Liečba Schopenhauerom
Irvin D. Yalom
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423424/bmid_liecba-schopenhauerom-V2I-423424.jpg
5
241
241
Philip bol pacient, ktorému renomovaný psychoanalytik Julius Hertzfeldt pred dávnymi rokmi nedokázal pomôcť a vyliečiť ho zo závislosti od sexu. Ich životné cesty sa opäť pretnú v čase, keď je Julius náhle konfrontovaný s vlastnou smrteľnosťou a ochorenie, ktorému čelí, ho prinúti klásť si otázky o význame svojho života. Pri stretnutí s Philipom zistí, že je stále rovnako arogantný a sebastredný, ale svojej závislosti sa údajne zbavil - a to síce čítaním diela nemeckého pesimistického filozofa Arthura Schopenhauera, ktorý do filozofie vniesol telesnosť. Yalom sa v tejto knihe venuje veľkým témam: strate, pátraniu po zmysle života a sexuálnej túžbe. Je to však aj príbeh posledného roka starnúceho psychiatra a jeho terapeutickej skupiny. Prelínajú sa v ňom príbehy ľudí zo súčasnosti s osudom veľkého nemeckého filozofa, v ktorého dielach niekto mohol nájsť útechu, aj keď rovnako tam bola aj beznádej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , PremediaOriginální název:
The Schopenhauer Cure, 2005
více info...
Přidat komentář
Takovy lehounky poctenicko pro unudeny, vzdelanim nepolibeny mamky. Nepoctivy, nekonzistentni, sebeliby, blbe prelozeny. To zajimavy vykradeno z Rudigera Safranskeho (v bibliografii srandovne jako 'Midiger Safranski').
Mé druhé setkání s panem Yalomem bylo opět velmi přínosné a poučné. Je to velmi příjemná cesta k poznání nejen terapeutické Práce, ale i filosofie. Určitě to nebylo poslední setkání.
Po přečtení knihy si znovu a znovu si uvědomuji, jak je láska komplexní. Nelze ji osekat na pohlavní pud (ač je jakkoliv důležitý), nelze si z toho vytáhnout jen příjemné trávení času (ač si jakkoliv moc dobře s druhou osobou rozumíme), není jen o rodinné sounáležitosti.
I když ve mne sebevíc mohou rezonovat myšlenky bezbřehého pesimismu, existence lásky mi zabraňuje v něm získat ukotvení. Vždyť jestli i Schopenhauer nakonec uznal, že si mimo jiné dlužíme "lásku k bližnímu", musí dojít k nalomení i té nejpevnější třtiny.
"Každý, s nímž jsem měl co dělat, mi způsobil bolest."
Fenomenální. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Spojuje vyprávění o psychoterapeutické praxi s útržky filosofie (nejvíce samozřejmě s Schopenhauerem). Dokáže tedy nabídnout mnoho rad pro práci se svojí myslí, inspirativní náhledy na lidskou existenci i Yalomovo ústřední téma - čelení strachu z vlastní smrtelnosti. To celé je podáno příjemným beletristickým stylem se sladkobolným příběhem. Určitě doporučuji.
Krásna mozaika poskladaná z kúskov Schopenhauerovej filozofie a Yalomovej terapeutickej praxe. Navyše pomerne čtivo napísaná. Veľmi som si to užila, výborný úvod do Schopenhauera.
Potvrzuju postřeh Adwil(a): literaturu nečekejte, většina postav je vytvořena proto, aby měl kdo říkat psychologické poučky - ale to u knihy napsané psychiatrem asi nepřekvapí. Ovšem jeho "Když Nietzsche plakal" pokládám za lepší - tam jednají dospělí lidi; většina účastníků terapeutické skupiny v téhle knize působí jako přerostlí puberťáci, co se pořád navzájem ujišťují, že za ta rozbitá okna ve skutečnosti nemůžou, to my nic, to okolnosti, a přitom se pořád navzájem poplácavají po ramenou, jací jsou pašáci, když na sebe ta rozbitá okna dokážou prozradit...
Ale abych autorovi nekřivdil: obrat v posledních asi třech kapitolách, kdy se i sám Schopenhauer najednou ukáže v úplně jiném světle, je skutečně až kathartický.
