Linie krásy
Alan Hollinghurst
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/188409/bmid_linie-krasy-sSp-188409.jpg
4
182
182
Nick Guest, mladík ze skromných poměrů a čerstvý absolvent Oxfordu, dostane možnost sdílet domácnost s rodinou konzervativního poslance Geralda Feddena. V honosném londýnském domě Feddenových se však nesmělý, kultivovaný Nick, prahnoucí po všem vytříbeném a stylovém, rozhodně necítí jako pouhý podnájemník. Feddenovy – dravého kariéristu Geralda, jeho noblesní manželku Rachel, syna Tobyho, svou platonickou lásku, i maniodepresivní dceru Catherine – přijme beze zbytku za svou druhou rodinu. Pak však přichází první skutečná láska, první seznámení s londýnskou gay scénou, první lajna kokainu, první setkání s AIDS. Vynikající román, za nějž autor r. 2004 získal Bookerovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , OdeonOriginální název:
The Line of Beauty, 2004
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem vybrala do Čtenářské výzvy náhodně, netušíc co mě čeká. Zažila jsem jednoduchou linii třech příběhů v časovém sledu čtyř let. Krásně napsaný příběh "hosta" Nicka, toužícího po rovném vztahu milostném, přátelském i společenském. Celou dobu jsem mu fandila, byla s ním, zatracovala ho, abych se na konci rozbrečela. Tleskám a stále se nemohu vymanit z linie krásy.
Linie krásy byla hodně náročná kniha - velmi hutná, s mnoha přesahy a narážkami na politiku, umění a mnoha dalšího. Není to nic pro každého to je snad jasné.
Mnoha komentujících zde zmiňuje Nicka jako zbytečného člověka, tedy že jeho život byl zbytečný. Snad. Ale které postavy tam neměly zbytečný život? Nick měl dvě obsese - krásu a láska. Ano, on oba své milence miloval, ale oni nemilovali jeho. Pro oba byl jenom zdrojem sexu a pobavení.
AIDS jako téma je neskutečně silné a bolestivé. Neumím si představit, jak strašné musí být dostat rozsudek pomalé, bolestivé smrti, které nešlo zabránit. Díky bohu za dnešní medicínu!
Kniha nebyla snadná na čtení. První část byla skvělá, dynamická a utekla rychle. Druhá část byla až příliš hutná, rozvleklá až jsem se místy ztrácela v postavách a večírcích. Závěrečná část byla naopak až moc rychlá.
Byl to velkolepý čtenářský zážitek, ale musím přiznat, že mi asi některé souvislosti utekli v té míře informací, podobností jednotlivých scén (což mělo v ději samozřejmě význam).
"Miláčku, půlku dnešní noci jsem strávil s jazykem v tvém zadku, takže jestli si sundáš košili,
nijak zvlášť šokovat mě to nebude."
Uznávám, že je to docela chytře vystavené. Neustálá repetičnost, napojení Nickova osobního života na dění v politice a naprosto skvěle popsaná nabubřelost a všudypřítomná póza. Občas je to trochu ubíjející, nicméně tady je třeba autorovy přiznat, že ubíjející úmyslně. Hollinghurstovi se tak daří ze čtenáře udělat skoro až diváka či součást všech těch hloupých a prázdných večírků. Závěr je fakt vážně efektivní. Všechny děje ohledně Nicka jsou provázané od prvního momentu, a na posledních stránkách se to ukáže v plné síle. Takže ano, uvědomuji si, že Linie krásy je dobrá kniha a nějakou dobu ve mě budou i určité momenty vyznívat. Jako čtenáře, takového který dává přednost naprostému čtivému mainstreamu, mě však úplně neuhranula a v určitých momentech mi dávala docela zabrat.
Knihu jsem četl jako druhou od tohoto autora a přistupoval jsem k ní s despektem. Po zklamání z Cizího dítěte mi tahle kniha doslova vyrazila dech.
