Lístek na cestu z pekla
Jaroslav Žváček
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244320/bmid_listek-na-cestu-z-pekla-244320.jpg
4
106
106
Hlavní hrdina Tomáš Neratovský pracuje v televizi jako nadějný scénárista, ale když mu dají adaptovat izraelský sitcom, duševně se zhroutí. Osud mu do cesty nadělí fyzioterapeutku Báru, která si duševní klid zajišťuje pomáháním ostatním, a jejího kamaráda, katolíka Jeremiáše, který nešťastnou nehodou přivedl do jiného stavu mentálně postiženou dívku. Ve své románové prvotině prokazuje autor poučenost filmovým řemeslem: kombinuje filmové motivy s kritickým líčením nemálo problematického českého prostředí; příběh spletený z několika dějových linií je plný nečekaných zvratů, dobrodružných i každodenních situací a sarkastických point, a nechybí mu situační vtip a zejména naléhavost výpovědi.... celý text
Přidat komentář
Koupeno na veletrhu za dvacku... asi to zas moc velkej sukces nebyl. Ale bavilo mne to. Musím souhlasit, že těch témat a dějových linií je tam trochu moc a někdy to moc nedrží pohromadě. Líbí se mi na tom ten hrdinův občasný skeptický pragmatismus a přiznávání si, že nemáme vždy tak ušlechtilé pohnutky a cíle, jak by se v ideálním světě slušelo. Sem tam nějaká nelogičnost, ale i tak nakonec dávám tu čtvrtou hvězdu, protože ta kniha na mne prostě působí sympaticky.
(SPOILER) Mám smíšené pocity. V poslední době jsem přečetl pár knih začínajících autorů a tahle je mnohem lepší. Talent. Je fakt, že je tu příliš mnoho témat, která spolu nedrží úplně konzistentně (ačkoli mnohá z nich jsou neotřelá a dobře uchopená - pro mě určitě nejlepší: podivínská vzpoura proti systému, Mongolové a palčivé problémy Jeremiáše a Báry), a že hlavní hrdina je až protivný tím, jak všechno svádí (nejen u sebe) na rodiče a hladiny různých hormonů, ale je to celkem dobře vyrovnáno určitou groteskností, ironií a právě ich-formou (tj. nemyslí si to autor, ale postava... doufám). Místy jazyk dost balancuje na hraně (doslovné líčení sexuálních scén). Něco je schematické přespříliš (otcové), něco neuvěřitelné atp. Vzhledem k názvu a ústřednímu tématu by mě také zajímalo, co je ten lístek z pekla - dát od palčivých témat ruce pryč, zdrhnout s rodinou na venkov a zbytek života už se v ničem neangažovat a jen držet hubu a krok? Tohle vyznělo poněkud nedotaženě... Kapitoly označené písmeny (narážka na řazení kostek autistickým Patrikem) také nedojdou ani do poloviny abecedy, jako kdyby autorovi došel dech. Nebo chystal druhý díl (nevím ale, zda by mě ještě zajímal). Určitě ale stojí za pozornost. I za přečtení.
Příliš mnoho témat na tak malou knihu – víra, život lidí s mentálním postižením a jejich vztahy a postoj k sexualitě (toto samo by vydalo na obsáhlou knihu), síla bulváru, ochrnutí a s ním spojená frustrace, nenaplněné mateřství, podnikání typu letadlo (v Čechách velmi oblíbené), setkání tří hlavních hrdinů, mafiánské praktiky a přepadení, problematika cizinců a jejich zaměstnávání, autismus, teroristický čin…. Je vidět, že autor měl opravdu hodně materiálu ke zpracování.
Děj se odvíjí z pohledu tří hlavních hrdinů. Každý nám referuje o svém životě a ve druhé polovině zůstává hlavní hrdina už jen jeden, který se vypořádává s dějovou linií ostatních dvou. Kniha má velmi rychlý start. Poměrně brzy dojde ke dvěma dějovým zvratům, které předurčí další život dvou hrdinů. Tyto dějové zvraty jsou spojené se sexuální scénou – z mého pohledu příliš vyhnanou do extrému a nepříliš reálnou. Jazyk autora je leckdy syrový, vyhýbá se popisům a tento styl psaní i přímo v textu „degraduje“. Řada z témat je mi blízká a díky tomu jsem si knihu také přečetla nicméně celkově je to prostě příliš velký pelmel.
