Listy z mého mlýna / Pondělní povídky
Alphonse Daudet
Dvě povídkové sbírky francouzského prozaika a dramatika. První, v níž autor vzdává hold rodnému jihofrancouzskému kraji, přináší poetické příběhy o dobromyslných provensálských venkovanech, o jejich čtyřnohých přátelích i o divukrásné přírodě, v níž žijí; idylicky smířlivé vyznění většiny příběhů navozuje atmosféru pohody, kterou zvýrazňuje ironický nadhled autorův, přecházející do humorných poloh. Druhá vypráví zejména o strastech drobných lidí za francouzsko-pruské války, přičemž většina povídek je prodchnuta hlubokým vlasteneckým cítěním prostých lidí, kteří jsou ochotni položit životy pro záchranu země. Karel Livanský: „Dvě knihy Daudetových povídek“.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1974 , OdeonOriginální název:
Lettres de mon Moulin a Contes du Lundi
více info...
Přidat komentář
Lehoučké, větrem nesené drobné příběhy, evidentně vznikající nejen pro obživu, ale i pro rozkoš z vyprávění. První sbírka rozmarná, obsahující některé známé epizody (Kozička pana Sequina byla tuším součástí čítanek pro základní školy), a i když se v ní objevují tragické tóny, působí úsměvně. Pondělní povídky jsou melancholičtější a tu a tam jimi probleskne temnota; obsahují vyprávění inspirovaná prusko-francouzskou válkou. Daudet má smysl pro lyrické popisy přírody, epické příběhy a dramatickou zkratku - a velmi, velmi by si zasloužil nový překlad. I když i v této podobě vzbuzuje pocit pohody...
Autorovy další knížky
1950 | Tartarin z Tarasconu |
1985 | Listy z mého mlýna |
1974 | Listy z mého mlýna / Pondělní povídky |
1959 | Krásná Niverňanka |
1916 | Přístav Tarascon |
Autor dokáže výborně vystihnout atmosféru a v několika slovech popsat situaci hrdinů. Na druhou stranu je na můj vkus v mnoha povídkách trochu moc vlasteneckého patosu a také různých odboček (už jen vzhledem k tomu, že jsou to povídky většinou opravdu krátké), takže jsem mnohdy měla pocit, že by se přece ještě mělo něco v příběhu stát... Ale také tu mohou hrát roli skutečnosti, že jednak nejsem povídkový typ a jednak mi z nějakého důvodu moc nesedne devatenácté století jako takové, zatímco pro autora to byla životní realita, tak neměl moc na vybranou...