Hlavní hrdina Nick, gay z nižší společnosti, se snaží zapadnout do té vysněné, krásné. Bavilo mě sledovat jeho vývoj v hierarchii, to jak si užíval výsluní a mamon, který mu byl poskytnut. A na konci ten obrovský pád na tvrdou zem.
Autor si lehce pohrává s homosexualitou a nenásilně ji začlenil do celého díla. Milostné scény nejsou nijak vulgární a kniha by bez nich vlastně nebyla úplná. Stejně tak jako bez Madam.
Velice se mi kniha líbila a jediný, kdo mi opravdu celou knihu kazil zážitek a vadil mi, byl Gerald.
Výborně napsaná kniha o jednom vcelku zbytečném životě. Nick je homosexuál, který si plní své životní sny, tím, že se nechává hýčkat a vydržovat příslušníky britské konzervativní elity. Od úplného začátku je jasné, že mezi ně nepatří a i přes svůj - do poslední chvíle skálopevný - dojem, že je přece součástí rodiny,nakonec pozná, že košile je vždycky bližší než kabát. Krizová situace vyjeví jeho zoufalou naivitu v plné parádě. Kniha má dvě roviny - jednu sexuální, kdy Nick se svou homosexualitou až překvapivě snadno (skoro by se chtělo říct - i na dnešní poměry) proplouvá prostředním konzervativní smetánky v době vrcholícího thatcherismu a počínající epidemie AIDS; a druhou třídní - titul z Oxfordu pro něj má být vstupenkou do světa moderní aristokracie, chlapců, co spolu mluví, ačkoliv on sám pochází ze středostavovské maloměstské (a v jeho očích nesnesitelně přízemní) rodiny. Obojí se nakonec ukáže jako mylný předpoklad a tvrdý pád na zem nedokáže zbrzdit ani jeho pověstný smysl pro estetiku a umění, ona eponymní linie krásy, která se vine dějem celé knihy a prostřednictvím autorova vytříbeného jazyka ozvláštňuje, co by jinak byl nejspíše tuctový příběh o vzestupu a pádu. Vedle jazyka jakým je psána, činí knihu vyjímečnou a hodnou přečtení především Hollinghurstova schopnost popsat atmosféru Anglie 80. let napříč všemi společenskými vrstvami i jeho zachycení homosexuální touhy ve světle všudypřítomné hrozby smrtící choroby.
V průběho čtení knihy se mne zmocňovaly protichůdné pocity, neustále jsem byla konfrontována s Nickovým chovaním, které jsem spíše neschvalovala. Připomněl mi prototyp zbytečného člověka. Celé čtyři roky se téměř vůbec neposunul v psaní doktorské práce, bloumal se po velkolepých společenských událostech, od ničeho k ničemu, a nakonec se vztahy, pečlivě budované Nickovými submisivními úsměvy, tajnůstkářstvím a zamlčováním pravdy rozpadly, dokonce i přátelství s Tobym započaté již na Oxfordu (vůbec to působí jako kdyby život po Oxfordě pro většinu lidí znamenal konec nejlepších let života) a Nick se konečně vrátí tam, odkud přišel. Přestože si hodně prožil a jeho bohatí přátelé ho na posledních stránkách příběhu vlastně zradili, hodili přes palubu, nezdálo se mi, že by se Nick z těch čtyř let nějak poučil, opustil svou roli pozorovatele, nikoli aktéra, života poněkud zkyslé společenské smetánky.
Důležitým motivem knihy je Nickovo zalíbení v krásnu. Řekla bych, že dost často byl krásou spíš oslepován, kvůli ní přehlížel nesprávné jednání a nemyslel na následky, dobře je to třeba viděl na románku s Wanim a kokainovém úletu.
