Lipová alej
František Nepil
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19905/bmid_lipova-alej-Wyd-19905.png
4
81
81
Během několika let odvyprávěl František Nepil v rozhlasových pořadech Dobré jitro celé soubory fejetonů. Jedním z takových cyklů byly i úvahy o vztahu k domovu, k rodnému kraji a k vlasti nazvané Moje země. Toto vyprávění uspořádal autor později do knižní podoby s názvem Lipová alej, kterou jeho přítel malíř Jiří Kalousek doplnil krásnými ilustracemi.... celý text
Přidat komentář
Milá, rychle čtivá knížka... pro děti i dospělé. Autor píše s humorem a moc hezky popisuje všechna místa "u nás doma" :-)
První psaná recenze někoho, na koho kniha nezapůsobila tak, jak by dle ostatních recenzentů měla.
Za mě první čtvrtina knihy skvělá a pak už jen patos v podobě příběhů stylu “Tam jsem potkal jednu paní a ta prala prádlo.”, na což následuje příběh, který Vám nic nedá a vlastně ho s místem, kde se stal, nespojuje zhola nic. Všechny běžné příběhy lidí nebyly špatné, ale co je moc, až skoro sentimentální nutnost vyprávět o něčem, co nikomu nic nedá, to je moc.
Líbilo se mi provázání měst a míst na známé osobnosti, jenže s ohledem na dobu jsem dost opatrná a je zapotřebí veškeré až lidové příběhy osobností přijímat kriticky, to jest ověřovat z jiných zdrojů. Dost (víc než bych kdy řekla) mě dostala v negativním slova smyslu první věta na straně 73 knihy, ve které se povídá o předávání naší země z mužské generace na mužskou generaci. V roce 1985 mi to už přijde odvážné tvrzení. Ale třeba se mýlím; přeci jen jsem v této době ještě nebyla na světě, tak co o tom můžu vědět, že?
Uděluji dvě obligatorní hvězdy autorovi i dalším osobám podílejícím se na vydání knihy za snahu. Půl hvězdičky přidávám za občasné milé slovo, které pohladí po duši, ale v konečném důsledku zaokrouhluji na dvě hvězdičky.
Před mnoha a mnoha lety, kdy ještě existoval stát dvou národů uprostřed Evropy a v něm Československý rozhlas, jsem o víkendu s tranzistorovým (nyní přenosným) radiopřijímačem zveleboval zahradu u našeho rodinného domu a mými "spolupracovníky" byly dva pořady - z košického studia Maraton, a z pražského studia Dobré ráno. A tímto pořadem nás provázel (nyní by se řeklo moderoval) povětšinou autor této knížky. A nyní konečně se dostávám k písemnému projevu jeho tehdejších fejetonů. Sbírka je plná lásky: k lidem, rodnému jazyku, k naší vlasti, k její historii, k životu.
Audiokniha načtena autorem. Přednes pana Nepila miluji, je takový laskavý a dokáže až neskutečně ukolébat duši do poklidného snění. Perla české literatury, alespoň pro mně osobně.
Kniha o krásách naší vlasti. Smekám a děkuji pane Nepile, bohužel už jen tam nahoru.
Odpočinkové, milé povídání p. Nepila o krásách naší České země, které obohatí a nejednou vykouzlí úsměv na tváři. Autorova úcta k naší zemi, krajanům, přírodě, tradicím a historii, je jednoduše půvabná. Prosím více takových Nepilů a více takových knih.
Brilantní kniha o nejrůznějších koutech naší krásné rodné země. Autor je popisuje s vnímavostí a úctou, stejně jako řemesla a jiné umy našich krajanů. Dokazuje, že na naši zemi můžeme být právem hrdí. Knize přidává na kvalitě i úžasný cit pro jazyk a skvělý autorův humor.
Jako malou holku mě babička často sebou brávala na výlety všude tam, kam se tenkrát dalo... Vždy se někam zadívala a pak mi ukazovala, jak je ta kaplička v poli krásná, jak je to náměstíčko hezky opravené a čisté, jak na tamhleté louce je spousta kopretin... Pokaždé jsem dala otráveně oči v sloup... Dnes už dospělá, si často na babičku vzpomenu. Třeba, když jedu kolem hezky rozkvetlé louky a u ní je kaplička. ; ) A ano, musím uznat, že to, co mi jako malému děcku tenkrát přišlo nudné a všední..., dnes beru jako absolutně dokonalé a ne všude samozřejmé.
