Loď
Marek Vácha
...a tak zkouším z paluby zamávat či poslat znamení, že zde jsem. Volám ze svého plavidla po někom, kdo by rozuměl, nakláním se přes palubu a odhazuji do moře lahve se zprávami, ale zdá se, že celý nekonečný svět je pustým oceánem, že zde není nikdo, ke komu by zprávy mohly doputovat. Ostatní lodi planet a flotily galaxií nejsou než bludnými Holanďany, vory bez života, nahodile plovoucí vesmírem. Já, jediný žijící, ve skoro nekonečně a výstředně velkém vesmíru, jsem jediný námořník na palubě Země v tichém a černém moři nebeských hlubin. ... celý text
Přidat komentář
Útlá knížka napsaná nádherným jazykem, plně souhlasím s komentářem Máničky178, neuměla bych to lépe vyjádřit. Při čtení se člověku tají dech. Děkuji.
Přiznávám dobrovolně, že básnický styl Marka Orko Váchy v této knize je na mě tak poetický, až je složitý :-) Přitom jsou to krásné myšlenky, krásná podobenství! Hluboce se kořím, že někdo dokáže o "existenci" psát tímto stylem.
I když to tak ně vždy vypadá, tak platí co řekl VH: “Život je radostná spoluúčast na zázraku bytí”.
Tahle kniha je prostě úžasná. Těžko říct, jaké pocity ve mě vzbudila- snad všechny pozitivní, jaké jen existují. Nadchl mě autorův nádherný způsob vyjadřování- je to jazykově velmi kvalitní dílo. Prostě á... nádhera.
Chce se mi říct pouhopouhé: Ach...
Dikce, s jakou Marek Vácha Loď napsal, se mi zdá tak nezvyklá, ale zároveň tak šťavnatá a zvláštním způsobem naléhavá. Jak kdyby vás hned prvním odstavcem autor vynesl do nějaké nadpozemské výšky a tokem svých myšlenek, která vás nenechají ani na okamžik usnout, vás unášel pořád na té samé vlně až do poslední stránky. Ani jedna větička vás nesnese zpátky nohama na zem, neustále prostě letíte a takřka "meditujete" - přírodu, život, stvoření, tělo, svoje já uvězněné ve fyzickém těle...
Chvílemi se mi až draly slzy do očí dojetím, protože Marek Vácha se svou poetikou dotýká niterných hloubek, tajemství, které nikdy nebudeme moci uchopit svým rozumem. Myslím, že je opravdu darem a milostí, jak neuvěřitelně dokáže psát a tím pomáhat otvírat víc a víc naše srdce...
někdy bývá lepší zaměnit svůj vlastní názor za úryvek z knihy: "...Není obyčejný život, není obyčejný člověk, není ani obyčejný květ nebo obyčejný motýl, není obyčejný den plavby. Je tento neobyčejný motýl s modrými tečkami na ostruhách v tento neobyčejný letní den, je tato neobyčejná vteřina tohoto neobyčejného života, my všichni jsme jedineční, jako i vesmír je, a každý okamžik dějin v šipce času tohoto oceánu je unikátní, je čas jak briliantový náhrdelník vteřin..."
Další úžasná kniha od Orlího oka. Nikdy nepochopím, jak dokáže tak vědecké termíny popsat tak poetickou řečí. Po přečtení knížky mám chuť lehnout si na louku a dívat se na oblohu.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Nevyžádané rady mládeži |
| 2019 |  Česko na křižovatce |
| 2011 | Modlitba argentinských nocí |
| 2008 | Místo, na němž stojíš, je posvátná země |
| 2014 | Neumělcům života |
Orkova meditace nad naší existencí.
Hluboké existenciální zamyšlení velmi krásným poetickým jazykem, plné nádherných obrazů. Touha zjistit, pochopit, poodhalit, dotknout se nedotknutnelného... a v té samé chvíli úžas z toho všeho.
Myslím, že nelze vše vstřebat na první přečtení, ještě se ke knize několikrát vrátím a stejně se nedokážu zastavit nad všemi těmi obrazy (které Orko vetkal do slov a věta které znovu odkázal z toho jednoho Slova) a vždy mi nějaký unikne, ale v tom tkví jejich síla. Mohu se jich snažit dotknout zas a znova, stále nově a jsou nevyčerpatelné. Znamení Slova. Znamení Věčnosti.