Lord John a důvěrná záležitost
Diana Gabaldon
Lord John Grey série
1. díl >
Píše se rok 1757. Jednoho jasného rána uprostřed června lord John Grey vyjde z londýnského klubu Biftek a v mysli má zmatek. Šlechtic a vysoce postavený důstojník v armádě Jeho Veličenstva se právě stal svědkem něčeho šokujícího. Ale snaha vyhnout se skandálu, který by mohl zničit jeho rodinu, přebije něco ještě důležitějšího: Koruna mu určí, aby vyšetřil brutální vraždu kamaráda ve zbrani, který byl možná zrádce. Přinucen sledovat dvě vyšetřování zároveň, octne se major Grey v pavučinách intrik a zrad, jež se dotýkají všech vrstev anglické společnosti – a ohrožují vše, co je mu drahé. Od vykřičených domů nočního Londýna do nablýskaných salonků šlechty a od krve zavražděného k bouřícím mořím, které ovládá majestátní flotila Východoindické společnosti. Lord John sleduje mlhavé stopy zmizelého lokaje a ženy v zeleném sametu, kteří by mohli být klíčem ke všemu - nebo také ne...... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2017 , OmegaOriginální název:
Lord John and the Private Matter, 2003
více info...
Přidat komentář
Čteno v angličtině. Lord John je má druhá nejoblíbenější postava z autorčiny série Cizinka (posuzováno zatím jen na základě televizního seriálu) a i v knižní podobě mi byl stejně sympatický. Detektivní zápletka byla zajímavá, ostatní postavy uvěřitelné. Každopádně by textu prospěly ještě nějaké škrty, občas se to trochu vleklo. Víc se mi zamlouvala zahrnutá bonusová povídka „Lord John and the Hellfire Club“. Ale neodradilo mě to a jsem zvědavá na další díl.
Docela dobrá historická detektivka z prostředí georgiánské Anglie. Dokonce pěkně popsaná i ta oplzlá stránka ,,lepší" společnosti.
Právě jsem dočetla a troufám si říci , že se to nedá srovnávat s Cizinkou , kterou mám ráda . Sice tam jsou narážky na Jamieho Frasera , které nejsou nijak dotažené do konce . On sice měl obchod s vínem a kořalkou , ale v této knize mi to připadlo divné . Knihu jsem dočetla , ale moc nadšená z ní nejsem .Ještě mám Lord John a bratrstvo čeple , tak jsem zvědavá , zda bude také tak slabá
Autorka na začátku píše, že to napsala jako povídku, ale rozsahem to dalo na román. Myslím, že jako k povídce se k tomu musí přistupovat. I tak mě to začalo bavit až tak v půlce, kdy se detektivní vyšetřování pěkně zamotalo a já byla prostě zvědavá, jak to dopadne, jak se to teda všechno stalo. Souhlasím s ostatními názory: s Cizinkou se to nedá srovnat, není to tak dobré; s hlavní postavou se člověk tak nějak nemůže ztotožnit a je taková ... nepatřičná (možná jenom mi nesedí, že žena se snaží vyjádřit mužské myšlení a pocity, ale ženským způsobem, ale na druhou stranu neznám myšlení gayů); a je tam nějak hodně mužů se zálibou v jiných mužích - člověk má pocit, že snad každý druhý muž v příběhu má tyhle zvláštní sklony (ale to může vyplývat z prostředí, kde se hlavní postava pohybuhe - stejné přitahuje stejné). No, dočetla jsem to, chvíli to napínavé bylo, ale něco mi tam nesedělo a nepřesvědčilo mě to číst další příběhy Johna Greye. A teda vadily mi narážky na Jamieho Frasera, protože mi připadalo, že mi něco uniká (což klidně může, protože mám přečtenou jen Cizinku), ale rozhodně jsem se nechtěla dozvědět nějaký spoiler. Přišlo mi to jako laciný trik, jak tam dostat populární postavu.
Příběh se mi líbil. Bylo vidět, že autorka má téma a prostředí, o kterém psala nastudované. Styl psaní se četl snadno a byl konzistentní. Zvraty v ději byly dobře napsané a umístěné. Avšak u českého překladu věty někdy trochu nedávaly smysl.
S většinou zdejší kritiky se neztotožňuji, četla jsem novější vydání, tam jsem problémy s korekturou nezaznamenala. Téma homosexuality mi vůbec nevadí a navíc znám postavu Lorda Johna ze série Cizinky, odkud jsem už na jeho orientaci zvyklá :)
Kniha se četla dobře, příběh mi hezky plynul. Detektivní příběh zaujal, ale nebylo to takové to, že člověk nemůže přestat číst.
Celkově hodnotím knihu jako ucházející, ale není to hold žádný klenot. I tak se těším v budoucnu na další knihy z této série :)
Musím souhlasit s komentáři, ve kterých je zmíněna kritika korektury. Ale i tak mě čtení bavilo.
