Loď plná nevěst
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509689/bmid_lod-plna-nevest-cyI-509689.jpg
4
446
446
Píše se rok 1946. Druhá světová válka skončila a po celém světě začínají mladé ženy plnit sliby, které daly mužům, za něž se během války provdaly. V australském Sydney se čtyři ženy připojí k dalším šest set padesáti válečným nevěstám na neobvyklé cestě do Anglie na letadlové lodi Victoria, která převáží nejen zbraně a letadla, ale i tisíc námořních důstojníků. A byť na palubě panují přísná pravidla, životy cestujících se začnou přes hrozbu přísných sankcí proplétat. A Frances Mackenziové, komplikované mladé ženě, utíkající před minulostí, změní tato plavba navždy život… Na základě skutečné události.... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2023 , Ikar (ČR)Originální název:
Ship of Brides, 2005
více info...
Přidat komentář
Vůbec jsem netušila nic o Austrálii ve 2.sv. válce a nevěstách, které se provdaly za vojáky z Anglie. Zajímavé téma, osudy žen jedné kajuty. Ještě teď mi příběh doznívá v hlavě. Doporučuji.
Oceňuji autorku, že dokáže psát knihy z tak různých prostředí a přitom máte pocit, že tam musela být, jak je vše věrohodné. O lodích s nevěstami jsem neměla ani ponětí. Četlo se to samo, asi i tím nezvyklým prostředím. Mám pocit, že to vystihla docela přesně, co s posádkou i nevěstami udělá tolik týdnů na jedné lodi. Neobvyklá situace vlastně pro všechny.
Tuto knihu jsme četly v rodině 3 ženy. Moje tchýně ji považuje za nudnou a natrápila se s ní, mojí mamce se líbila, ale souhlasí, že to bylo vprostřed zdlouhavé. Já ji četla jako poslední, mně se líbila, nenudila jsem se :)
O dlouhé cestě nevěst z Austrálie, která byla financována anglickou vládou, jsem neměla tušení a jsem ráda, že jsem si rozšířila obzory.
Kdybych nebyla zvědavá, jaké tajemství skrývá Frances, nikdy bych knihu nedočetla. Myslím, že paní autorka umí mnohem lepší příběhy. Toto je slabý průměr.
Opět skvělé čtení od Jojo. Moc jsem si to užila. Zajímavý a skvěle čtivý příběh. Rodinná historie autorku inspirovala a udělala moc dobře, že se inspirovat nechala. Netušila jsem, že se něco takového vůbec dělo. Rozhodně doporučuji přečíst.
Plný počet za krásný, čtivý a romantický příběh z neotřelého prostředí válečné lodi. Od autorky jsem přečetla vše, co napsala, a ani tato její poslední kniha mě nezklamala. Naopak.
Audiokniha zpracovává zajímavé téma na základě skutečné události. „Válečné nevěsty“ po dobu 6 týdnů na letadlové lodi Victoria plné mužů cestou do Anglie zažijí mnoho různých příhod a ne všem se podaří dosáhnout svého cíle.
Tentokrát mi knížka od mé oblíbené autorky připadala zbytečně dlouhá a místy nezáživná. Ale vzhledem k tomu, že jsem nikdy o těchto nevěstách neslyšela, byla to pro mě nová a zajímavá informace. Jsem ráda za ten happyend :-D
Určitě bylo zajímavé se dozvědět něco z historie. Ale kniha mě chvílemi nudila. Dočetla jsem jí s velkým přemlouváním. Jako hvězdy v temné noci jsem přečetla jedním dechem, tady jsem se trápila.
Jak už to tak u mě poslední roky bývá, zpočátku mě Jojo nadchne a její kapitoly doslova hltám. Cítím se tou knihou zpočátku úplně "vcuclá". Pak se ovšem kouzlo vytratí.
V mých -nácti jsem její příběhy milovala. Nekriticky. Čtu ji stále, ale její knihy už na mě nepůsobí stejně. V určitém bodě povadnou, vychladnou a unaví. Nepřišla jsem na to, čím to je.
Z nostalgie ovšem nepřestávám knihy v knihovně rezervovat a vždy, když je konečně držím v ruce, očekávám to kouzlo, které nastalo po dočtení Než jsem tě poznala, Stříbrné zátoky či Dívky, již jsi tu zanechal. Ale ono se nedostaví.
Jojo Moyesová si pro Loď plnou nevěst vybrala nosné téma, o kterém se v učebnicích dějepisu nepíše, byť přináší spoustu otázek a zajímavostí a hlavně důležitého vhledu do odvážných žen překonávajících oceán pro život v manželstvích, která byla povětšinou uzavřena příliš brzy, aby mohla stát na pevných základech a přinášet jistoty. To mě pohltilo a bavilo. Čekala jsem na odkrývající se tajemství čtyř hrdinek, do jejichž nitra jsem se nedokázala vpravit, neboť nám to Jojo opět neumožnila. Kéž by začala psát v ich formě... Bohužel čekání bylo dlouhé, prakticky se nic moc nedělo, kniha byla nafouknuta o zbytečný počet stran navíc a místy až limonádově, což mi u historických románů povětšinou vadí víc než u současných... Kdyby byla kniha niternější a kratší, byla by údernější a čtenář by neztrácel vášeň pro příběh, který je vskutku originální.
Mám výtky, ale také vědomosti, které jsem před přečtením neměla. A pro to prvotní "vcucnutí" dávám stále ještě čtyři hvězdy, byť se počáteční tempo nepodařilo udržet.
