newporta je tu žalostně málo praktických tipů a je to spíš jedna myšlenka na 220 stranách. Ach Sinku, Sinku.
Knihu jsem přečetla až po "Začněte s proč" a obě knihy mají dost společného. Popravdě teď už bych s jistotou nezařadila nějakou pasáž do jedné či druhé knihy.
Autor předkládá inspirující příběhy a úvahy, které se v podstatě točí kolem jednoho tématu. Doporučuju k přečtení, ale nepřijde mi, že by bylo vážně nutné číst celou knihu k pochopení hlavní myšlenky.
Pro mě jako studenta ekonomie opět skvělý obohacení všech teorií, které se v Leadershipu, Strategii atd. učíme. Neskutečně široká kniha, která se dotýká od historie po současnost dané problematiky. Nepochybně povinná literatura. Pozitivní a inspirativní.
Velice zajímavé a inspirativní. Některé postřehy jsou však v dnešní době, bohužel, těžko uplatnitelné
Když jsme nespokojení v práci, může nás to i zabít – a Sinek vysvětluje hned v první části proč. Začíná popisem působení „sobeckých“ a „sociálních“ neurotransmiterů (dopaminu, adrenalinu, serotoninu a oytocinu), jejich úlohou v naší evoluci a toho, jak to s nimi máme dnes. Potřebujeme je mít v rovnováze, ale ve většině firem se bohužel jede jen na adrenalin a dopamin. Jako řešení navrhuje dostatečnou pozornost ze strany šéfa ke svým lidem vytvoření „kruhu bezpečí“, jinak totiž mají lidé v práci hlavně na starost ochraňování se jeden před druhým a obavy o denní chleba. Z mého pohledu Sinek už ke konci knihy ztrácí dech a opakuje předložené myšlenky. Přesto pokaždé přidává něco, čím se čtenářem zatřese: například se ptá, jak se cítíme, když si představíme, že jsme v letadle a přitom víme, že dispečer si může číst maily a psát sms (a průběžně to dělá). Jak to, že to tedy můžeme dělat my, uprostřed čehokoli? Nebo jen tak napíše, že pocit pohody dětí neovlivňuje tolik, jak dlouho jejich rodiče zůstávají v práci, ale s jakou náladou se vrátí domů…
"Miluj svého bližního jako sám sebe." (Mk 12,31) Nebo možná, "víc, než sám sebe". Tak by se dalo shrnout éma, kolem kterého celý obsah knihy neustále krouží. Kniha dává jak historický pohled na leadership, tak aktuální doporučení, stejně tak výhled do budoucna. Začátek a konec knihy až tak záživný nebyl, protože se neustále opakuje stejné téma. Ale prostřední pasáž knihy je zásadní. Její poselství, služba druhým, je ale velmi aktuální a důležité. Proto bych knihu rád doporučil každému, kdo přímo jedná s vlastními zákazníky, kolegy či podřízenými.
Povinná literatura pro všechny vedoucí pracovníky - snad by se po jejím přečtení začalo měnit pracovní prostředí v našich organizacích.
Motivující a inspirací přetékající kniha, která by neměla chybět v knihovně žádného lídra, a tím je ve své podstatě každý z nás - nejen jako potenciální vedoucí v práci, ale zároveň i rodič, sourozenec, přítel, kolega. Všichni do jednoho se podílíme na formování nás i našeho okolí, a tento literární počin vám pomůže činit tak jedině k lepšímu. Srdečně doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Začněte s proč: Jak vůdčí osobnosti inspirují k činům |
| 2015 |  Lídři jedí poslední |
| 2018 | Objevte své proč: Jak najít smysl pro sebe i svůj tým |
| 2021 | Nekonečná hra |
(SPOILER) Inspirující a s svěže napsaná kniha o tom, jak naprostá většina organizací fungují špatně a jejich šéfové se chovají tak, jako by věděli všechno nejlépe a své podřízené vnímají jako poslušné ovečky, ke kterým se náležitě chovají ("já jsem šéf - ty jsi můj podřízený a opovaž se zpochybňovat cokoliv co řeknu").
Tohle je jedna z těch knih, která je opravdu inspirující v pravém smyslu a je radost se k ní vracet. Neobsahuje totiž pouze výčet organizací, ve kterých se šéfové chovají jako skuteční lídři (tedy znají pokoru a dokážou se i od svých podřízených něco poučit, nechovají se jako by snědli všechnu moudrost světa), ale obsahuje i zajímavé informace z oblasti psychologie/biologie. Autor se také zamýšlí nad generací baby boomers a nad stylem, jakým své organizace vedou jako šéfové.
*Typickým příkladem toho, před čím autor varuje, je naprostá většina fabrik (alespoň tady v ČR). O zaměstnance nejeví vedení přílišný zájem, zaměstnanci jsou směšně placeni, vedení si myslí, že ví všechno nejlépe a umí si jen urvat pro sebe a na zaměstnancích chce ušetřit co to jde. *