Líný rodič
Tom Hodgkinson
Lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství Také máte pocit, že jste se stali otroky svých dětí? Z přehnaně zaníceného rodičovství však vede cesta ven. Existuje jednoduché řešení, které váš život učiní snazším a finančně méně náročným, život vašich dětí učiní radostnějším a navíc vám pomůže vychovat děti šťastné a soběstačné. Toto řešení autor knihy nazývá „líné rodičovství“ a jeho mantra zní jednoduše: „Nechte je být.“ Líný rodič je totiž dobrý rodič. Taková filozofie pravděpodobně může jít modernímu, zaneprázdněnému rodiči proti srsti, protože je nám neustále předkládáno, abychom dělali více, a ne méně. Všichni rodiče bloumají, kudy chodí, sžíráni hlodavým pocitem, že to všechno dělají nějak špatně a že je potřeba víc pracovat. Nikoliv. Problém není v tom, že do rodičovství vkládáme příliš málo práce, nýbrž že jí vkládáme příliš mnoho. Tím, jak přehnaně zasahujeme do života svých dětí, jim bráníme, aby vyrostly a postaraly se samy o sebe. Stáhněte se. Nechte je žít. Vítejte ve škole líného rodičovství. Jde o zaručený úspěch pro obě strany – vy budete mít méně práce a dítě tím jen získá, vy i vaše děti se naučíte užívat každodenního života a také samostatnosti a nezávislosti. A jak na to se dozvíte v humorné a láskyplné knize Toma Hodgkinsona, líného rodiče tří dětí, která se stane nepostradatelnou součástí vaší domácnosti.... celý text
Přidat komentář
Poslouchano jako audio a po case me nebavila, ale doposlouchala jsem ji. Vychova ve stylu Homera Simpsona a casto se opakujici myslenky a nazory napric knihou.
Na rozdil od prevazujiciho nazoru se mi kniha libila. Prisla mi optimisticka, nepoucujici a opravdu ocenuji ponouknuti ke zjednoduseni. Mene zasahovani, mene hracek, mene rizenych aktivit, uskromneni ale vice casu spolu pri praci na zahrade nebo doma. Dava mi to smysl.
Hvezdu dolu davam za ponoukani k piti piva a moc Emila.
Uf, tak tahle kniha me totalne zklamala. Autor zije v nejake sentimentalni predstave, ze se nejlepe zilo ve stredoveku a ze dnesni doba je kruta a nemilosrdna (mysleno v dnesni Britanii).
Co se tyka vychovy deti, tak v nekterych vecech ma sice pravdu a mnozi rodice uz urcite i nevedomky tyto skutecnosti jiz na svych detech aplikuji.
Autor se tu ve stylu vypraveni Betty MacDonald - Vejce a ja, snazi vtipne podat zkusenosti s vychovou svych tri ratolesti. Kniha neni zadnym vedeckym ci pedagogickym kouskem, je to jen takovy pel-mel o vseobecne vychove deti z autorova trochu anarchistickeho pohledu. Sama neoverena tvrzeni, spekulace a snad nekonecne citatu z knih jinych autoru. Pro rodice ADHD deti absolutne nevhodne a ostatni se snad trochu pobavi, ale te prazdne vaty a plno nicnerikajich mist, ach jo. Chvilemi mi prislo, ze se autor snazi psanim knihy narychlo jen privydelat, aby financne ukociroval svuj zpusob zivota. V mnoha vecech si protireci, chvilemi jsem se musel smat nad obrovskou naivitou, ale jednu pozitivni vec kniha opravdu mela - prijemne se mi u ni usinalo ;-)
Měla jsem úplně jiná očekávání a kniha velmi zklamala. Přestože s některými názory souhlasím - přemíra plastů, nechat děti hodně dovádět a hrát si a nesnažit se je stále bavit, podporovat kreativitu apod. tak řada názorů je natolik radikálních, že výsledek mi přišel opravdu hloupý a zcestný. Názory ve stylu, neutrácejte za žádné hračky a neinvestujte do dětí ani korunu, protože si představte kolik piva byste za ty peníze mohli koupit. Neveďte děti k žádným sportům a hlavně je nedávejte do žádných kroužků, protože organizovaná zábava je zlo. Pro děti je nejlepší, když pobíhají venku a rodiče se o ně pokud možno nestarají a neruší je v hraní a místo toho popíjejí pivo nebo spí.
Knihou se neustále prolíná idea, že nejlépe bylo ve středověku či aspoň v minulosti a veškeré výdobytky moderní doby jsou zbytečnost a špatnost. Autor si zřejmě vůbec neuvědomuje, že život v minulosti zdaleka nebyl taková selanka jak ho líčí a že lidé museli často dřít od rána do večera a ne jak on sní popíjet pivo se známými a odpočívat.
