Listy Emilovi / Na fašírky mi nesiahaj

27.09.2024

Audiokniha.
Dôchodca Miro píše zo starobinca listy svojmu kamarátovi Emilovi. Sprevádza nás nimi humornou formou rôznymi peripetiami 20. i začiatku 21. storočia.
A keďže túto knižku napísal Milan Lasica, nemohlo to dopadnúť inak, ako dobre:).
Jedná sa o vtipné čítanie s trpkým podtónom, veď hovorím, celý Lasica:).
Zaujímalo by ma, ako by zglosoval súčasnú politickú situáciu. Aspoň trošku veselšie by tu bolo...

22.08.2023

Úžasný relax a milý humor.

09.12.2019

Niekedy si predstavujem, ze to Milan pisal Julkovi a nie Miro Emilovi. Kniha bola vypredana, takze audio. Nacitane autorom, smutno-mudrym hlasom.

12.03.2018

Nejprve měla tuto knihu moje drahá polovička půjčenou z knihovny, ale nestihl jsem ji prozkoumat, protože vzápětí zmizela a když jsem se ptal, kde je, tvářila se tak tajuplně, jak jsem jen očekával věcí příštích a dočkal jsem se. A jsem rád, že je již součástí naší knihovny , kde i zůstane. Opravdu velice příjemné čtení se spoustou životních pravd, které kolem nás procházejí, aniž si to uvědomujeme.

18.10.2017

Miluju humor pánů L+S. Je inteligentní,laskavý,lidský,nepodbízí se a neuráží. Takových dnes už zůstalo málo. Někdy mám pocit,že se po nás,čtenářích,divácích a posluchačích vlastně ani nechce,abychom přemýšleli.
No ale o knize (v mém případě audioknize). Slyšet pana Lasicu vyprávět příběhy (jak on říká) „zo starobinca“ ,byl opravdu bonbónek. Moudrost člověka,který už ledacos viděl a zažil a nic ho tím pádem už nemůže překvapit,proložená postřehy o letech minulých i současných,to je tato kniha. Pobavila,rozesmála i dojala. Připomnělo mi to mého tatínka,který,když jsem se kdysi velice rozohňovala nad jednou záležitostí,jen pokýval hlavou a mlčel. Až po víc jak 15 letech mi řekl „Já jsem jen čekal,až ti to dojde“

08.05.2017

Občas som sa zasmiala, ale stále neviem, čo si mám myslieť ...

06.11.2016

Listy Emilovi jsou přesně tou knížkou, kterou stojí hrozné přemáhání odložit, vstát a začít něco dělat. Už už ... a zase otočím stránku a jede se dál. Tím, že jednotlivé dopisy jsou kraťoučké, je to ještě horší... Ovšem chápal bych, kdyby mladší čtenáře, kteří nemají osobní zkušenosti s minulým režimem - a starobinec v nedohlednu - zas tolik nebavila. My starší máme výhodu. Více víme "vo co gou" :-)

Malá ochutnávka (úryvky):

"Skrátka - nudíme sa. Vždy som túžil prežiť záver života v kľude, ale že to bude taká nuda, som netušil. ..... Pajdušáková ma stále nahovára, aby som sa preháňal po internete, ale nechce sa mi. Jednak nemám chuť vysedávať pred obrazovkou práve s Pajdušákovou, jednak som si raz pozrel ohlas čitateľov a poviem ti úprimne, tak svinsky sme sa nevyjadrovali ani na vojne a to je čo povedať. Na druhej strane som sa aj trochu poučil. Zistil som, že existujú aj horšie nadávky ako "chuj". To ma dosť zaujalo."

"(Podľa Pajdušákovej) to najdôležitejšie je, že tam môžeš napísať čo chceš, nemusíš sa podpísať (alebo sa podpíšeš Jožo z Trnavy a pritom si Fero z Trenčína) a ono to na tom internete vyjde a strhne sa debata na primeranej úrovni. Väčšinou si tam nadávajú. To sa volá internetová diskusia."

"Galovič, ktorý k nám do starobinca prišiel nedávno, je schopný spochybniť všetko... Minule napríklad povedal, že naša premiérka nie je žena, že je to preoblečený Dzurinda. Keď som zapochyboval a povedal mu, že Dzurinda má fúzy a že je menší ako ona, povedal, že si fúzy lepí. To, že je menší, vysvetlil tak, že ako premiérka nosí vysoké opätky. Keď som sa ho opýtal, ako je možné, že niekedy sú na verejnosti obaja spolu, mávol len rukou a povedal, že dnes je možné všetko. Pajdušáková mu uverila, každý deň sa díva na správy a prináša nové dôkazy. Včera povedala, že Dzurindovi vytŕčal z aktovky kúsok blond parochne. Opýtal som sa jej, prečo sa dnes neoholila. Urazila sa a povedala, že som chrapúň a vďaka takým ako ja to vyzerá tak ako to vyzerá."

"Vyšiel som spod bráničky a vtedy sa to stalo. Po ulici sa medzi chodcami (väčšinou Japoncami) prechádzala úplne nahá blondínka. Japonci ju, pravdaže, fotili a našinci sa okúňali. Fakt. Zdôrazňujem, že bola úplne neodetá, dokonca aj neobutá. Bola bosá. A to miesto, ktoré sa odborne nazýva Venušin pahorok, mala depilované, skrátka, aby ti to bolo jasné, bola tam vyholená. Mala veľmi peknú, štíhlu postavičku, ale ako vyzerala v tvári, som si nestačil všimnúť, lebo až ta som sa neprepracoval. Zmizla tak náhle, ako sa objavila. Bolo to ako v rozprávke. Na druhý deň písali v novinách, že to bola Češka, ktorú to baví. Kde by sme boli bez Čechov!"

"Emil, ozvi sa, som na dne."