Dala bych možná i tři a půl hvězdičky, ale těsně před tím jsem četla Malindovy Ilegální vztahy, které mají s Lístkem na cestu z pekla pár styčných bodů, a Malinda v tomto "souboji" vítězí na plné čáře. Začátek příběhu sice vypadá celkem slibně, ale postupně se děj stává na můj vkus příliš překombinovaným a od části s Nene mne už přestával bavit. Hlavní hrdina navíc nepůsobí příliš sympaticky, těžko na něm hledáte aspoň něco pozitivního. Co se týče jazyka, přišel mi místy až moc šroubovaný, nevypsaný, chvílemi příliš tlačil na pilu (např. v pasážích o sexu), prostě snaha velká, ale výsledek nic moc. Celému příběhu chyběla atmosféra, lehkost, prostě "to něco", co vás nutí číst dál a těšit se.
Lístek na cestu z pekla má skvostné pasáže - ale také podivně hluchá místa, ve kterých se osoba autora odráží jen jako lehce depresivnější Patrik Hartl. Nicméně narozdíl od něj Jaroslav Žváček ví, jakou zprávu o světě chce sdělit, a činí tak se sympatickým smyslem pro temnotu a velkou naléhavostí.
Jako naskočit do rozjetýho vlaku. Ta knížečka fakt nemá jediný hluchý místo a přestože ne všechny postavy jsou sympatický - například ta hlavní - dostanete se jim pod kůži tak, že vám prostě nezbyde než jim přát.
Žánrově nezařaditelný, tématem nezařaditelný. Svižná, břitká a upřímná zpověď, která navzdory malýmu prostoru nepluje po povrchu.
Skvěle zrcadlí fungování dnešní společnosti a nás, kteří máme občas tolik možností, že se rozhodnem prostě všechny zahodit...
Celou dobu, co jsem knihu četla mně běžela hlavou parafráze názvu jiné knjhy - proč se zlé věci dějí dobrým lidem...Kolik toho dokáže osud naložit na bedra jednoho člověka. Tato prvotina J. Žváčka by mi - nebýt DK - úplně utekla a byla by to velká škoda. A je velká škoda, že kniha měla tak malou propagaci. Při vší úctě k dílům p.Hartla či pí. Třeštíkové, kterými jsou zahlceny noviny a časopisy. Proč tomu tak je, možná odpovídá sám autor - my češi si rádi hrajeme na spasitele, tam kde nás to nebolí, ale skutečné problémy, které by se dotkly našeho pohodlí a zaběhnutých stereotypů řešit nechceme. Proto je nám milejší nípat se v pseudoproblémech vyšinutých podivínů a jásat nad jejich rádobyuměleckým ztvárněním a nechtít vědět, že naše země je plná novodobých otroků - cizinců, kteří žijí hůř než týraní psíci, nad jejichž osudem ve večerních zprávách ukápne slzu nejeden laskavý našinec nebo, že zde fungují společnosti na principu letadla, které semelou a vysají nejen jednotlivce, ale celé rodiny. Ano, kniha se mne hluboce dotkla.Nechápu, že některé komentáře píší o humoru, ten jsem tam nenašla, snad jen bolavě hořkou ironii. Budu mít dlouho o čem přemýšlet a velmi se přimlouvám za šíření, propagaci a doporučování knihy dalším čtenářům.
Knížka je ve formátu, který snadno přehlédnete. Já jsem moc ráda, že jsem ji na regále knihovny nenechala. Upřímná výpověď, nahlédnutí do světa, který neznám. Dílem jsem se smála, dílem jsem se o hrdinu bála. Každopádně je to čtení nevšední, obohacující, otevřená duše a ilustrace toho, jak to tady u nás vypadá. Skvělý počin, na prvotinu až ohromující. Snad nezůstane u jedné knížky, protože - bohužel, ta druhá už je na tom vždycky horší, že se s první srovnává.
