Loď do Grónska
Ingeborg Maria Engelhardt
Příběh dvou sourozenců, mladého námořníka Baarda a slepého děvčátka Birgit, kteří se stávají posledními svědky tragického zániku normanské osady v Grónsku. Podivuhodné a smutné příběhy tří Gróňanů, lodivoda Jona Gróňáka, "prášila" Baarda Einarssona a jeho slepé sestry Birgit, si autorka nevymyslela, mají skutečné historické pozadí. Dávají nám nahlédnout do nevšedních osudů potomků prvních evropských objevitelů a usedlíků v Grónsku.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Mladá frontaOriginální název:
Ein Schiff nach Grönland
více info...
Přidat komentář
Úvodní kapitoly nejsou tak záživné, ale když už se sejdou všichni protagonisté a začne vyprávění, které je samotným příběhem, tak se už těžko od knihy odtrhává. Je to jedna z těch, kdy jsem málem zapomněla vystoupit z autobusu. Zajímavé je, že kniha také pracuje s historickými postavami, některé postavy zmíněné v knize skutečně existovaly. Dnes už výzkum o severských osadách v Grónsku pokročil dál, a odhaduje se, že Východní osada byla opuštěna o něco dřív, než jak to popisuje kniha. Ale to jsou detaily, kniha byla napsaná v šedesátých letech a autorka pracovala s tím, co bylo k dispozici a pojala to skvěle. Doslov na konci také mnohé osvětluje a pro mě hlavní hodnota knihy je v tom, že si rozhodně chci načíst ještě nějaká fakta k tématu.
Poutavě napsaná kniha - a i když je určená spíš pro děti a mládež, i dospělý čtenář se dozví hodně zajímavých faktů a dosud neznámých skutečností z doby osídlování pro nás tak trochu tajuplného Grónska.
Útlá knížka vypráví příběh osidlování Grónska, tvrdé podmínky života nových usedlíků, kteří jsou nakonec přemoženi přírodou a postupně vymírají. Nejsou schopní žít v divočině stejně jako původní obyvatelé, které odsuzují za jejich drsné způsoby. Jsou odkázání na pomoc z venku a když na ně svět zapomene a přestanou připlouvat lodi se dřevem, železem a obilím, musí si vystačit s tím, co jim dává příroda na severu.
Příběh je vylíčen pomocí vyprávění dvou dětí, které se v Grónsku narodily a žily, než se vydaly hledat pomoc pro osadníky.
Loď do Grónska
Knihu jsem začala číst na lavičce na jednom kopečku. Svítilo zubaté sluníčko, nad horami se válely ocelově modré mraky, ale ve vzduchu už voněl sníh, mírně pofukovalo a ruce mi i v rukavicích rychle křehly. Dala jsem jen dvě kapitoly. Celý týden pak bylo ponuro a celodenní šero, vlezlá zima, ráno namrzlo, přes den se snášely první nesmělé vločky. Večer jsem si zalezla do pelechu a četla. Lepší atmosféru pro čtení této knihy si člověk ani nemohl vybrat.
Příběh o trvalém boji člověka s nehostinnou přírodou. Příběh o konfliktu drsných přírodních národů a vírou svázaných Evropanů vás donutí přemýšlet, jak bychom dlouhodobě uspěli dnes v pustých končinách Grónska bez podpory moderních a samozřejmých vymožeností naší doby.
Z příběhu na vás ihned dotírá chlad, zima, tma, hlad, bolest, smutek a beznaděj. Ale na druhé straně nezdolná vůle, moudrost, vytrvalost, odvaha, touha i láska. A také určitý druh bezčasí. Hlavním hrdinům držíte palce a čekáte na příjemné rozuzlení jejich cesty a snažení. Určitě by si to zasloužili.
Mapy na předsádkách mile potěšily, hvězda navíc.