Líný rodič
Tom Hodgkinson
Lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství Také máte pocit, že jste se stali otroky svých dětí? Z přehnaně zaníceného rodičovství však vede cesta ven. Existuje jednoduché řešení, které váš život učiní snazším a finančně méně náročným, život vašich dětí učiní radostnějším a navíc vám pomůže vychovat děti šťastné a soběstačné. Toto řešení autor knihy nazývá „líné rodičovství“ a jeho mantra zní jednoduše: „Nechte je být.“ Líný rodič je totiž dobrý rodič. Taková filozofie pravděpodobně může jít modernímu, zaneprázdněnému rodiči proti srsti, protože je nám neustále předkládáno, abychom dělali více, a ne méně. Všichni rodiče bloumají, kudy chodí, sžíráni hlodavým pocitem, že to všechno dělají nějak špatně a že je potřeba víc pracovat. Nikoliv. Problém není v tom, že do rodičovství vkládáme příliš málo práce, nýbrž že jí vkládáme příliš mnoho. Tím, jak přehnaně zasahujeme do života svých dětí, jim bráníme, aby vyrostly a postaraly se samy o sebe. Stáhněte se. Nechte je žít. Vítejte ve škole líného rodičovství. Jde o zaručený úspěch pro obě strany – vy budete mít méně práce a dítě tím jen získá, vy i vaše děti se naučíte užívat každodenního života a také samostatnosti a nezávislosti. A jak na to se dozvíte v humorné a láskyplné knize Toma Hodgkinsona, líného rodiče tří dětí, která se stane nepostradatelnou součástí vaší domácnosti.... celý text
Přidat komentář
Po přečtení Jak být volný a Jak být líný mě kniha Líný rodič už vlastně nemohla ničím překvapit. Jen mě utvrdila v tom, že líný rodič jsem taky a své ojedinělé pocity viny za to, že vnímám realitu jinak, než davová většina kolem mě, tudíž odhazuji s úlevou v dál a cítím se o něco sebevědoměji.
Rudozelený anarchista a neoluddita Hodgkinson a jeho představa o výchově dětí. V jednotlivostech má pravdu (např. není dobré se snažit udržet děti ve stoprocentně bezpečném prostředí, není dobré jim koupit tuny zbytečných hraček, není dobré skákat pouze kolem nich a udělat všechno pro ně a za ně), ale jako celek je kniha tak neuvěřitelný ideologický blábol, že se může směle rovnat „veledílům“ jako je Kapitál nebo Mein Kampf.
Autor samozřejmě vychází z nebetyčného nesmyslu Jean-Jacques Rousseaua (autora citátu „Jakmile fakta odporují vaší teorii, tím hůře pro fakta“ a nejen proto velkého oblíbence komunistů) jménem „Ušlechtilý divoch“. Takže kupříkladu nabádá k tomu, abychom děti neučili nic o morálce nebo autoritách (a brojí proti téměř jakémukoli řádu včetně dodržování časových harmonogramů). Kniha je také (vzhledem k ideovému zakotvení autora zcela pochopitelně) plná útoků proti kapitalizmu, přičemž autorova ideologická zaslepenost kulminuje například výrokem „Nehody mohou být osvobozením z pochmurné atmosféry výkonnosti industriálního kapitalizmu“. Jinými slovy, nevadí, že u nehod umírají lidé, hlavně že je možné jejich existenci použít k nesmyslnému ideologickému útoku.
Zcela nepřekvapivé je také autorovo selektivní vnímání reality a velmi pečlivé vybírání pouze těch faktů, které odpovídají jeho světonázoru. Osobně jsem dalek tvrzení, že dnes je všechno správně a středověk bylo jednolité období staletí trvajícího temna. Ale tvářit se jako autor, že ve středověku se měli lidé lépe prakticky ve všem a ignorovat třeba masovou kojeneckou úmrtnost, výrazně nižší věk dožití nebo obrovské morové epidemie (kterým v Evropě padly za oběť desítky milionů lidí při výrazně nižší hustotě osídlení než dnes), to chce opravdu ideologickou vymaštěnost první třídy.
