Limes inferior
Janusz Andrzej Zajdel
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/132414/bmid_limes-inferior-tLz-132414.jpg
4
124
124
Totalitní společnost, v níž jsou lidé rozděleni do tříd a odměňováni podle své inteligence, funguje zdánlivě bez problémů. Všichni jsou si rovni, i když někteří jsou si rovnější. Každý má nárok na základní potřeby – potraviny, bydlení, zdravotní péči. Lahůdky a luxusní zboží jsou ale jen pro ty s vyšší třídou, kteří mají přístup k „tvrdší měně". Ta se dá ale naštěstí směnit a veksláci jsou všudypřítomní. A pak jsou tu lifteři. Máte-li dost peněz, dokážou nejrůznějšími nelegálními způsoby „vyliftovat" vaši třídu, a tak vám zvýšit úroveň a příjmy. Sneer je jedním z těchto „veksláků", který se na režim adaptoval. Přesto se začne zajímat, jak systém může fungovat, když se zdá, že společnost řídí pouze vyliftovaní hlupáci. Proniká do stále hlubších tajemství, včetně toho nejutajenějšího – kdo to vše řídí. Janusz A. Zajdel se stal počátkem osmdesátých let 20. století nejvýraznějším kritikem režimu v rámci science fiction a Limes inferior je jeho vrcholným dílem v tomto směru. Kniha je doplněna dvěma autorskými povídkami Živá torpéda a Vyšší zájem.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2012 , TritonOriginální název:
Limes inferior, 1982
více info...
Přidat komentář
Zřejmě nejlepší román bohužel předčasně zemřelého předního polského autora sci-fi. Popisuje obraz Země soustředěné pouze do izolovaných a automatizovaných velkých městských aglomerací a fungování totalitní společnosti, která člení lidi do jednotlivých tříd na základě jejich inteligence. Na základní potřeby má sice nárok každý, ale luxusnější statky lze získat pouze prostřednictvím "veksláků" jako je hlavní hrdina Sneer, kteří jsou schopni zvýšit inteligenční skupinu dané osoby. Posléze se Sneer začne zajímat o to, jak celý systém vlastně funguje a kdo ho řídí. Docela povedený román. Asi si přečtu také další díla tohoto autora a to přímo v originální polské verzi.
Přistihl jsem se že mě kniha bavila jen v momentech, když jsem optimisticky čekal, že přijde něco super. Ale nepřišlo.
Takhle do tramvaje výborný.
Jenže konec prvního příběhu je vlastně nijaký. Dlouho se vlastně nic neděje, pak je zvrat a následuje nic moc konec, který nemůže uspokojit téměř nikoho. Druhý příběh je fajn a třetí je vata na pár stránek.
Tak nějak nevím, jak se na to koukat globálně
Napsáno "nejlepším polským autorem sci-fi", povoláním jaderný fyzik. Obálka tady na webu vypadá cool a čekal bych i dobrý obsah. Já četl Odeon vydání z knihobudky. Autor nás neobratně seznamuje se světem, který se mu zrodil v hlavě a do 2/3 se nic moc neděje, opakují se jen slova Klíč, nulák-šesťák, různobarevné body, lifting a automat. Pak se Sneer ukáže u rodičů, otec čtenáři vysvětluje, že toho moc neví a pak tomu nasadí korunu poznání pravdy za městem a konec, horší to být nemohlo.
Nekonečné monology jsou dost ubíjející, děj se posouvá šnečím tempem.
Postavy nejsou moc vyprofilované. Pron a Sneer jsou dost matoucí, vlastně pořádně nevím na čí straně mám být.
