Lodní deník
Vít Kremlička
Kremličkova výchozí poetika, inspirovaná dikcí kuriózně rýmujícího totálního realisty Egona Bondyho, prořezává postmoderně mnohovrstevnaté vidění světa, které básníkovu poezii proměňuje v přepestrý kaleidoskop semílající útržky reality a snění a posouvající charakter autorského textu k bohaté intertextové koláži. Básníkovy počáteční sevřené rýmy se rozpouštějí v široká asociativní pásma, která spontánně přecházejí mezi poezií a prózou a v nichž se prostupují citace a parafráze cizích textů s akcentem základních životních potřeb svobody a dialogu, které komunistický režim – v němž Kremlička prožil sedmadvacet let – odpíral. Vrcholem tohoto literárního úsilí se stala próza Lodní deník, která sedimentovala sedm let.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Cena Jiřího OrtenaAutorovy další knížky
| 2006 |  7edm 2006 |
| 1991 | Lodní deník |
| 2013 |  U nás ve sklepě - Antologie poesie druhé generace undergroundu |
| 2002 | Prozatím |
| 1995 | Cizrna |
Uffff!!! Tahle podivná knížečka se mi dostala do rukou jen díky souhře mnoha nepříznivých náhod, kdy jsem daleko od domova a se spoustou volného času zůstal literárně zcela na suchu. Vzal jsem ji proto na milost… a se zlou jsem se potázal. Ať jsem se snažil sebevíc, nedokázal jsem do téhle Kremličkovy koláže proniknout. Ze začátku jsem vůbec nechápal, co se tady děje. Snové sekvence, střípky reality, do toho básně, nesmyslné dialogy, mimoúrovňové skoky sem, tam a zase zpátky, motivy a postavy, které se vracejí a znovu připomínají něco, co si už nepamatuji nebo jsem zrovna tenhle útržek v daný okamžik nepostřehl… to všechno mě mátlo tak dokonale, až jsem si říkal, že budu muset vrátit svůj vysokoškolský diplom. Text běžící odnikud nikam jako pouhá volná asociace slov a vět, často bez významu či přiřazení k celku, chvíli poetický, hned zase brutálně skutečný, místy dokonce obhroublý, mě frustroval a probouzel ve mně skepsi. S blížícím se koncem a prodlužujícími se souvislými pasážemi se přece jen trochu vyjasnilo a jednotlivá pásma začala dávat jakýsi smysl, pro mě už ale bylo pozdě. Lituji, ale ne… tohle opravdu není čtení pro mě.