Přesně kvůli (ne)myšlení, jaké autor předvádí, se nachází euroatlantická civilizace až po krk v neomarxistických sračkách. Ani náhodou nejde o řešení, nýbrž o příčinu problému.
Na většinu toho, co radí Tom Hodgkinson jsem se vlastně mohla zeptat rodičů, až na pár výjimek (myslím si, že rodinné dovolené můžou být fajn, školy a školky jsou pořád ještě nejlepším možným způsobem vzdělávání a socializace a děti by se opravdu neměly učit zacházet se zvířaty metodou pokus - omyl a týrat je tak) s ním nemůžu než souhlasit. Dítě jsem sice zatím nevychovala ani jedno, ale vzhledem k tomu, jaké mám vzpomínky na dětství já, můžu Tomovy výchovné metody jen doporučit :)
Zpočátku zajímavé až slibné, ale postupem času čím dál víc mimo realitu. Po sto stranách jsem to vzdal...
Túto knihu pokojne mohla napísať moja babka. Presne takto vychovávala svoje 4 deti a potom aj mňa s bratom, od jedného roka až kým sme nešli do školy. Naučili sme sa postarať sami o seba, dávať si na seba pozor, pomáhať doma... Zároveň popri práci si babka vždy na nás našla čas - na rozprávanie, odpovede na zvedavé otázky, ktoré začínali: "Babka a prečo....?" Bolo to nádherné detstvo.
Pri čítai kníh tohto autora sa vždy znova presviedčam, že som v podstate rodená anarchistka :-).
Kniha představuje jiný pohled na rodičovství, než jaký se dnes nebohým rodičům předkládá. Dnešní doba klade na rodiče obrovský tlak. Například máte pocit, že děti musíte od narození tahat na plavání kojenců, pak na různé hudební kroužky a jiné nesmysly (které se samozřejmě nedají zvládat bez stresu, pokud máte více než jedno dítě). Jsem jediná u nás z baráku, kdo nechává šestileté dítě samotné hrát na hřišti (ostatní rodiče trpělivě postávají kolem a pečlivě na své děti dohlíží). Dnes se vám vnucuje, že dobrý rodič je ten, kdo se dětem "věnuje" - to je organizuje jim život a veškerou zábavu, včetně právě hraní na pískovišti. Jsem ráda za tuto knihu, alespoň si nemusím připadat hloupě, že se snažím vést děti k samostatnosti co nejdříve. A taky že mi je jedno, že mi rok a půl starý syn běhá po zahradě nahatý a pojídá hlínu ze záhonu, zatímco si jeho brácha vyrábí postavičky z jílu místo toho, aby oba kultivovaně seděli u televize v čistém oblečení. Na venkově nebo v menších městech je to nejspíš jiné, ale v Praze mi situace přijde podobná tomu, co autor popisuje.
Zdá se, že autor zařadil čtenáře do pozice dítěte, kterému je třeba neustále vysvětlovat a opakovat několik pouček, aby je pochopil a zapamatoval si je. Při troše zamyšlení je evidentní, že nic převratného nepředkládá. Navíc je každé dítě zcela jiné a nelze proto výchovné metody zobecňovat. Možná by knize prospělo více příkladných rodinných historek. Zajímavé je, že se autor neváhal prezentovat jako osoba holdující pivu a občas pořádně vzteklá.
Kniha mě hodně bavila a taky jsem se v ní poznávala. Podle názvu jsem se jí trochu bála, ale ukázalo se, že líný rodič je tak trochu přirozený rodič, nic proti přírodě. Vedu děti k samostatnosti a zde se to ukazuje také jako výhoda. Zmíním zajímavé zásady, jakože je zbytečné jezdit do zábavných dětských center, radši si pozvat návštěvy domů, děti si hrají a dospělí se můžou bavit podle sebe. Důležité je také nebýt stranou u dětských her, ale klidně jako pasívní hráč, třeba jako sedačka :-) Další zásady: Hrajeme si v přírodě, na polích, plastové hračky nejsou potřeba. Líný rodič je šetrný rodič, vynalézavý rodič. Oba pracujeme tak málo, jak je to možné, zvlášť když jsou děti hodně malé. škoda že kapitola o knihách je mi tak vzdálená, spousta z nich nevyšla v českém překladu. Ale jinak opravdu povedené dílko.