Země je rozdělena do izolovaných městských aglomerací, mohutně komputerizovaných a automatizovaných, jejichž společenské zřízení je hybridem kapitalismu a socialismu. Byť se na první pohled zdá, že nic lepšího pod sluncem neexistuje a život zde nemá daleko k dokonalosti, ne všechno je tak úžasné a bezkonfliktní. Své by o tom mohl říct liftař Adi „Sneer“ Cherryson, který si v jedné takové aglomeraci hledá své místo na slunci. Přední polský sci-fi autor Janusz A. Zajdel rozpracoval v Limes Inferior vizi poloutopické společnosti, která přes všechny své klady spěje do záhuby, byť se všichni tváří, že tomu tak není. Dokud svou vizi drží při zemi a zabývá se životem v Argolandu, je to v pořádku a příběh má vše, co má správný příběh mít: drive, švih, napětí, záhadno, pár neodhalených tajemství. Jakmile se však vydá za hranice města a povznese se nad „pracující“ lid, nadobude jeho vyprávění podobu hodnotící zprávy společenského, hospodářského a kulturního vývoje za poslední desetiletí, tak jak byla přednesena na výročním zasedání Strany mírného pokroku a celé to jde do kopru. Nezachrání to pak už ani hrozící apokalypsa či cokoli jiného, co by snad Zajdel ještě dokázal vytáhnout z pytlíku nápadů.
...a pokračování? Není? No to je teda pěkné! Hned od počátku ve mě kniha vyvolala, a pak dále udržovala, vysoký stupeň zvědavosti s jistou dávkou napětí o dalším pokračování děje. I když je kniha psaná v době, kdy o mobilech nebylo ani potuchy, a to ani moc ve sci-fi, a tudíž je po té technologické stránce ztvárnění budoucnosti možný lehký shovívavý úsměv, má přesto onen klíč, který je důležitou součástí příběhu, svého skutečně realizovaného, zdatného následovníka v současných smartfonech.
Pět hvězd a probuzený zájem i o další dvě knihy od tohoto autora, které u nás vyšly.
Asi je jiné tohle číst v roce 1989 a v roce 2021. Když se píše o Klíči:
"Je jeho peněženkou, pasem i průkazem totožnosti, nahrazuje všechna dávná potvrzení, doklady, šeky a další dokumenty. Je to prostředník včleňující každého člověka do centrálního počítačového systému, regulujícího život společnosti".
Tak si říkám, že tomu s těmi mobily jdeme pěkně naproti.
(SPOILER)
Parádní nápad tahle knížka. To vám tak jednou Země čelí invazi ufounů. A ne, nejsou to kruťáci ve stylu Aliena či Predátorů, TIHLE jsou daleko, daleko horší. Jsou to totiž komouši jak řemen. Karl a Friedrich jsou oproti nim přištipkáři, protože tihle kluci ve snaze nastolit beztřídní společnost udělají společnost se sedmi, no vlastně osmi třídami. Jistě, sice neposílají každého ne100% soudruha do gulagů, ale mají PLÁN. Bohužel nikdo neví jaký...
Jako kritika socialismu je tato knížka velmi dobře vymyšlená, zvlášť pravda je odkrývána postupně a ze začátku to snad vypadá i nějaká obhajoba tamního systému. Ten zvrat se mi líbí. Konec je prostě snaha o happyend. Z knížky samozřejmě čpí jisté, dnes již překonané teze, jakože inteligence se dá souhrnně kvantifikovat nebo naivní představy o budoucí technice, ale to je běžné. A že za všechno můžou ufouni? No a nebyly "ufouni" všichni tihle Stalinové, Leninové a Brežněvové? Brežněv ten byl stopro :).
Jinak, k některým komentářům co sem tu četl. Kniha rozhodně, ani trochu, nemá žádnou spojitost s tím, jak dnes žijeme. Nemá smysl to moc rozpatlávat, takže jen krátce. Kastovní systém nemáme, nemáme exkluzivní sady peněz pro různé druhy zboží (což je vlastně další kastovní záležitost), máme svobodu pohybu atd. atd. Hledat podobnost mezi platební kartou a "klíčem" je nesmysl. Mezi plošnou dávkou a tamními dávkami také (3 měny...). A že na úřadech a ve vládě jsou neschopní lidé? No, tak to choďte víc k volbám ;).
Ono se to dnes děje, lidé zakoukaní do počítačů a mobilních telefonů si neuvědomují, že jim realita utíká. Pomalu nevědí jaké je roční období, natož aby si všimli jaké je venku počasí (pokud to nezjistí na internetu). Mnoho lidí se snaží získat zaměstnání na které nemají žádné předpoklady. Úřady a ministerstva se plní takovými lidmi a rozhodování o životě lidí se ubírá křivolakými uličkami a také s realitou nemá nic společného.