Snad mě Jojo Moyesová ještě někdy překvapí a předčí své nejúspěšnější romány.
Komentáře se hodně liší. Mne zaujalo. Jednak přínos stran dějin - o tak velkém stěhování válečných nevěst jsem nevěděla. Rozhodně by byla zajímavá studie, jak ta válečná manželství dopadla. Líbilo se mi, jak autorka umístila do jedné kajuty čtyři zcela odlišné ženské osobnosti, popsala něco z jejich předešlých životů, zabývala se vývojem jejich vztahů. Popis života na lodi sice místy trochu vleklý (minus 1*), ale zase dost výstižný - čtenář si tu plavbu může dost dobře představit, to včetně vylodění v Plymouthu (což mne tzv. dostalo, v Plymouthu jsme cca před měsícem byli, to jsem netušila, že tam nějaká taková loď přistála).
Přečteno. No tedy přečteno...jak se to vezme, spíše přeskákáno. Jojo mám ráda. Dokonce jsem se těšila i na toto téma, nikdy předtím jsem neslyšela, že bylo se něco takového podnikáno, organizováno. Zajímalo mě i jak dopadly sňatky, které byly uzavřeny, za daných okolnosti a většinou narychlo s vlastně neznámým mužem. Ale nakonec to byla kniha o ničem. Byla předvídatelná. O plavbě na lodi, stačilo pár kapitol, nic zvláštního se tam nedělo, více bych uvítala rozvést, seznámení daných párů a hlavně to jak to s nimi všemi dopadlo. Je to tam v závěru naťuknuto, ale ve finále toho Frances o dívkách nic moc neví. Nu asi jsem čekala něco víc...
Spisovatelku mám opravdu ráda a vše co jsem od ní četla ve mne zanechává nějakou stopu. Vůbec jsem netušila,že něco takového po druhé světové válce probíhalo. Bohužel se nikdy nedozvíme, jestli tato manželství po krátkodobých známostí a takovému přesídlení nevěst tak daleko od rodiny byla šťastná. Moc bych jim to přála, jelikož jistě nebylo moc snadné svou rodinu nechat na míle daleko.knihu určitě doporučuji,četlo se to dobře.
Milé čtení.. nikdy jsem o takovém stěhování dívek, žen, nevěst neslyšela, takže i překvapení, že se něco takového organizovalo.. kniha byla vánoční dárek, tak jsem ani nevěděla do čeho se pouštím.. nakonec ok
Další krásná kniha autorky. O australských nevěstách, které se většinou po krátké známosti provdaly za britské vojáky, kteří zde během 2. světové války sloužili a po jejím konci za nimi odcestovaly po moři do Británie, jsem nic nevěděla, velmi zajímavé téma a celou dobu jsem měla pocit jako bych na bývalé válečné lodi byla s nimi. Jako vždy i pěkně vykreslené charaktery všech hlavních hrdinek, která jsou každá úplně jiná, ale cesta je spolu vlastně osudově spojí.
Uznávám, že kniha mohla být kratší, ale byla to příjemná oddechovka. Konec byl napínavý, jestli se sejdou......?
Byl to moc hezký příběh, který byl inspirován skutečnými událostmi. Všechny ženy, které našly odvahu a vzaly si muže, které prakticky neznaly a potom se za nimi vydaly na druhý konec světa, mají můj obdiv.
nechápu, proč se někomu nelíbila. Krásná a doporučuju. Já jsem jí přečetla jedním dechem. Pořád jsem se obávala nějaké tragédie a byla jsem příjemně překvapena.
Mírně smutná, mírně vážná a mírně zamilovaná. Prostě krásná
Kdyby to nebyla Jojo, tak reknu super a wow, kdyby to byl neci debu. Ale je to Jojo, od ktere mam vsechny knizky. Je to Jojo, ktera umi strhnout.
Tohle bylo rozvlacne, misty nudne. Nejlepsi bylo poslednich par kapitol. Preji nam, aby Jojo prestala vravorat a slapla zase do toho.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Už ten titul! Jak by nějaká nevěsta chtěla mít konkurenci? Jenže ono je to jinak, pokud znáte historii po 2SV a víte něco o Austrálii a Velké Británii. Nevíte, tak hlavně, že to ví JM a pěkně to předá dál....
Sice by bylo lehce přijatelnější na méně stranách a bez takových popisů, jenže kolik žen, tolik různých charakterů :o) Nemluvě o mužích, kteří na letadlové lodi nemohou logicky chybět :o))
Stačilo mi kdysi letět 24 hodin Sydney - Londýn, aby měl člověk představu co je to vyčerpání, přestože nic neděláte, ale holt ten překrásný "malý" ostrovní kontinent je na 2.konci světa.... A teď si představte loď, stísněné prostory, davy lidí, požadované rozdělení včetně chování muže vs žena (jsme v době po 2SV), limitované jídlo a hlavně voda, počasí, vedro, ano i houpání, atd. Navíc nemálo žen ani nevědělo, zda je ještě jejich manželství platné i zda je manžel vůbec naživu. Rok 1946 neměl potuchy o (super-rychlém) internetu!!
... takže čtenář/ka zpomalí a užije si plynoucí příběh, a bude-li se jevit jako nudný, plytký, dlouhý, tak si zkusí představit - jaké by to bylo být tam osobně ... juuu / uuups :o)))