Vzhledem k dvěma malým potomkům, mohu říci, že každý by měl vychovávat děti dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a ne podle rad jiných, neb je nejvíce milujete vy a ne nějaký spisovatel. Knihu jsem ani nedočetla, neboť hlavní myšlenka je jasná a přišla mi zdlouhavě rozebíraná. Pokud bych ji méla doporučit, tak jedině bezdětným.
Jo, dobrá kniha. Takhle vychovávám už několik let, jen to někdo musel napsat, abych si to utvrdila, že nejsem mezi těma všema "bydlenkama a mamčama" které na hřišti a v okolí poznávám jediný blázen.
Inspirativní kniha. Ač jako návod k rodičovství asi příliš použitelná nebude, k zamyšlení je v ní postřehů dost. Určitě stojí za přečtení.
Obhajoba tzv. vědomého zanedbávání dětí pro ty, kdo si třeba myslí, že musí dětem obětovat vše a zbytečně se stresují...
Základní myšlenka je hned jasná. Zbytek je na můj vkus až vlekle popisovaný. Ačkoliv zatím bez vlastní zkušenosti, tak realizace těch sice dobrých myšlenek nebude tak jednoduše aplikovatelná. Logicky úvádí příklady na podporu své myšlenky, ale nepochybně by bylo spousta situací, kdy to je obráceně. Myslet si, že co je zadarmo a přírodní, že kolem toho bude vládnout harmonie je naivní a děti se pohádají i o kus klacku v lese. Také je to psané víc pro "přecivilizované lidi pohlcené konzumem", kterých ovšem je bohužel čím dál víc.
Každopádně svůj přínos ta knížka má.
Má druhá kniha od Toma a opět spokojenost!V knize je spousta mouder do života a ještě k tomu se to dobře čte!Autor má v hodně věcech velkou pravdu, ale neříkám, že ve všech.Prostě nebrat život tak vážně i když je situace jakkoliv vážná.S tím se dá jen souhlasit.Určitě si koupím v budoucnu nějakou další knihu autora.
Vzal jsem si z knihy poučení pro výchovu dětí: ,, NECHTE JE BEJT..."
Tedy do určité míry, samozřejmě! Nenechat je například bejt jen proto, abych mohl doma v klidu chlastat jak autor káže.
60%
Četla jsem s chutí,často jsem se i smála,souhlasím určitě s mnoha radami autora,jen je tak ještě dokázat doma prosadit...
Zpočátku jsem knihu četla s velkým nadšením a se spoustou názorů souhlasím, nicméně, je potřeba si uvědomit, že autor pochází a žije v UK, kde je život přece jen jiný. Myslím si, že naše děti to na stromy a do přírody nemají ještě tak daleko, a generace dnešních mladých rodičů vyrostla ještě za dob, kdy v televizi nebylo moc na co koukat a běhalo se "po venku". Jako námět na přístup k rodičovství a varování před hrozbou moderního světa je to určitě dobrá inspirace.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Líný rodič |
| 2010 | Jak být líný |
| 2011 | Jak být volný - Užívejte si života naplno |
| 2017 | Podnikání pro bohémy |
| 2012 | Kniha líných radostí |
Doporučila bych hlavně těm, co tu výchovu trochu moc "baští". Kniha kontrastuje s moderní dobou, kdy rodiče své děti učí hlavně to, že se kolem nich neustále poskakuje a neuvědomují si, že jim tak prokazují medvědí službu. Když už nic, tak za přečtení kniha určitě stojí.