Rovnostářská společnost, která se postará o každého obyvatele který vynakládá minimální úsilí pro svoje uplatnění a shání někoho, kdo by ho dotlačil na vyšší společenskou úroveň .
Co zbývá? Bůh, nebo umělá inteligence, popř. mimozemšťané, kteří rozhodnou co je pro nás dobré. A tak se sami připravíme o svobodnou vůli, protože to je pro většinu lidí pohodlnější.
To vše tato kniha popisuje.
Kniha 'dvacet minut v budoucnosti' trochu na huxleyovské téma- inspirovaná asi počátky rozšíření platebních karet, nicméně nepůsobí zastarale - řeší to, co je aktuální i v současné době - některé služby dostupné jen lidem s určitým sociálním kreditem, jako v Black Mirror (nebo v Číně), nepodmíněný příjem jako zkouší ve Finsku, lidé používají carsharing s autonomně řízenými auty, jsou zde mnohá zajímavá zamyšlení nad ekonomicko-sociálními tématy - můžu říct, že dílo autora včetně této knihy mě docela nadchlo a můžeme jen litovat, že autor na světě nepobyl déle. Hlavní hrdina intoš-flákač je vcelku sympatický, spojuje v sobě praktickou stránku s leností, záměrně dělá hloupého, aby v absurdním světě měl čas na svoji nelegální činnost a nemusel řádně pracovat - než jej zablokování Klíče (kolize, krize, katarze- však to znáte) dovede k přemýšlení o tom, proč je svět takový a jak se to stalo. Kniha sice není humoristická, ale Sneer je trochu jak nějaký charakter od Pratchetta.
Vysvětlení situace mi oproti první půlce knihy pocitově poněkud nesedí, konec je opravdu wtf a nepřirozeně useknutý, nejpravděpodobnější vysvětlení by bylo, že tajemná Alenka s její 'Vypij mě' kapslí (hehe) je dealerka high-end drog z jiného světa, než co jiného - a první dávku dává zadarmo.
EDIT: Jakkoliv mi kdysi konec nesednul, po přečtení Problému tří těles mi začal dávat smysl. Nevím zda autor série Vzpomínky na Zemi mohl tuhle knížku znát, ale dost dobře by se mohla odehrávat mezi prvním a druhým dílem.
Až mě mrazí. V době takříkajíc předpočítačové autor tak přesně vylíčil svět, ve kterém do značné míry právě žijeme, nebo do něj vstupujeme. A osobně z něho nevidím východisko, protože tak nějak tuším, že nikdo se nebude chtít zbavit těch elektronických vymožeností, které nám tak usnadňují život.
Mám teprve rozečteno, takže jsem docela zvědavý na konec, ze kterého tady všichni jsou zklamaní. No uvidím...
Pár citátů:
"Člověk se v tom automatizovaném okolním světě stává taky takovým malým automatem, který si ani nevšímá, do jaké míry je ovládán nadřízeným kontrolním systémem..."
"Tenhle svět se rozpadne, všechno se zhroutí jako domeček z karet. Zatímco sedíš na své větvi, nevidíš, že kořeny tohoto stromu se přímo před tvýma očima rozpadají v prach. Málokdo situaci rozumí, všichni oslepli a mají před očima jenom ty barevný bodíky. Musíme se nějak postavit té pivně-televizní pseudokultuře, která tu vznikla - uvažovals o tom, proč nás napájejí pivem a krmí levnou masovou zábavou? Jedno i druhé v sobě obsahuje stejný prvek: ohlupovač! Podívej se na ty lidi! Jaké mají perspektivy? Život naplněný pivečkem a nesmyslnými zábavnými programy. Učí se, protože musí. Kutí, protože se nudí. Ale celou tu dobu jsou si vědomi faktu, že jak jejich znalosti, tak jejich manuální schopnosti nebudou využity k žádnému užitečnému cíli. Člověk přestal být potřebný."
