Lily a chobotnice
Steven Rowley
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351946/mid_lily-a-chobotnice-2t2-351946.jpg
4
29
29
Příběh o přátelství, který nás učí, jak žít a jak – znovu – milovat. Člověk Ted a fenka Lily jsou nejlepší přátelé. Lily je dvanáct let, což je osmdesát čtyři psích. Tedovi je čtyřicet dva, což je dvě stě devadesát čtyři psích. Ale na dvě stě devadesát čtyři nevypadá. Každý čtvrtek spolu probírají, kteří chlápci se jim líbí. Neustále se přou, jestli se jim víc líbí Ryan Gosling nebo Ryan Reynolds a přes veškeré neshody si skvěle rozumí. Jeden čtvrtek se ale všechno změní. Všechno změní chobotnice, kterou Ted spatří na Lilyině hlavě. Jakmile ji jednou uvidíte, už ji nemůžete doopravdy nevidět. Od té doby už nic nebude jako dřív. Pro oba.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , PráhOriginální název:
Lily and the Octopus, 2016
více info...
Přidat komentář
Odkládám. Bohužel na tento typ příběhů (nechci spoilerovat) nemám nervy, ráda čtu o psech ale jiné, veselé příběhy. Takže nehodnotim,protoze je to problem muj a ne te knihy.
Tato kniha je zvláštní, možná bych ji zařadila do magického realismu, rozhodně to není obyčejný román. Ze začátku jsem jí chvíli nemohla přijít na chuť, protože mne odbočky, ve kterých nebyla Lily nezajímaly a bylo tam hodně podivných věcí, pak jsem si na to ale zvykla a došlo mi, že by to bez těch podivností nebylo ono... Nejkrásnější na této knize je ta láska mezi člověkem a psem a také způsob, jakým je prezentována. Ode mě si tato kniha získala 69%
Nakonec dávám víc, než jsem si myslela. Zezačátku mě kniha fakt nezaujala - takové intošské povídání o homosexuálech v Las Vegas, kteří s psychoterapeuty probírají běžné situace, se kterými si neví rady ...nic moc pro mě jsem si říkala.
Ale nakonec si mě kniha získala - svou opravdovostí, tím, jak moc věrně dokáže zprostředkovat vztah člověka se psem. A také jsem si uvědomila, jak mnoho lidí, navenek vyrovnaných, se vnitřně cítí tak odcizených životu, prožívání - dělají, co se má, ale sami se sebou si neví rady, bojují osaměle - a ne každý má to štěstí, že má kolem sebe přátele, nebo že se znovu zamiluje... Není divu, že se mnohým z nás občas slévají představy toho, co je a co není skutečné. Budujeme hradby normálnímu životu, který nás bolí. A nakonec to přece jen všechno vyzní - tak nějak nadějně. Přesně tak obyčejně a nádherně, jaký je život po nějakém velkém výkonu.
Milovala jsem to oslovování. Opičko. Fazolko. Je to tak důvěrně známé, milé, intimní...a hned jsem musela jít pomuchlat to svýho Čumáčka. Medvídka. Chlupáčka....
Kniha je to opravdu jiná, nez další s tímto tématem...
Dobrodružství na moři je fakt zvláštní vsuvka a člověk při ní pochybuje o duševním zdraví autora...
Knížku jsem dočetla dnes v noci a téměř celou noc o ní přemýšlela. Je jako každá jiná kniha o psech? Není. Je to něco trochu jiného, přestože je to opět příběh o lásce člověka ke psu a psa k člověku. Ted jako hlavní postava se mi zaryl pod kůži poměrně rychle a jeho rozhovory s Lily dávají knížce tu jedinečnou atmosféru, a co teprve rozhovory s chobotnicí. Ty, společně s vnitřními myšlenkami Teda, nám teprve odhalují, jak silné může být pouto člověka a psa, a jak rádi bychom cokoliv podnikli, když naše milované postihne nevyhnutelné - ale jsme naprosto bezradní. Každý, koho čekal podobný osud, jako Teda a Lily, musí s Tedem soucítit, a vědět přesně, o čem je v knize řeč. Je to opravdu nekončící láska. Sebeobětování. Touha zvítězit nad něčím, nad čím se zvítězit nedá. A tak sedíte nad knížkou v půl jedné v noci, brečíte jak želva, nebo vám běhá mráz po zádech. Protože knihu doprovází skutečně dokonalá atmosféra, z níž, budu se opakovat, vyskakuje z každé stránky nejen laskavost, a láska ke psu, ale i bezradnost, zmar, touha po pomstě a myšlenka, zda má smysl truchlit nad ztrátou, když je náš blízký vlastně stále ještě naživu... *spoiler* Čtyřicetistránková pasáž o plavbě na širém moři s cílem ulovit chobotnici zní možná vyšinutě, a o to šílenější je samotný boj s ní, člověku však zvláště při samotném boji dochází, že jde jen o jakýsi metaforický popis snu, něčeho, čeho by Ted rád dosáhl, ale je to již nereálné. U porovnávání jizev mi tekly slzy. Tato pasáž je napsaná s takovou laskavostí a nostalgií, že srdce nejednoho pejskaře prostě musí roztát.. *konec spoileru*
Jak knihu na závěr shrnout? Bylo to zajímavé. A rozhodně nelituji toho, že jsem ji koupila (byť v Levných knihách za pouhých 89 Kč!). Místo v mém srdci na příčkách dobré pejskařské beletrie mít bude. Ne první, ale ani ne poslední. A rozhodně si ji přečtu někdy ještě jednou. JO! VŠE-CHNO! JE! TO! SUPER!
