Locus Solus
Raymond Roussel
Svého času (počátkem 20. stol.) zcela zneuznaný, posléze kultovní autor představitelů francouzského surrealismu, vytváří hrou komplikovaných myšlenkových řetězení podivuhodný nereálný svět, jímž procházejí hosté během jednoho dne na návštěvě u vědce Canterela. Ten, díky svému bohatství a všeobjímající genialitě uskutečnil neuvěřitelné vynálezy a nashromáždil nejbizarnější objekty a fantaskní a morbidní příběhy, jež se k nim vztahují. Příběhy přitom nespojuje ani čas, ani aktéři, ani téma, nýbrž pouze místo, na němž jsou autorovou bezbřehou fantazií shromážděny, totiž zahrada vědcovy usedlosti. Zahlceni komplikovanou stavbou vět a bouřlivou obrazností, přesouváme se tak s autorem a hosty podivuhodné zahrady od příběhu k příběhu až k závěrečnému bleskovému jednovětému zakončení u „veselé večeře“.... celý text
Přidat komentář
'Locus Solus' (neboli místo osamění či místo unikátního, zvláštního významu - koneckonců Roussel, další z řady předčasných, nedoceněných géniů-sebevrahů, si s významy i tituly svých knih neobyčejně pohrával, takže se dají číst pravděpodobně i v dalších směrech, které mi unikají, stejně jako jeho narážky, odkazy - žádné překvápko, že rád hrál i šachy). ___ Skupina lidí je pozvána do vily blízko Paříže, kde jistý Canterel předvádí svoje excentrické vynálezy, které se ani nebudu pokoušet popisovat. Něco jako Willy Wonka na LSD. Kompozice tak nějak visí ve vzduchu, všechno se mísí, příběhy v příbězích. Náročný text. Chápu že, pro surrealisty především, tohle musí být skoro jako bible. Imaginací naplněné jak v obsahu, tak struktuře, což tuhle knihu činí opravdu těžko popsatelnou. Labyrint, ve kterém se musíte rádi ztrácet... kniha, ke které se během posledního století hlásila a hlásí řada význačných jmen (Breton, Salvador Dalí, Michel Foucalt, Jan Švankmajer (dybbuk brzy vydá nově s jeho ilustracemi, takže pokud vám nevadí sáhnout si do kapsy...), ale třeba i David Bowie). Za sebe, nedokážu říct, jestli mě to tolik bavilo, nebo ne, definitivně tu byl potenciál jakéhosi hypnotického stavu, vyvolaného unikátní strukturou i způsoby; takže, spíš než čaj a sušenky, káva a krabička cigaret... nebo houby.
Veľmi zaujímavé, aj keď miestami dosť vyčerpávajúce a zdĺhavé čítanie. Rousselova fantázia a detailné opisy pôsobia ohromujúco a všetky zjavy a scény v knihe sú pekne surreálne. Je škoda, že nezáujem o jeho diela ho priviedol až k radikálnym činom, ale tak to proste pri tomto druhu literatúry býva.. Locus Solus stojí za prečítanie, aj keď tipujem, že 85% bežných čitateľov vôbec nesadne. Pre tých alternatívnejších...
Locus Solus
Čítal som túto knihu pomerne dlho. Podľa môjho mienenia má kniha zbytočne veľa vedľajších príbehov. Miestami som mal pocit, že čítam zbierku poviedok, ktoré ma iba odvádzajú od podstaty hlavného príbehu, čo hodnotím negatívne. Moc sureálne mi to neprišlo skôr by som povedal, že ma autor dobrú fantáziu.