Nemůžu říct, že by se mi kniha nějak zvlášť líbila (nejvíc mě bavil začátek a potom až závěr knihy), bylo těžké vydržet sledovat bezpáteřního Nicka a jeho často velmi hloupá rozhodnutí, ale rozhodně se o knize nedá říct, že by byla špatná. Od Hollinghursta si zřejmě už nic dalšího nepřečtu.
Tohle je taková krása... Gay-Gatsby v anglických osmdesátkách. Pětkrát S: snobárna, sex, sebeironie, sny a smrt. Nickovy čtyři roky u Feddenů: od nevinnosti k vyčerpání, od soulože u kompostu v soukromé zahradě po soulož před zrcadlem, od rozjařenosti a žízně po životě k momentu, kdy "bukvice padaj jako mouchy", čekání na Thatcherovou, volby, AIDS a účtování, "přirozenost proměnit oblíbeného domácího mazlíčka v obětního beránka". Do nejmenších podrobností promyšlené situace, vynikající popis prostředí a atmosféry, odrážející se od psychického naladění postav, přesné vystižení, co s člověk udělá čas a snaha jen tak proplouvat... Užila jsem si to nesmírně.
Tuto knihu jsem četla na doporučení kamaráda a vlastně jsem mu vděčná, že mi knihu doporučil, protože jinak bych po ní asi nikdy nesáhla. Což by byla škoda. Je to trochu náročnější čtení a vyžaduje čtenářovu plnou pozornost, ale ten poetický jazyk je prostě skvělý. A nastínění té doby, kdy se příběh odehrává, je také skvělé. Knihu jsem si moc užila.
"Vždy jsem za to měl, že ctnost a vědění jsou větší dar než rod a jmění...." - Nickova replika z "Perikla" a jeho velký omyl. Knížka mě zaujala svojí neotřelostí, otevřeností a vykreslením thatcherovské Anglie a jejích poměrů. Velice inteligentní román; zajímavé popisy, skvěle vykreslené postavy. Takový způsob psaní se mi věru líbí.
Výborně napsané, poutavé čtení. Kniha asi nebude pro každého, dlouhé hovory o uměn a Nicovo přemítání o estetických stránkách světa kolem mohou někoho nudit, ale mě na knize zaujaly víc než samotný příběh.
Ze začátku jsem měl problém se začíst do knihy, kde není příliš mnoho děje, a když už nějaký je, tak je "homosexuální". Nakonec nelituji, že jsem u knihy vydržel, Hollinghurst bezesporu umí. Další knihy od tohoto autora si ale odpustím.
Teprv druhá kniha od Hollinghursta a už v jeho díle spatřuju jasnej vzor. Opět dlouhá kniha s takřka minimem děje, která se spíš soustřeďuje na popisy a myšlenkový procesy hlavního hrdiny. Pro mě nijak zvlášť lákavý prostředí snobské rodiny ve starý dobrý anglii 80. let. Postavy hrajou hodně na efekt, rádi se poslouchaj a řešej věšinou uplně zbytečný píčoviny. Pardoxně ale tahle extrémní vzdálenost od skutečných lidí a skutečných problémů mě na knize hodně bavila. Tahle společenská vrstva byla posedlá sama sebou a především svým vlastním obrazem v očích druhých dávno před vznikem facebooku. Hlavní hrdina tím vším tak nějak proplouvá, hrozně rád by chtěl být součástí ale na druhou stranu si hýčká iluzi, že je ve skutečnosti mnohem lepší a hlubší než všichni okolo. Po dlouhý době jsem měl zase pocit, že čtu "velkou literaturu", Hollinghurst je prostě rozenej spisovatel. Booker Prize zcela zasloužená, když porovnám s Atlasem Mraků (s nímž se ten rok o cenu přetahovali), tohle je jiná liga. Novodobá klasika bych řekl...
Dlouho jsem se pídila po této knize a jsem ráda, že jsem ji nakonec sehnala. Výborně napsaný, zajímavý příběh z netradičního prostředí s netypickými hlavními hrdiny.