------
"Slyšíš mě, chobotnice?" zavrčel jsem, vycenil zuby a odplivl si. Obličej jsem měl rudý, pěsti sevřené. "Mám v sobě hurikán!"
"Vážně?" opáčila pohybovačně chobotnice a rozzuřila mě doběla.
"Naprosto vážně, mrcho. Ráno jdeme k veterináři a já udělám všechno, abych tě zničil. Vyčerpám do mrtě všechny svoje kreditky. Budu žebrat, naberu si půjčku, budu krást." (...) Shodil bych na ni tenhle dům, kdyby nebyla připoutaná k lebce bytosti, kterou miluji nejvíc na světě...
Měl jsem radši mlčet. Myslel jsem na to, jak bude znít to, co jsem ji chtěl povědět, jak to bude naznačovat budoucnost bez ní, nebo aspoň budoucnost, kde už nebudeme jen my dva. (...) "Rád bych se znova zamiloval." (...)
Nikdy jsem jí výslovně neřekl, že psi nežijí tak dlouho, jako lidé. Zajímalo by mě, co všechno za tu dobu s chobotnicí pochopila. Zajímalo by mě, jestli za ty uplynulé týdny přemýšlela nad smrtelností stejně, jako já.
"Zamiluješ se," ozvala se a pak, jakoby mimochodem, dodala: "slibuju."
Pět hvězdiček za to, že vím, co znamená opravdová láska ke zvířeti. Pět hvězdiček za to, že i nás potkal naprosto stejný osud jako Teda. Pět hvězdiček za obdiv, jak to vše dokázal autor přenést do knihy s neskutečným citem a pět hvězdiček proto, že víc už tady bohužel dát nejde. *****
S hodnocením této zvláštní knížky jsem si nějakou dobu nevěděla úplně rady. Jak ohodnotit knihu, která má poněkud vlažný začátek, podivný prostředek (u příhod z plavby jsem chvílemi pochybovala o autorově duševním zdraví) a dojemný konec, který vhání slzy do očí? Já jsem zvolila tři hvězdičky, jelikož ač má kniha nějakou tu vadu na kráse, přec je o nejvěrnějším příteli člověka, pro kterého já mám od malička slabost.
je to skutečně skvělá kniha, vztah mezi člověkem a psem, jeho osudovost, je popsán skutečně skvěle a vše, co ty dva potkalo člověk chápe, rozumí a sdílí.
nedivím se ale, že mezi čtenáři nachází větší ohlas kýče typu Psí poslání, než tato citlivá a výborná kniha, podobní je Como, vrať se, je pro lidi, kteří mají své psy opravdu rádi,
Jako první hodnotící jsem Lily vrhla do modrých sfér, dlužím jí tedy vysvětlení. Knížka to totiž není špatná - začínala slibně a skončila zdárně, jenom ta pasáž mezi tím se podivně vlekla, jak se autor babral v původně silném námětu, až ho rozbabral definitivně.
Na začátku stojí Ted, čtyřicetiletý spisovatel na volné noze, který se užírá samotou, aniž by si to ovšem uvědomoval: po rozpadu posledního vztahu není schopný navázat novou známost, nemá práci, kam by mohl docházet, bydlí daleko od rodiny, a jedinou společnost mu tak dělá jeho jezevčice Lily (a psycholožka a kamarád ze studentských let..., no, mohl na tom být hůř). A pak ho najednou vytrhne z všednodennosti zjištění, že se Lily na hlavě uchytila ne-tak-úplně-chobotnice a že je třeba trochu ožít a začít jednat... Celou situaci podbarvuje láska člověka ke psu a tahá za ty správné strunky - odvádí pozornost; než se čtenář naděje, už vězí v kalných vodách honu na chapadlatou čarodějnici a neví, jestli se pomátl Ted, anebo autor. Tady příběh ztrácí nit, kouzlo i spád a ani solidní (ve smyslu nejlepší možný) konec už nedokáže nastolit, co bylo nikoli ztraceno, nýbrž nestoudně zahozeno.
Pokud jste četli Jasno lepo podstín zhynu, Lily a chobotnici se vyhněte, protože (byť lehká) podobnost témat vás snadno ponoukne ke srovnání, z něhož Rowley prostě nemůže vyjít se ctí. V opačném případě se vám však nabízí dojemný příběh, který, nehodláte-li od něj čekat příliš, má potenciál oslovit každého pejskaře či milovníka zvířat (až na milovníky chobotnic), a nejen je.
Lily a chobotnice
Autobiografický, hodně divný, smutný příběh. I když je to smutné a silné téma, tak mě to moc nebavilo. Když se totiž objeví "chobotnice" u jakéhokoliv zvířete nebo u člověka nikdy už nic není jako dřív. Nejradši bych rovnou napsala, že je to v pr.... ať už to pak dopadne dobře nebo špatně...
I tak doporučuji