Spousta pravdivých mouder, nicméně dost uměle zasazených do "reálného" světa prolnutá s historii. Reakce postav a způsob jejich projevu v daných situacích na mě působí dost nereálně a konstruktivně, ale chápu autorův záměr a důvod proč to dělá...trochu jsem si zavzpomínal na Mnicha co prodal svoje Ferrari :-)
Styl psaní a vyprávění Irvina D. Yaloma mi neskutečně sedí a mám jeho knihy moc ráda. Jediným zklamáním pro mě byl dosud jen Problém Spinoza. Léčba Schopenhauerem je kniha plná životní moudrosti a zkušeností z psychoterapeutické praxe. Snad na každé stránce lze najít něco, nad čím se člověk může zamyslet. Jak se vyrovnat s blížícím se koncem života, s mezilidskými vztahy, vlastními chybami, samotou. No bylo tam toho spoustu. S dalšími knihami od Yaloma postupně vzrůstá moje motivace ponořit se alespoň zlehýnka do studia filozofie a zejména něco smysluplného se svým životem udělat!
❝Schopenhauer mi umožnil uvědomit si, že jsme odsouzeni točit se donekonečna na kole vůle: po něčem toužíme, dosáhneme toho, užijeme si krátký okamžik nasycení, který rychle přejde do nudy, po níž bez výjimky následuje další ❛já chci❜. Neexistuje cesta ven přes ukonejšení touhy – člověk musí z kola úplně vyskočit. To udělal Schopenhauer a to jsem udělal já.❞
❝Vyskočit z kola? A co to znamená?❞ zeptala se Pam.
❝To znamená zcela uniknout chtění. To znamená plně přijmout skutečnost, že naší nejniternejší přirozeností je neukojitelné usilování, že toto utrpení je v nás naprogramováno od samého počátku a že jsme odsouzeni samotnou naší přirozeností. To znamená, že musíme nejdřív porozumět skutečné nicotě tohoto světa iluzí a potom se vydat hledat cestu k popření vůle. Musíme se zaměřit, tak jako všichni velcí mistři, na pobývání v čistém světě platonických idejí. Někteří to dělají prostřednictvím umění, někteří prostřednictvím náboženského asketismu.❞
❊❊❊
Philip se otočil a šel podél přístavu, potom přes Chrissy Field k zátoce a podél Pacifiku, kde ho zklidnil rozvážný příboj a věčná slaná vůně oceánu. Zachvěl se a zapnul si bundu. V blednoucím denním světle proudil zátokou Golden Gate chladný vítr Pacifiku a spěchal podél něj, stejně jako kolem Philipa budou navěky proudit hodiny jeho života, bez tepla a potěšení. Ten vítr byl znamením mrazu nekonečných dnů, které přijdou, arktických dnů, do nichž bude ráno vstávat bez naděje na domov, lásku, dotek, radost. Jeho panství čistých idejí nemá vytápění. Jak zvláštní, že si toho nikdy dřív nevšiml. Šel dál, ale s problikávajícím poznáním, že jeho dům, jeho celý život, stojí na chatrných a falešných základech.
Yalomovy knihy se skládají z myšlenkového rámce, který má být zprostředkován čtenáři, z modelové situace a modelových jednajících postav a nakonec z toho spisovatelského čehosi, co z jednotlivých ingrediencí vyrobí uleželý a chuťově harmonický guláš. Zatímco Yalomovy ideje stojí za to, ve zbylých složkách po mém soudu jako autor selhává. Situace jsou trochu moc na efekt, trochu moc pro vkus knižních marketérů. Postavy jsou opravdu modelové, někdo tu níže napsal ploché - mám stejný dojem. A harmonická chuť se nekoná, literárně nejde o díla nijak oslňující.
Nejsem v této oblasti tak sečtělá, abych dokázala najít vhodný příklad k porovnání, ale aspoň vzdáleně - vzpomněla jsem si na knihy neurologa Olivera Sackse. Také on nám dává nahlédnout do způsobů, jakými pomáhá svým pacientům, a do stavů, které ve svých nemocech prožívají. Snad že nepíše poučnou fikci, ale prostě jen vypráví o skutečných lidech, se nimiž hluboce soucítí a které zároveň (lidsky i odborně) obdivuje pro tajuplné životazáchovné síly působící v nitru jejich bytostí, snad proto jsou pro mě jeho knihy tak živé, vtahující a přesažné.
Tahle Yalomova kniha se těžko odkládá. Velmi jsem ocenila vhled do života a myšlení AS, jen v některých momentech mi popisy skupinové terapie připadaly ploché, ale nikdy jsem na žádné nebyla, takže těžko soudit.
Philip byl pro mě nejzajímavější osobou, jeho léčba filozofií AS vyznívala tak pravdivě.