Autor si taky hodně protiřečí. Například přestože vybízí, aby rodiče nejezdili s dětmi do žádných zábavných parků a atrakcí, z příběhů je zřejmé, že on tam s dětmi jezdí, pouze ho to nebaví. To že by to některé rodiče mohlo bavit a nejsou tak otrávení jako on vůbec nepřipouští.
Dost jsem u knihy trpěla a musela jsem se přemáhat ji vůbec dočíst. A nic nového jsem se vlastně nedozvěděla. Těch pár myšlenek se kterými souhlasím už řada rodičů ví i bez ní a jak už tady někdo napsal, kniha je spíše sociální manifest a autorův názor na dnešní dobu než kniha o výchově.
Možná jsem od této knihy očekávala víc. Četla se dobře, je v ní i několik dobrých nápadů a myšlenek, ale nic moc nového.
Knihu jsem četla pro zajímavost a získání trochu jiného pohledu na výchovu. Některé myšlenky (ať už citované od jiných autorů nebo autorovy vlastní) jsou inspirativní, jiné nikoliv. Dost často mi přišlo, že si autor sám odporuje a na konkrétních příkladech také ukazuje, že tu výchovu až tak zvládnutou nemá, když musí na děti ječet a ztrácí nervy.
Sympatické je, že se snaží maximum času věnovat dětem a rodině obecně a nemá problém postarat se o všechny 3 děti sám, aby si manželka mohla odpočinout.
Kniha má jednu zajímavou myšlenku, která se v každé kapitole opakuje. Za mě určitě nebylo potřeba, aby kniha měla 248 stran. Po chvíli mě přestala bavit.
Pro mě byla kniha inspirativní a zajímavá. Našla jsem několik myšlenek, které jsem si vypsala, ke kterým se budu vracet a které ovlivní moji výchovu.
Pár rad, které kniha obsahuje, už většina rozumných rodičů provozuje a nejsou nijak světoborné. Souhlasím s autorovým názorem na záplavu dětského světa plastem a ani níže popisované levičácké autorovy názory mi nejsou zcela cizí, jenže špatná je podle něho i veškerá technologie, auta, letadla, moderní domy, myčky nádobí, zábavní parky a mnoho dalších věcí, bez kterých se člověk 21. století neobejde.
Většinu textu tak tvoří prezentace autorova světonázoru ve stylu "Současná doba je špatná, nejlepší byl středověk a co bylo po 17. století je třeba zahodit". Takže moderního člověka nesdílející autorovy názory kniha spíše naštve než poučí. 50%
Měla jsem docela velké očekávání od knihy slibující "Zaručený návod". Styl americké literatury hledající návody mi není zcela blízký. Autor v knize vypichuje tři literární díla, která mají skutečnou hodnotu a neustále se na nich točí. Ve své podstatě je kniha takovým deníkem "My to dělali špatně, ale teď se snažíme vychovávat dobře.. zkus to také". Rozhodně ale nepopírám, že jsem si v knize nenašla nějaké dobré rodičovské rady, které chci zkusit aplikovat.
Do knihy jsem se pouštěla s velkým nadšením, které mě postupně opouštělo. Spíš mám pocit, že bych si měla přečíst Emil, čili o výchově a další knihy, ze kterých autor vychází a cituje.
Některé myšlenky mi byly blízké, např. že zábava s dětmi nemusí být nákladná návštěva zábavního parku, ale třeba hraní si v lese nebo společné vaření... ale když tutéž myšlenku čtete stále a stále dokola...
S jinými myšlenkami vyloženě nesouhlasím, například odmítání hraček... na lego a jiné stavebnice prostě nedám dopustit. Na většinu plyšáků se nám sice práší, ale s některými si dcera hraje hodiny a hodiny...
A věčné omílání toho, že si máme dát pivo a nechat děti ať si dělají co je napadne - proč ne, ale proboha, nebudu tvrdit, že je to výchova....
Spíše než o rady k výchově dětí se jedná o sociální manifest. Připravte se na nadpoužívané pojmy kapitalismus, puritáni, katolíci, atd. Autor si přečetl tři knihy, ze kterých neustále cituje a na jejich základě se staví proti současnému řádu (nutno přiznat, že v některých směrech zcela oprávněně). Názory jsou prezentovány jako nezpochybnitelné a pokud s nimi nesouhlasíte, jste dle autorových slov prosťáček.
Co se týče rodičovských rad, tak autor je skutečný odborník. Má tři děti, přičemž nejstaršímu bylo v době napsání osm let (takže o tom, jak výchova nakonec dopadne, se nic nedozvíte).