Takže dočteno a nutno říci, že konec přišel opravdu nečekaně a nemohu říci, že bez určitého zklamání. Člověk by tak rád pokračoval a zjistil, jak se to bude vyvíjet dál, jak vše se vyřeší... Nu, musel jsem přijmout, že o to autorovi zřejmě nešlo, nemluvě o tom, že dobrý konec uspává. Zajdel chtěl především ukázat, jak se tvoří totalita, jak jsme to my všichni, kteří ji vytváříme a jak se na tom podílí naše vlastní lenost a pohodlnost. A musím přiznat, že jakmile jsem zhruba po polovině textu začal tušit, že se jedná o "vnější zásah", začal jsem být zároveň trochu zklamán. Jako by nás to vyviňovalo... Ten průšvih, který dnes kolem sebe vidíme a který evidentně vede do pekla, za ten tedy nemůžeme? Pravda, uklidňuje mě vědomí, že i v reálu tušíme jakéhosi prediktora, který tahá za nitky... Možná ta kniha nebyla tak daleko od reality.
Jak pisou ostatni, kniha perfektni, konec divny ... Ale urcite stoji za to precist. Vzdyt se porad mluvi o garantovanem prijmu pro vsechny lidi, i pro ty kdo nepracuji. Ve Svycarsku bylo i referendum. A presne takovou spolecnost kniha popisuje.
Stejně jako většina zde komentujících si musím povzdechnout nad odfláknutým závěrem. Nicméně většina románu je výborná. Doplněno dvěma povídkami: Živá torpéda je taková celkem příjemná kosmická detektivka a Vyšší zájem tradiční absurdita, kterou mohl napsat právě jen autor z Východního bloku.
No, je to docela zajímavé, ale moc mě to nenadchlo. Je to úplně jiný svět, kde mají jiná pravidla a body místo peněz a liftery, kteří je nelegálně mění. Takže takový průměr. Mohlo to být akčnější.
Škoda, že neexistuje zázračná pilulka, po které by člověk zapomněl děj knihy. Rád bych s hlavním hrdinou znovu pozvolna nahlížel za oponu rádoby zlaté klece, ve které lidstvo žije.
Jediné, co krapet kazí dojem z jinak skvělé knihy, je závěr.
Knížku jsem si půjčil de facto omylem. Přesto jsem rád že jsem si jí přečetl.
Hlavní hrdina se zabýval během celé knihy zajímavými otázkami. Děj má rychlý spád a čte se to prakticky samo.
Kniha má ale zásadní vadu, kterou je podle mého názoru zakončení. Možností jak zakončit tuto knihu by bylo hodně, bohužel jsem se nedočkal ani jedné a závěr byl... No srazil knihu o příčku níž.
Část díla
Vyšší zájem
1988
Živá torpéda
1975
Autorovy další knížky
| 2012 |  Limes inferior |
| 1983 | Vynález profesora Van Troffa |
| 2000 | Edenie |
Hned na začátek si přiznejme, že od této knihy nelze čekat strhující děj s mnoha zvraty, jak nejeden recenzent od té které knihy požaduje (v tomto ohledu by se spíš dala doporučit Edenie téhož autora).
A ještě úvodem musím vyjádřit nelibost nad obálkou vydání od Odeonu ta kresba Adolfa Borna se k obsahu knihy naprosto vůbec nehodí, poněvadž svou náladou o ní vzbuzuje nepatřičný dojem.
No a teď k příběhu. Přesně tento druh děl se mi v žánru sci-fi líbí nejvíc: po jejich dočtení máte v hlavě spoustu otázek a zážitek z četby se pokoušíte nějak srovnat v mysli. Já jsem si už někdy v první třetině pokládal otázku, co Zajdel vlastně touto knihou chtěl popsat, na co reagoval. Člověka dnešní doby by napadlo, že motivem bylo elektronické sledování každého člověka, ostatně to zde v komentářích padlo. Člověk dnešní doby je skutečně elektronicky sledovatelný téměř na každém kroku (a to se přitom dohled nad každým ještě dále bude zvětšovat, v tomto pořád máme značné rezervy), ale hluboce pochybuju, že by autor žijící v Polsku 80. let 20. století právě v tomto viděl palčivý problém.