Jedna citace na závěr:
Život se dá přirovnat ke kousku vyšívané látky, z níž každý v první polovině svého času vidí lícovou stranu, avšak v druhé polovině stranu rubovou. Ta druhá není tak krásná, je ale poučnější, protože dává možnost vidět, jak jsou nítě vzájemně propojeny. (AS, Parerga and Paralipomena)
Chvályhodné vyzdvižení německého filosofa, nicméně se nedá říci, že bych z této knihy byla paf.
Když jsem knihu otvíral, tak jsem očekával historický příběh ze života Schopenhauera , tak jako tomu bylo v "Když Nietzsche plakal". Místo toho jsem dostal příběh jedné terapeutické skupiny ze "současnosti" . Prvotní dojem bylo velké zklamání. Po přečtení můžu říci, že jsem velice rád, že jsem na první dojem nedal , Léčba Schopenhauerem je jedna z nejsilnějších knih, co jsem četl a jedna z mála, u kterých ukápla i ta slza :)
. Kniha mi pomohla uvědomit si některé věci v mém životě a zbořila mi dost představ o mě samotném, hlavně díky postavě Philipa, kterou jsem si asi jako jeden z mála čtenářů oblíbil :)
Philipova cesta životem došla jako u spousty jiných lidí na rozcestí, on se vydal po cestě samoty a odloučení , své životní problémy řešil tak, že se stáhl sám do sebe, přestal žít život a začal ho pouze pozorovat, přestal "toužit" , přesně podle filozofie Artura Schopenhauera . Kniha na postavě Philipa rozebírá téma, že samota není řešení, a že přesvědčování sebe sama o její přínosnosti jen jenom klam vytvořený k její obhajobě. Ostatně Philipovo prvotní hledání pomoci bylo z velké části o nalezení někoho, kdo mu porozumí a toho někoho nalezl právě v Schopenhauerovi. Je lepší žít život i za cenu zranění, než ho pouze chladně pozorovat
Postava Julia zde slouží jako Philipův protipól a zároveň jako ukázka smíření se se smrtí
V knize je spousta zajímavých myšlenek, slouží mimo jiné i jako základní seznámení s filozofií Schopenhauera. Další z knih, které můžu doporučit a sám se k ní budu rozhodně vracet
S touto knihou roste má chuť vstoupit do skupinové terapie pod laskavým dohledem Yaloma alias Julia a nakouknout na mé vztahy z vnějšku. Okořeněno nahlédnutím do filozofie a života Schopenhauera.
"Řekl bych, " dodal Tony, "že Schopenhauer tě vyléčil, teď ale potřebuješ, aby ti někdo pomohl od Schopenhauerovy léčby."
Čtyři pětiny této knihy jsem byla jejím obsahem buď iritována, nebo rozpačitá, nebo nervózní, prostě rozhodně ne v pohodě, což asi člověk od četby především požaduje. Rozčiloval mě a znechucoval slovutný arogantní psychopatický filosof, do rozpaků mě uváděly někdy až netaktní analýzy niterných lidských konání a myšlenek a nervózní jsem byla z průběhů samotných terapeutických sezení. Až ke konci jsem neochotně přiznala, že ty rozpravy měly účel i gradaci a samotný příběh působil čtivěji a já se jen bála, aby nenásledoval nějaký melodramatický happyend.
Každopádně jsem knihu zařadila do šuplíku "vzdělávací a naučné" s tím, že jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale rozhodně se k ní vracet nebudu.
Kniha, ve které si snad každý dokáže najít to své. Poučí nejen o způsobu fungování skupinové psychoterapie, filozofii, životě Arthura Schopenhauera, ale i o smrti a tom, jak se s ní vyrovnat.
Štítky knihy
filozofie psychologie psychoterapie Německo filozofové psychologické romány 18.-19. století
Autorovy další knížky
| 2008 |  Lži na pohovce |
| 2014 | Když Nietzsche plakal |
| 2010 | Láska a její kat |
| 2010 | Léčba Schopenhauerem |
| 2006 | Existenciální psychoterapie |
Obsahově bohatá a cenná kniha, která mě nasměrovala na další materiál ke studiu a rozšíření obzorů. Prolínání schopenhauerovské, historicko-filozofické roviny s terapeutickými kazuistikami přináší nový pohled na téma osobní spokojenosti a naplněného života.
Čtení bohužel drhne o nepříliš zdařilý překlad, plný interferencí z angličtiny, a to mě nutí ubrat na hodnocení. Další autorovu knihu si asi raději přečtu v originále.