Autor si také často sám odporuje. Například vás nabádá, že není potřeba dobře placené zaměstnání, které vás obírá o čas, který byste měli věnovat rodině. Načež v jiné kapitole prozradí, že si jeho rodina vzala hypotéku, aby si mohla najmout chůvu. Jakoby snad svůj text psal v delším časovém úseku a již jej znovu nečetl.
Obecně lze vycítit, že většinou rad se autor při výchově svých dětí neřídil, pouze mu krátkodobě zafungovaly (viz časté užívání obratu "minulý týden jsem zpozoroval...").
A kapitola o chování zvířat, to byl jeden vtip vedle druhého. Nejsem žádný odborník, doma jsme chovali pouze slepice a králíky, ale autorovy "převratné " objevy mi opravdu vyloudily úsměv na rtech.
Nakonec dávám dvě hvězdy za pár trefných postřehů o naší společnosti. Nečekejte však žádné převratné objevy.
Věřím, že autor píše své knihy s nadhledem a ne vše o čem v knize píše ve skutečnosti provádí. Ale v jednom s ním souhlasím, i s naším spisovatelem ze století devatenáctého:" všeliké kvaltování pro hovada dobré jest". Jistou dobu již si neorganizuji -ani mému nejbližšímu okolí -život zbytečně dopředu - a je to v pohodě.
Asi jediná kniha o rodičovství, která mě bavila a se kterou se dá souhlasit. Zdaleka ne se vším, ale s tou hlavní myšlenkou, určitě. Časem se to opakuje a ztrácí dech, ale čtivě to napsané je, o tom žádná.
Ach chudáci rodičové v US, že potřebují takové rady. Rady napůl dávno objevené a napůl zcestné a nebezpečné. Třeba, že děti můžou jíst kdy chtějí, naprosto mimo vůli rodičů.
OK, vyházejte nesmysly, vemte za své, co se vám líbí a asi tak třikrát přitvrďte, co se týče samostatnosti a disciplíny. Pak se možná dočkáte klidu.
Z dětských hřišť, kroužků, moderních hračkářství, mamadiskuzí i obvyklých hodnot většinové společnosti mám kopřivku, přesto (nebo možná právě proto) mě tato vychvalovaná kniha zklamala. Autor nepřichází s ničím objevným, zůstává v obecné teoretické rovině bez praktických příkladů a není ani vtipný. O dětech, manželce, přátelích, zvířatech, přírodě mluví čistě pragmaticky, bez jakéhokoli citového zabarvení. Po dvacáté zmínce o zálibě v alkoholu, zrůdnosti plastových hraček, tuposti korporátních zaměstnanců, zbytečnosti osobních aut či směšnosti plánovaných rodinných akcí nudí a irituje. Na svět a život pohlíží (jako my všichni) očima své životní filosofie, nedává však prostor pro jiné možné výklady skutečností a situací. Podle něj je tak např. zavinování kojenců pouze nezdravou, despotickou snahou o jejich omezování. A můj syn přitom začal mít díky mému objevení této metody klidnější a delší spaní. Sama jsem poznala, kdy už nebylo zavinování dále potřeba. Obdoba zavinování může pak být důležitá v mnoha jiných životních obdobích a situacích v lidském životě. Tom Hodgkinson je na můj vkus až příliš extrémní, kritický a sebestředný a jeho kniha pro mě rozhodně nebyla oddychovým čtením. Jako u většiny knih o výchově dětí jsem měla co dělat, abych ji dočetla.
Kniha Líný rodič, v níž autor předkládá svůj pohled (a pohledy jiných autorů) na výchovu dětí, je určitě v mnohém přínosem a stojí za přečtení - naleznete v ní několik zajímavých tipů a poznatků. Každý si z knihy může vybrat, co se mu zlíbí. Na knize oceňuji zejména autorův ojedinělý humor a domnívám se, že spousta věcí je psána s velkou nadsázkou :)
Autorovy další knížky
| 2009 |  Líný rodič |
| 2010 | Jak být líný |
| 2011 | Jak být volný - Užívejte si života naplno |
| 2017 | Podnikání pro bohémy |
| 2012 | Kniha líných radostí |
(SPOILER) "nechte je na pokoji"
to by se mělo tesat do kamene. ano, ukažte cestu, ale nevoďte za ruku, buďte nablízku, ale nesnažte se řídit další krok. nechte je se nudit - čím dřív dítě pozná nudu a naučí se si s nudou poradit, tím lépe. stejně jako únavu, hlad, špínu, fyzickou bolest při (mírném!) pořezání nožem nebo ťuknutí kladívkem do prstu a další překážky. nebuďte vrtulníci (tedy většinou spíš vrtulnice).
ze stejného soudku a stručně - vše důležité a na jedné A4 najdete ve výborné krátké eseji Tomáše Feřteka "Prázdniny u babičky aneb Jak vychovávali děti lovci a sběrači", lze dohledat na internetech.