Listy heroin
Publius Ovidius Naso
Výběr obsahuje pět listů z Ovidiovy sbírky Heroides (Listy heroin), která v původním originále obsahovala 15 milostných básnických dopisů, napsaných opuštěnými manželkami nebo milenkami svým vzdáleným protějškům – antickým hrdinům (Héroům) – k několika z nich složil později Ovidiův přítel Sabinus (asi, snad?) odpovědi adresátů a podle tohoto vzoru připojil Ovidius další tři dopisy mužů a odpovědi jejich žen, takže celkový počet dosáhl 21, soubor byl nazýván později Epistulae. Ovidius se v těchto veršovaných dopisech projevuje jako vynikající znalec psychiky ženy a její lásky a přestože si jako své hrdinky vybírá ženy různého původu a postavení a vzdělání (nebo snad právě proto) dochází k poznání, že ani v nadpřirozené moci, původu či vzdělání není dostatek síly, která by se mohla postavit lásce.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1964 , Mladá frontaOriginální název:
Heroides (Epistulae Heroidum)
více info...
Přidat komentář
Děkuji nahoru Janu Fišerovi za odvahu převést Ovidia do volného verše. Naše generace by zkrátka distich nebo alexandrín už nezvládla. Tento výbor se velmi povedl, škoda jen, že “listů” není více.
A děkuji za některá nádherná místa hodná zapamatování…
Opravdu silné elegie, které nám dávají možnost vcítit se do antických žen, které se dovolávají svých milých. Především tedy první dopis Penelopy Odysseovi mi přišel velice dobře zpracovaný a plný emocí. Ostatní za tím samozřejmě nezaostávají, ale kvalitativně mi přišly slabší. Obecně mi ale přišlo, že by se dílo dalo skvěle uchopit po vzoru slam poetry jako vykřičené vystoupení na jevišti. To by mohlo stát za to.
Žalozpěvy opuštěných partnerek hrdinů řeckých bájí. Ovidius se vžívá do nitra milujících žen a píše básně formou dopisů jejich protějškům, které je opustily, zradily a nebo se dlouho nevracely zpět do náruče své vyvolené. Příjemná poezie o touze a o lásce, která může být i velice smutnou a bolestivou, je-li zrazena nebo není-li opětována. Ocenila jsem, že je knížečka doplněná vysvětlivkami ke každému listu, který čtenáři pomůže se zorientovat jak v postavách, tak v místech, o kterých je zmínka.
Krátká, ale velmi krásná knížečka. Můžeme na ni nahlížet jako na alternativní převyprávění známých mytologických příběhů, nebo prostě jako romantickou literaturu v dopisech. Vezmeme-li v potaz stáří díla nelze než obdivovat talent autor při vytváření živých bytostí (žen), které trpí a milují, jejichž emoce jsou stejně autentické a relevantní dnes jako byly před stovkami let, kdy vznikly.
Rozhodně doporučuji.
Z Listů heroin mám poněkud rozporuplné pocity, protože úroveň jednotlivých dopisů/básní byla velmi rozdílná. Chtěla bych vyzdvihnout dopisy Pénelopeia Odysseovi, Oinóné Paridovi a Médeia Iásónovi, které působily velmi promyšleně a četly se takřka bez problémů. Jako nejslabší hodnotím list Faidra Hippolytovi, jenž mě nijak zvlášť nezaujal. Zbylé tři básně byly takový průměr mezi dvěma výše zmíněnými skupinami, přesto však oceňuji smutný závěr dopisu Fyllis Démofoóntovi.
Mám ráda klasické řecké drama, mýty i starořeckou kulturu obecně. Tuhle knihu jsem si kdysi koupila po nějakém teenagerském rozchodu a hledala v ní srdceryvné vyznání lásky v našem pojetí. Inu, tehdy nenašla.. o to víc mě sbírka zaujala teď po asi tak 25 letech. Krásné básně plné citu od opuštěných heroin-partnerek héroů. Jako bonus vidím pohled z druhé strany na mnohé řecké báje.
Jak silný cit je láska a kolik má podob! Žel, často i tuto: „Draka i běsnící býky zkrotit měla jsem sílu, jednoho muže upoutat síly nemám.“
Nejsem si jista, zda byl nápad přiblížit dílo dnešnímu čtenáři překladem ve formě volného verše šťastný.
Listy heroin jsem četla kdysi ve škole. Tenkrát mě nějak nezaujaly. Léta odpočívaly vzadu v knihovně a čekaly na svůj okamžik. Dočkaly se. Když jsem je četla teď, jsem unesená tou krásou. Jak jsem mohla tolik let nevědět, že mám v knihovně ukrytý poklad?
Zítra si musím vypůjčit novější vydání, kde je o dva listy z Ovidiovy sbírky víc.
Z obsahu :
Penelopeia Odysseovi
Fyllis Démofoóntovi
Bríséis Achilleovi
Oinóné Paridovi
Faidra Hippolytovi
Média Iásónovi
Sapfó Faónovi
Citace z Vysvětlivek : " Oinóne Paridovi
Nymfa Oinóné byla první Paridovou láskou, když ještě chlapec pásával stáda na horách ídských. Již tehdy však, když Afrodíté, Héra a Pallas Athéné přišly k soudu krásy, zachvěla se Oinóné zlou předtuchou. Afrodíté totiž, již uznal Paris za nejsličnější, slíbila mu za odměnu nejkrásnější z žen. Byla to Helena, manželka spartského krále Meneláa. Opuštěná Oinóné píše proto Paridovi tento list. Ač jako nymfa na všechny rány těla zná lék, zlomené srdce své zahojit nedovede."
"Bez viny trest jen s bolestí v srdci můžeme nést."
Kdopak si na ně opuštěné kdy vzpomněl,
jen Ovidius ten jim v žalu citů porozuměl.
Má další v knižní klenotnici.
Volný verš moc nemusím, takže bych potřebovala buď originál (latinsky neumím) nebo jiný překlad, abych si mohla udělat o něco jasnější názor. Takhle bych řekla, že tématicky zajímavé, ale básnicky mě to moc neoslovilo (což právě může být jen překladem). Navíc jde o výbor pouhých 3 básní (1960). Pozdější vydání jich obsahuje 5 (1971) a ještě pozdější 7 (1984), takže jsem si asi nevybrala zrovna ideální verzi.
Z této knihy mi utkvěla pásáž,,Všude tam kde chybí slova slzy mé smyly písmo,vždyť i slzy mohou mít váhu slov.
Překladatel přeložil tyto básnické dopisy volným veršem. Nejsem si jist, zda to bylo motivováno snahou přiblížit toto Ovidiovo dílo současnému čtenáři, kterého by náročnost elegického disticha originálu mohla odradit a eliminovat jeho požitek. Existují i jiné překlady, neměl jsem ale možnost se s nimi seznámit – těžko tedy soudit, zda to chtěl překladatel ulehčit čtenáři, nebo sobě. Každopádně na konci knihy jsou vysvětlivky, osvětlující "kdo je kdo" z aktérů jednotlivých dopisů, které uvedou do obrazu i čtenáře neobeznámeného s řeckou mythologií.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Umění milovat |
| 1969 |  Proměny |
| 1964 | Listy heroin |
| 1969 | O lásce a milování |
| 1985 | Verše z vyhnanství |
Posloucháno v rozhlasovém zpracování, kde byla vybrána pouze část dopisů. Překvapivé je velké vcítění do psychiky žen a nejednoznačná interpretace jednotlivých vět. Píší o tom, co skutečně cítí nebo se snaží hlavně zapůsobit a přibarvují?
Výborné rozhlasové zpracování i předloha.