V souvislosti s touto knihou se zmiňuje, že jde o obraz totalitní společnosti. O tom si však dovoluju vyjádřit pochybnost. Společnost, jak ji Zajdel vykresluje, takové rysy neukazuje (to bychom pak za totalitní společnost museli označit i tu naši dnešní jen na základě faktu, že si v ní též spousta lidí žije tak jako v této knize své malé soukromé životy bez vlivu na směřování společnosti, o které se stejně ani nestará).
Já jsem během četby až skoro do konce myslel (a podle dalších recenzí to nenapadlo jen mě), že by se mohlo jednat o vykreslení společnosti, v níž byl uplatněn všeobecný základní příjem (či všeobecný občanský příjem či nepodmíněný základní příjem, nebo jak se tomu všelijak říká), což je v posledních desetiletích docela diskutované opatření, které má být lékem na určité neduhy kapitalismu a spočívající v tom, že každý by dostával bez práce určitou částku zajišťující skromné přežití (s možností si prací vydělat víc). Myslím, že Zajdel docela věrohodně vykresil, jak by asi taková společnost s všeobecným základním příjmem mohla vypadat, takže toto dílko by vlastně mělo být součástí výbavy diskutérů o tomto společenském opatření. Jen bych snad na okraj tohoto tématu v opozici k některým zdejším komentářům podotkl, že mít práci samo o sobě člověka neosvobozuje z bezduché existence (spíš bych řekl, že kolotoč neustálých pracovních i mimopracovních (děti, "barák") povinností člověku nedává čas o smyslu své existence přemýšlet).
Ačkoli kniha s úspěchem může posloužit tomuto účelu, Zajdel určitě Limes inferior nezamýšlel jako ukázku, kam povede zavedení všeobecného základního příjmu, protože v Polsku jeho doby šlo o neznámý koncept. A tady se dostávám ke kritizovanému konci knihy. Ten má podobu, která se mně nelíbí a ke které se uchylují i jiní autoři: normální děj přechází v jakousi přednášku, v níž je smysl celé knihy čtenáři polopatě předžvýkán, což ze čtenářského hlediska není zrovna to ono, navíc u některých knih mám až dojem, že předchozí děj knihy byl pro autora jen nezbytným zlem, aby se mohl dopracovat k té přednášce v závěru. Podle toho, co se v závěrečné části knihy píše, se mi zdá, že Zajdelovým cílem v Limes inferior bylo zkritizovat takovou tu šeď bezduché průměrnosti, která byla typická pro společnosti ovládané komunistickými stranami a která byla logickým důsledkem neustálého strachu komunistů o ztrátu své vlády a tudíž potřeby neustále hlídat příliš vyčnívající jednotlivce (citace z knihy: »Složitá struktura, jakou je atom, se řídí vlastními zákony, a jako by kontroluje sebe sama. Stačí ji hlídat jako clek, řídit ji globálně a nedopustit, aby se rozpadla na jednotlivé částice. Není pak třeba ani dbát o identifikaci individuálních elementů, které se začínají podobat jeden druhému, jsou zaměnitelné, jejich vlastnosti se stávají „statisticky“ průměrnými, přestávají existovat jako subjekty.«). Ti Zajdelovi "oni" této knihy (abych neprozrazoval) zřejmě mají být metaforou vládnoucích komunistů.
Na základě autorova života soudím, že Zajdelovým cílem bylo zkritizovat úpadkové jevy, které z Československa známe jako příznaky takzvané "normalizace", to znamená vytlačení pozornosti lidí k soukromým problémům a nezájem o veřejné záležitosti. K tomuto závěru jsem však dospěl až na konci knihy, do té doby se mně to celé jevilo jinak. Skutečně si myslím, že kniha má co říct i dnešní době, protože sděluje věci, které jsou aktuální až dnes a které Zajdel asi ani nezamýšlel. Tím je jednak snadnost, s jakou je možné elektronicky sledovat život každého jednotlivce, hlavně však podle mě toto dílo je dnes dost pádným příspěvkem k diskusi o všeobecném nepodmíněném příjmu.