Knížku se spoustou krásných míst jsem si přečetla ráda a vůbec se panu Nepilovi nedivím, že ji takto úžasně napsal...
Mistr Nepil prostě umí, tedy bohužel uměl. Je to taková zeměpisně-dějepisná kniha, která nás provede po bývalém Československu. Možná bych ji spíš označil za učebnici, a to z toho důvodu, že tak nějak bych si takovou učebnici představoval. To by se to učilo a pamatovalo!
Vzhledem k mému již seniorskému věku jsem se několikrát poučeně pousmál nad termíny z mého mládí, které dnes již tak běžné nejsou. Například „plochá babka“. Samozřejmě to není žádná nevhodná narážka. Jde o železnou kostku s trnem, díky němuž se babka zatloukla do dřevěného špalku. Takto připravená pomůcka pak sloužila k vyklepávání tupých kos a srpů. V případě ploché babky to bylo břitem kladívka, u špičaté babky pak hlavou kladívka. V naší vesničce střediskové byl velkým odborníkem na toto vyklepávání jistý pan Kouřil. To jsem ale trochu odbočil.
Co na knihách FN velice oceňuji je líbezná čeština, která se, nejprve takřka plíživě, dnes již zcela otevřeně a často musí dělit o svoje místo s anglikanismy a amerikanismy. Nejen tuto samodestrukci identity prostě nechápu. V poslední době jich ještě přibývá.
Knihu vřele doporučuji.
Tahle knížka má trochu smůlu v tom, že bývá pokládána za literaturu pro děti, a tak ji dospělí spíše vynechávají, než aby po ní sáhli tak často jako po ostatních nepilovkách. A děti ji bohužel také příliš nečtou. Přitom je nádherná, včetně obrázků, a její velká písmena jsou také výhodou, když už jsou oči večer unavené a moc dobře nekoukají. Vřele doporučuju úplně komukoliv : o)
Hezké povídání o českých a slovenských městech, vesničkách a krajině, čím jsou zajímavé a trocha historie. Některé informace z dob socialistického Československa už neplatí, ale nevadí, je to taky kus naší historie.
Nejprve jsem ji poslouchala jako knížku do ucha a teď ji čtu, v rukou knížku a oči přilepené k papíru. Skoro cítím, jak voní všechny ty krásy, o nichž FN píše, a i když jsme spíš pecivál, co o krajích za humny a světem tam venku spíš čte, než se do něj opravdu pouští, jímá mne chuť vidět to všechno na vlastní oči. A místa, na nichž jsem náhodou už byla, se mi znovu vynořují v paměti a připomínají se mi předchozí milé okamžiky.
Z vyprávění Františka Nepila dýchá úcta k lidem, řemeslu, předkům i přírodě. Nebaví mě číst cestopisy, ale po téhle knížečce ráda sáhnu znova.
Skvostná knížka, krásné ilustrace. Utvrzuje v tom, že krásu není nutno hledat někde daleko za hranicemi, zapomínáme, že i doma je toho hodně, co nás může učarovat. Doporučuji, je to čtivo pro velké malé :-)
Čtenář se naučí alespon částečně zeměpis české republiky.( bývalého Československa)
Tahle knížka mně nadchla. Já jako milovník krás našich Českých zemí, bych jí rozhodně doporučoval. Škoda, že k nám do Krkonoš autor v knize nezavítal, škoda...
Štítky knihy
pro děti cestopisné příběhy vlastenectví česká literatura fejetony láska k přírodě
Autorovy další knížky
| 2001 |  Já Baryk |
| 1986 | Kolik je na světě krás |
| 1987 | Pět báječných strýčků |
| 1983 | Dobré a ještě lepší jitro |
| 2007 | Střevíce z lýčí |
František Nepil - to je u mě sázka na jistotu. V této knize nás provází po jemu blízkých místech naší vlasti (v době vzniku knihy tedy ještě Československa). Vyprávění je doplněno mnoha historickými zajímavostmi a životními moudry. Moc pěkné.