Literatury severní Afriky: Alžírsko, Tunisko, Maroko, Libye

Z autorova úvodu: Arabská literatura se v povědomí mnoha lidí pojí pouze s pohádkami Tisíce a jedné noci nebo ještě s Koránem. o trochu lépe jsou na tom čtenáři, kteří sledují překlady z arabské literatury vydané našimi nakladatelstvími a časopisy. Přes omezené vydavatelské možnosti leccos z této oblasti už vyšlo, chybí však dosud ucelenější přehledné dílo, které by širší veřejnosti informovalo o kulturním bohatství arabského světa a o jeho současném dynamickém vývoji. Naše pozornost se zaměří na oblast nazývanou Maghrib, což je arabské pojmenování pro severozápadní Afriku. Tato kniha je pokusem poodhrnout z tváře arabské moderní literatury roušku, která ji halí. Ztratí se tím asi trochu dávného kouzla a záhadnosti, objeví se však něco nového a snad i zajímavějšího. Čtyři maghribské literatury – libyjské, tuniská, alžírská a marocká – představují zajímavou kulturní oblast, o níž se dosud ví poměrně dost málo i v kruzích odborníků. Materiál tvořící jádro této knihy jsem získal četbou literárních textů v původních jazycích, studiem nejrozmanitějších teoretických publikací, rozhovory se spisovateli uvedených zemí a debatami s několika odborníky. Čtenář by měl přistupovat k této knize pokud možno nezaujatě, neočekávat příliš mnoho, ale ani příliš málo. Nejobtížnější pro něj asi bude vžít se do ducha těchto literatur a pochopit jejich estetická kritéria, někdy tak odchylná od evropských, zejména v arabsky psaných dílech. Nejde o to srovnávat maghribské literatury s evropskými na základě evropských hledisek. Pro správné chápání těchto literatur je nutné snažit se jim porozumět, což je ovšem obtížnější, než je nepochopené odsoudit.K tomu je třeba zdůraznit, že cesta k pochopení je těžká a zdlouhavá. Určitou výhodu mají ti, kdo měli možnost navštívit arabské země, stýkat se s jejich obyvateli, seznamovat se s jejich zvyky a způsobem jejich myšlení. Kniha se zabývá především dvěma literaturami – alžírskou a tuniskou, o nichž je k dispozici nejbohatší materiál. Trochu stranou zůstala marocká literatura, o níž byl po ruce jen částečný materiál. O libyjské literatuře toho víme velmi málo, neboť je to nejmladší literatura této oblasti; ovšem její dynamika je obdivuhodná. Je třeba brát všechny prvky v harmonickém souladu a nezaměňovat jeden s druhým, neboť pak by vznikl falešný pohled a nebylo by možné pochopení změn a vývoj v celku. Kniha obsahuje slovníček arabských termínů.... celý text