Loď jménem Naděje
Ivan Klíma
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76848/bmid_lod-jmenem-nadeje-Ypv-76848.jpg
4
22
22
Ve sbírce Loď jménem Naděje se autor formou paraboly zamýšlí nad všeobecnými „osudovými“ okolnostmi lidské existence. V novele Loď jménem Naděje je to osud společnosti, která se dobrovolně vydá pod vedením paranoidního vůdce na cestu zkázy, v novele Ostrov mrtvých králů je to osud jedince neschopného vymanit se z „prokletí vlastních vzpomínek, které ho vzdalují živým citům a vztahům“.... celý text
Přidat komentář
Loď jménem Naděje: podobenství, v němž jsem možná nacházela víc, než bylo autorem zamýšleno: biblické odkazy, falešný mesiáš, ale snad i transport židů s prožívanými obavami, bezmocí, otázkami, přijetím či nadějí.
Ostrov mrtvých králů: příběh „zbytečného člověka“, který tyl z totalitního režimu, ničil ty, kteří ho milovali, a po jeho pádu zůstává sám v životě (i na ostrově), ztracený.
Autor podává všechno smrtelně vážným tónem, postavy žijí nenaplněný, někdy až tragický život, řeší osudové věci, nenacházejí radost, neumějí milovat doopravdy. Chápu, že forma a vyznění obou novel tomu nahrává, ale četba několika takových knížek po sobě by mě stála pár tisíc u psychiatra.
Dvě výborné novely o nesvobodě obecné i individuální, o zbabělosti nebo slabosti. Přes dramatický děj, v obou jde o život, především filosofické, nebo ještě spíš filosofující - dlouze se rozebírají postoje, možnosti, morálka a důstojnost. Jestli ne přímo pesimistické, co se lidské povahy týká, tak rozhodně nijak optimistické, a silně tísnivé.
Porota: Od očividně zmanipulovaného líčení s údajným vrahem se odvíjí přemýšlení porotce z lidu, který principiálně odmítá trest smrti. Průběh procesu neničí osobnost obžalovaného, na tom soudu vlastně nezáleží, ale postupně všech porotců, o jejichž budoucnosti se rozhoduje především, ta se totiž ještě dá změnit. Závěr je nečekaný a ve své civilnosti o to působivější.
Loď jménem Naděje je jeden z nejnepříjemnějších textů, které jsem za poslední dobu četla, ani k tomu nepotřebuje viditelné násilí. Navenek fantastická, snově působící, skoro dobrodružná historka, především ale studie úřednické povahy s napoleonskými sny. Nevýznamný, ušlápnutý člověk toužící vyniknout, přesvědčený o svých schopnostech je shodou náhod považován za kněze, což mu umožní mít moc a důvěru, jeho slovy důstojenství. Jeho nečekaný společenský vzestup se protne s cestou na podivné lodi, která je čím dál nepochopitelnější a neuvěřitelnější, zřejmě ale také nebezpečná. Předpokládaný duchovní se stane vyjednavačem mezi posádkou a cestujícími, jenže přes všechno snění nedokáže překročit svůj stín, nanejvýš přemýšlí, jak ze situace vytěžit co nejvíc ve vlastní prospěch.
Člověk je to obyčejný, žádný šílenec nebo masový vrah, ale tak odpornou figuru aby pohledal. Přízračná atmosféra a cesta do nikam z novely dělají hodně dusivé čtení, tím spíš, že Klíma vlastně ukazuje, že lidé se nemění ani v extrémních podmínkách, malí a sobečtí zůstanou stejní, tak jako laskavé povahy až do konce neprohlédnou, že je někdo klame. Je to hutný, mnohomluvný text, zpočátku až únavně, ale je to jen důkladnost psychologie a důslednost rozboru, vyplatí se vydržet - byť jsem potřebovala přestávky na oddech.
Část díla
Autorovy další knížky
| 1990 |  Má veselá jitra |
| 1990 | Láska a smetí |
| 2010 |  Moje první lásky a jiné milostné povídky |
| 2009 | Moje šílené století |
| 1964 | Milenci na jednu noc |
Hm ... běsi z šedesátek působí i ve dvacítkách.
Jenom ta loď by se dnes měla jmenovat spíš Evropa než Naděje.
Ale jinak klasika: Odpovědnost není připravený převzít nikdo a moc jsou připraveni převzít jenom idioti a gauneři...