Mám ráda, když je děj knihy tzv. uvěřitelný, když cítíte, že někdo takový mohl existovat, že takové věci se mohly stát apod. Tato kniha mi připadala jako změť různých náhod a příhod - neuvěřitelných a těžko představitelných.
Přesto musím uznat, že autor má osobitý styl psaní a talent, zvláště, když vezmeme v úvahu jeho věk. Jistě o něm ještě uslyšíme.
To je prostě tak, když máte takové to "české" období. Nechce se vám číst o žádném Noahovi, Emilly ani Abigail a potulovat se po slavných newyorských ulicích. Toužíte po venkově, jménech jako Karel, Bára, Tomáš a toulkách po té naší malé republice.
A kdyby vám náhodou byl náš státeček malý, tak nezoufejte, potkáte se s Mongolkou, dvěma Podněsterci a dokonce i párkrát překročíte hranice- a to nejen ty státní...
Počteníčko, bezva propletený, svižný převážně v dramatu i v humoru příběh z dnešní doby.
Je evidentní, že Žváček psát umí. Od knihy se nedá odtrhnout. Nějak nechápu komentáře typu "přehnané" a podobně. Text se čte tak dobře, že se vám ho nechce přestat číst. Konec byl sice dosti zamotaný, ale i přes to jsem se výborně bavil. Jasný adept na plný počet hvězd.
Velmi mladý, na svět naštvaný autor, vypráví prostřednictvím televizního scénáristy příběh o životě u nás. Je to chvílemi velmi depresivní, chvíli je to docela legrace, chvílemi je to až absurdní. Ale je z toho vidět, že autor psát umí. Zatáhne Vás do toho příběhu a už nepustí. Doufám, že se ve svém budoucím životě nebude věnovat jen scénářům, ale ještě napíše i další knihy.
Románová prvotina Jaroslava Žváčka mě velmi mile překvapila. Hlavní dějovou osu tvoří život Tomáše Neratovského a fyzioterapeutky Báry. Cesta ke společnému životu je však složitá. Tomáš ani Bára neměli lehké dětství a do dospělosti si oba s sebou táhli i pošramocenou psychiku. Každý z nich se snaží zapojit se do života po svém. Kniha se četla velmi dobře a také nebyla nouze o různá překvapení a dobrodružství. Doporučují. Určitě budu s napětím sledovat i další tvorbu tohoto autora.
Tato autorova prvotina nabízí zajímavý náhled do vnitřního světa umělce a jeho slabší povahy. Hrdinovo protloukání životem ještě doplňují příběhy plné sarkasmu a ironie, kdy je všechno dobré náležitě odměněno zlem.
Dost velké zklamání. Souhlasím s M. Marešovou - dost nepodařená slohovka :((
http://zpravy.idnes.cz/jaroslav-zvacek-sliboval-zamotany-pribeh-napsal-plytkou-slohovku-1do-/zpr_archiv.aspx?c=A130420_104139_kavarna_chu
Jsem trochu puritánka, nelíbí se mi otevřené sexuální popisy nenechávající prostor pro určité tajemno. Při čtení první poloviny knížky jsem proto chtěla dílo odložit. Druhá půlka mě ale příjemně překvapila.
Hodně dobré. Jen na můj vkus příliš pozitivní závěr. (Ale možná je mé vnímání deformováno tím, že mám též jako hlavní hrdina "rozesraný mozek".)
Lístek na cestu z pekla
Za mě super. Děj ubíhal stejně rychle jako otáčíte stránkami této maloformátové knihy. Pro mě hodně zajímavé pasáže o (jemném, implicitním, nejspíš neuvědomělém a… do jisté míry marném) boji hlavního vypravěče se svými narcistními pohnutkami (i o tom, kde se v něm vzaly).