Lincoln 1933
Jan Werich
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49360/bmid_lincoln-1933-pbF-49360.jpg
4
99
99
Soubor vzpomínek, povídek i pohádek pro dospělé vzniklých v době Werichova pobytu v Americe. Autor jako vždy ovládá bravurně umění zkratky, hutného a působivého dialogu a cit pro neohraničenou, ale přísně logickou pohádkovou fantazii.
Přidat komentář
Směs skutečných příběhů, povídek a pohádek. Těšil jsem se spíše na příběhy. Poslední pohádka o mužátku už byla trošku moc.
Těšila jsem se na příběhy pana Wericha. Trochu mne zklamaly ty pohádkové. Jednak je znám, druhak jsou na mne až moc zvláštní a za třetí: já chtěla ty pravdivé, skutečné, i když už historické příběhy....nevadí, třeba příště.
Jízda Lincolnem, pohodlná, klidná, zábavná a dobrodružná. Pocit z jízdy je úžasný. Kdo v něm nejel, ať nasedne, vydá se na cestu a jede pomalu, protože od první povídky, která ho vtlačí do sedadla a nedovolí mu vystoupit, dokud nedojde benzín, bude okouzlen.
Je jenom pár mužů, kterým promíjím plnovous a Jan Werich je jedním z nich.
není v tom nic osobního, ačkoliv...tento pán má asi moji nekritickou protekci, nebo co.
Co slovo, to perla, tak bych stručně shrnula naprosto celý Werichův odkaz.
Dovolím si citovat z povídky: "Naši psi", protože je tak trochu o našich psech.
..."U nás nikdo neumí cvičit psy. Já nejmíň. Já tak nenávidím, když se mně velí, když se se mnou manipuluje, že se obejdu bez velení a bez manipulování druhými bytostmi, i když jsou to psi"...
Půvabná kniha zejména povídek (i pár pohádek v některém vydání) o životě V+W+J v emigrací ve Spojených státech. Líbila se mi zejména ta, která je v názvu této Knihy. A neznám autora, který by popsal koupi auta stylem Jana Wericha:
.....V New Yorku jsme měli tmavý byt, telefon, pytel nadějí, ale neměli jsme automobil. Obcházeli jsme s Voskovcem prodejny ojetin, až jsme se nás zmocnil jeden z těch trpělivých, co se vyznají. Zaváděl nás stále hlouběji do automobilového lesa a když si byl jistý, že nebudeme trefit zpátky, ukázal nám (dle jeho slov) automobil automobilů - vyleštěný, dlouhý, černý majestátní vůz, dvanáctiválec, na kapotě chrt v běhu - Lincoln 1933...... Karosovaný podle speciální objednávky, to není koupě boys, to je dar ! 5000 $ stál fungl nový, pro vás, jako dárek pouhých 240 $ a k tomu dárek 5 galonů benzínu pro štěstí ! To se ví, že jsme ho koupili a ještě dlouhou dobu jsme nevěděli, co jsme vůbec koupili. Až po delší době nám došlo, že jsme koupili vůz gangsterů z Chicaga (proto ta zpevněná karoserie), neprůstřelná skla, to zadní malé jako pivní tácek, aby nikdo nebyl postřelen ještě k tomu otevírací, inu pro střelce. Mezi dvěma řadami sedadel za řidičem velká mezera, asi na rakev . Palubní deska, plná tlačítek, táhel, knoflíků, jako ve velkých letadlech. U většiny z nich jsme nevěděli k čemu slouží. Jednou jedeme po Pulaski Skyway se zákazem zastavení se z ničeho nic jedno se světélek rozblikalo a za vozem to začalo strašně harašit. Něco se utrhlo a my to vlekli. Zastavit jsme museli. Ihned policajt, prý proč stojíme na zákazu. Ukazuji mu cosi, co vlečeme za sebou. Místo pokuty se začal chechtat, byl mazák : pánové to je zařízení na výměnu poznávací značky za jinou (za jízdy)..... Jakýsi bohatý emigrant nás otravoval, že v tom autě chce svézt- samozřejmě benzín zaplatím, pravil. Jedeme a potřebujeme tankovat . Zastavujeme u pumpy a magnát z okénka praví: plnou nádrž ! Zavedli hadici do nádrže a spustili pumpu. Pro kontrolu se vždy po 5 galonech ozval zvonek. Po 17-tém zvonění říká pumpař - vám teče nádrž ! Podívám se. Netekla. Byly tam 2 nádrže, celkem 300 litrů ! Magnát se zachmuřil,zaplatil a litoval. Už se nám nikdy neozval...
Není to kouzelné ? A že těch příhod v útlé knížečce je.
Jelikož jsem dříve četla knihu Deodusi tak poslední 3 povídky jsem měla již v ní: Velikonoční povídka, Za šťastnou lásku bas a O žlutém mužátku jsou skvělé. Celkově mě kniha bavila a popis Jana Wericha od Jiřího Voskovce je krásnou ukázkou bratrství, které ani oceán nerozdělil.
Poprvé jsem se svezla v Lincolnu s Werichem v knize Úsměv klauna a byla to jízda, že jsem se k tomu musela znovu vrátit.
Knížka je to velmi milá, pohladí po duši, rozesměje a přivede člověka i k zamyšlení. Werich je mistr, protože místa a situace dokáže vykreslit tak, že je tam člověk s ním.
Ani nevím, kde se vzala tahle knížka v mé knihovničce, každopádně jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla. :) Některé povídky zaujaly méně, ale každopádně mě to bavilo! :) Přečteno na jeden zátah. Málo kdy se mi stane, že se u čtení nekontrolovaně směji nahlas. Tady se mi v tomto směru celkem dařilo. :) zasloužených 5 *
Werich byl úžasný a taková je i tato kniha. Krásný jazyk, pro ilustraci ukázka, jak popsal indiánské léto: ,,Jak jsem říkal, že na jaře někdo kreslí kolem větví listnáčů pastelové opary, tak teprve v indiánském létě mi dokáplo, proč všechno to je. To si někdo zkoušel barvy a celé léto je tajně míchal a čekal, až přijde pravý čas. A ten teď přišel. Vůbec neznám jména listnáčů, kterých se to týká. Tuším jen, že jsou tam stovky různých javorů, které se rády stojí barevně. A trav a keřů tísíce. Sem tam nějaký ten jehličnatý se svéhlavě drží své zeleně, jen ji obrací dotmava, skoro dočerna, když slunce na chvilku se schová za mrak. Už nepálí, ale hřeje a hlavně svítí. Svítí a osvětluje kytice stromů, celé stráně, mělká údolí. Tiší vítr.,,
Takhle krásně popisuje přírodu v Americe, no není to miláček? Čtěte a kochejte se...
Po první povídce jsem to chtěla vzdát - přišla mi nesmyslná a divná, záhy jsem zjistila, čím to je - nenapsal ji Jan Werich, ale Jiří Voskovec. Ostatní už byly fajn - prostě Werich...
Poprvé byla vytištěna v roce 1970, ale už se nedostala na pult. Ani si nedovedu představit, co všechno tehdejší mocipány děsilo.
Část díla
Autorovy další knížky
| 2008 |  Fimfárum |
| 1957 |  Balada z hadrů |
| 1965 | Osel a stín |
| 1965 | Italské prázdniny |
| 1980 | Kat a blázen |
Prostě Werich!