List ve větru
Vlasta Javořická
"Vždyť mnou život zmítal jako vítr těmi sněhovými chumáči nebo svátým listem..."říká hlavní hrdina románu Slávek Aksamit. Jeho životní příběh je opravdu dramatický a v některých okamžicích až bezútěšný. Na začátku románu je Slávek bezstarostný student, který proplouvá lehce a s humorem životem a nepřipouští si žádné starosti. Ke zlomu v jeho životě i v jeho bezstarostné povaze dojde ve chvíli, kdy přistihne svoji matku při nevěře. Matku, ke které měl velmi vřelý a láskyplný vztah a kterou považoval za čistou, jemnou, vznešenou - dokonce téměř za svatou. Při odhalení jejího činu se Slávkovi zhroutí vše. Není komu věřit, není o co se opřít. Po tomto pro něj tak tragickém zážitku se jeho život zamotává. Opustí studium na univerzitě, hlásí se na vojnu k letectvu. Zde poznává charakterního a čestného důstojníka Svátka, který se mu stává vzorem a svým poctivým životem mu vrací víru ve smysl života, cti, pravdy a lásky.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Další krásný příběh z pera mé oblíbené autorky jsem si vybrala v čase, kdy starý rok odchází a nový ještě nepřišel ;-). Je zase moc hezky a čtivě napsaný, i když musím přiznat, že Slávka jsem skoro po celou dobu nesnášela až do morku kostí. Nejdřív totiž tvrdě odsoudí svou matku za nevěru, přitom její vlastní manžel, který umírá, pro ni má mnohem víc pochopení. A potom se chová doslova jako utržený z řetězu, pokud jde o chování k ženám - do postele si bere jednu za druhou a potom je odhazuje jako použité zboží. Ospravedlňuje to sice tím, že je to jeho pomsta a že jsou všechny ženy stejně špatné jako jeho matka, ale pro mne je takové jednání neomluvitelné! A poté se seznamuje s jedním čestným mužem a jeho sestrou, do které se zamiluje. Přičemž Alba se stala obětí svého bývalého přítele, který ji pouze svedl a potom nechal být. Tohle jí Slávek ovšem (zase) nedokáže odpustit a opustí ji...
Jak tohle všechno dopadne, už neprozradím, i když si to (asi) každý dokáže domyslet sám ;-). Na závěr se koná happyend, ale přesto kniha nesklouzává do červené knihovny a naopak čtenáři ukazuje, jak se dříve žilo. Hodnotím tedy plným počtem a na další setkání s autorkou se budu zase někdy těšit...
(SPOILER)
Autorka pro mne milá., uklidňující, odpočinková literatura, víru v člověka , v dobro v něm , pěstuje jako zahradník starostlivě, neúnavně a s láskou dbá svého díla.
Dlouho jsem její tvorbu v přeplněných policích knihovny obházela, nezaujaly mne ani ilustrace, ale cestu si ke mne našla a jsem za to ráda.
Narodila se za monarchie... panečku, lidé tehdy byli skvělí vypravěči! Drželi tzv. černou hodinku, společně poslouchali příběhy..... Cítím to teplo, nejen sálající za zimního večera z pece., do které se neustále přikládala polena, která praskala, voněla a osvětlovala přítomné.
Žila 89 let, své vyprávění přenesla do 227 knih, tak se kdysi krátil zimní čas, pěkný zvyk. Doporučuji jako večerníčka.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Granáty |
| 1998 |  Námluvy |
| 2005 | Bez lásky |
| 2006 | Můj život 1. a 2. díl |
| 2001 | Na Veveřím gruntě |
Starsi krasna cestina. Jako pohlazeni duse.