Dobře napsáno, i když nesdílím autorovu fascinaci stylem vysokých vrstev. Líbí se mi milostný příběh Nicka a Lea, a závěrečný katastrofální zvrat v rodině Feddenových, který odhaluje pravou tvář Nickova snu. Celé to je trochu snobárna a měl jsem problém se napojit na duchovní svět hlavního hrdiny, ale linie krásy, a vůbec celá ta teorie, je pro mě objev.
Kniha zpočátku má spád, baví mě. Postupně se z ní stává nudná kronika ze života homosexuála, který pomýšlí na víc, než na co má...
Moje první setkání s tímto autorem. Rozjezd knihy byl velmi zajímavý a sliboval zajímavou romanci. Bohužel nebo možná bohudík nakonec autor posunul hlavního hrdinu a jeho příběh do jiných sfér. Vlastně ani nevím, co si o této knize mám myslet. Je výborně napsaná, navzdory počtu stran se v ní překvapivě příliš mnoho neděje. Rozhodně je to zajímavé svědectví o životě v Anglii v polovině osmdesátých let minulého století, politické situaci, postavení a životě homosexuálů ve společnosti a v té době vypukající epidemii AIDS.
oproti autorově knížce Cizí dítě dávám plné hodnocení! kniha je velmi čtivá a jak už psal Ben Nevis, autor rozhodně ví o čem píše, ale rozhodně neočekává žádnou lístost, pouze podává holá fakta..úžasná knížka, ale věřím, že pro homofobiky rozhodně nevhodná, nicméně já za otevřenost tleskám a jen tak dál!
Autor ví, o čem píše, a na kvalitě románu je to znát. Hlavní hrdina je sympatická, ale zároveň velmi reálně popsaná postava, která na konci knihy sklízí, co v průběhu zasela.
Nick je okouzlen lidmi pohybujícími se v říši moci, peněz a pokrytectví. Jeho vlastní rodina mu připadá fádní, a tak rychle zapadne do rodiny začínajícího politika, kteří nemají problém s Nickovou homosexualitou (pokud se o ni nemluví, jak sám hrdina sarkasticky podotkne). Z této symbiózy (kterou pak někdo nazve parazitováním) vytěží zajímavé známosti, nemusí pracovat, ale získá i nepřátele.
Uprostřed knížka trošku ztrácí dech a mírně nudí, protože řeší jenom politické večírky (možná přijde i kouzelník = Thatcherová) a kokainové orgie. Ke konci je opět psychicky silná. Hrdina se nenimrá v ukřivděnosti, bere situaci s nadhledem. Autor nesklouzne do lákavého dělení postav na dobré homosexuály a špatné heterosexuály. Neřeší práva menšin, spíš se zabývá stavem osmdesátých let obecně. Poukazuje na to, že i homosexuál prahne především po lásce.
Štítky knihy
homosexualita anglická literatura 80. léta 20. století Velká Británie společenské romány Margaret Thatcherová, 1925-2013 zfilmováno – TV seriál Bookerova cenaAutorovy další knížky
| 2012 |  Linie krásy |
| 2019 |  Sparsholtova aféra |
| 2012 | Cizí dítě |
Tak s touhle knihou jsem se natrápil. Ne že bych měl nějaké problémy s její kvalitou, uměleckou hodnotou či výrazovými prostředky. Naopak jsem musel obdivovat způsob, jakým Hollinghurst zachází s jazykem, jeho znalost lidské psýché a schopnost i ty nejjemnější nuance v myšlení a pocitech svých hrdinů přiblížit čtenáři. Přiznávám, že jsem měl problém s tématem, hlavním hrdinou (nejen s ohledem na jeho sexuální zaměření, ale i parazitní styl života) i jeho partnery a jejich chováním (a naopak jsem hltal postavy a příběhy těch „ostatních“ – Catherine, Geralda, Rachel). Ani jsem netušil, že mám v sobě některé předsudky tak hluboko usazené.