Opět nevím, jak tuto knihu hodnotit. Téma znovu zajímavé, ale zvláštně pojaté. Autorka se opravdu vyžívá v dlouhých popisech všeho. Ačkoli je to oproti Cizince rozsahem ,,jednohubka”, jak už tady někdo psal, poloviční počet stránek by asi byl lepší. Ale i přesto, má zvědavost je velká, a tak si asi přečtu i další díly, tedy až za nějaký čas :)
(4. 1. 21 - 760 - 2)
Kniha mne svým obsahem nezaujala, nelíbilo se mi téma homosexuality, vůbec mi kniha nepřišla jako historický román. Dočetla jsem ji jen proto, že nerada nechávám nedočtené knihy. V sérii s Lordem Johnem pokračovat nebudu!!
Svěží jednohubka rychle odsýpá, lord John trousí své vtipné sarkastické poznámky a s pomocí inteligentního personálu a trochou štěstí všechno nejen odhalí, ale i zdárně vyřeší. Pobavila jsem se a byla bych spokojenější, nebýt místy odfláknuté korektury.
Knihu jsem četla již před několika lety. Byla jsem zvědavá na příběh Lorda Johna, který se objevoval v sérii Cizinka. Oproti cizince to byl jiný šálek kávy, ale dobré kávy. Docela mě překvapují předešlé komentáře ohledně překladu, protože jsem nezaznamenala oproti Cizince změnu. Četla jsem však 1.vydání v ČJ.
Tahle knížka bohužel má jednu zásadní chybu, a tou je nekvalitní a kostrbatý překlad. Některé pasáže jsem musela číst víckrát, abych pochopila. Pokud někdo čeká, že děj bude plynout podobně jako v Cizince, musí být zákonitě zklamaný. Přesto se mi detektivka líbila.
Také jsem se na tuto knihu těšila, ale bohužel putovala do seznamu Nedočteno. Vůbec mě to "nechytlo".
Těšila jsem se na ni, ale celkem mě zklamala. Doufala jsem, že se dozvím více detailů o Lordu Johnovi, ale celá kniha se točila kolem jedné detektivní zápletky a v některých částech děje jsem se musela hodně přemlouvat, abych ji vůbec dočetla.
Kniha ze začátku byla nezajímavá,pak sem se začetla, občas sem se ztrácela,přečetla sem ji do konce,znova bych po ni nesáhla.
Není to romance, je to detektivka. Lord John vede současně hned dvě vyšetřování - ukradené dokumenty a osobní problém nastávajícího své neteře se syfilidou. Autorka opět dokazuje, že umí vystavět pěkné scény a vést příběh, i když její flashbacky byly už otravné. Vrcholem celého díla je pak procházka po teplém Londýně 18. století, která je natolik sugestivní, že patrně jen ona sama stojí za to, aby si kniha zasloužila čtyři hvězdičky.
Tahle kniha ovšem trpí nízkou kvalitou překladu a redakce. Gabaldonová si dala neuvěřitelně práce s tím, aby doladila nejjemnější detaily svého příběhu - a o českém překladu pak čtenář pochybuje, jestli ho vůbec četly dvojí oči. Ani nevím, kde začít. Největší problém je, že v knize jsou věty, nad nimiž zůstává rozum stát a člověk je musí číst znovu a znovu a stejně nedávají smysl. (Příklad: Nedalo vůbec málo práce přesvědčit von Namtzena a Toma Byrda, že je schopen samostatného pohybu. - četl jsem tuhle větu snad třicetkrát, a pořád mi není jasné, jestli to dalo málo, nebo hodně práce. Jak je možné, že si tohohle nikdo nevšiml při redakci?) Ano, v anglické zdvořilé konverzaci se pořád opakuje "I suppose", "I guess" apod., ale když se každé tohle hedgeování převede do češtině, zní to hloupě, místy vysloveně nepatřičně. Spojení "reverend pan XY" taky tahá za oči. Všechny postavy mluví v češtině tak šroubovaně, že to překračuje i očekávání úzu anglické šlechty, přesto si téměř všichni tykají (proč proboha? - v době, kdy si v téhle společenské vrstvě v českých zemích netykali ani manželé). Překládání "ing"-ových participií přechodníky je zvěrstvo. Sloveso "communicate" patrně může použít anglický šlechtic 18. století, v češtině "komunikovat", ale už smrdí úplně zbytečně 20. stoletím. Obdobně působí jako pěst na oko, když se v tomhle šroubovaném textu objeví výrazy jako "pták" (=cock) - tady se měla překladatelka zamyslet nad českou a anglickou normou v popisování sexu v románu.
Pár perel:
"Není způsob, jak informovat, (sic!) ty pořádné autority." (patrně byly myšleny "příslušné úřady" - pokud ne, jaké autority jsou pro překladatelku dostatečně pořádné?)
"Doma předené kalhoty" - Omlouvám se, ale žil jsem v domnění, že se přede vlna. Těžko si dovedu představit, jak někdo upřede kalhoty, i když doma je patrně možné všechno:) Home-spun trousers by mohly být kalhoty z podomácku upředeného sukna.
Reinhardt byl majitelem majestátního nosu a aristokratického zamračení. (Ano, tuším, co se chce říct, ale působí to nepřirozeně).
Když se postava jmenuje Francine, asi není nejlepší nápad nechat jejího muže, aby na ni v českém překladu volal "Francie, Francie", když by mohl volat mnohem méně zmatečně Francinko, Francinko!
Abych zase jen nevytýkal, pravopis je na tom lépe než překlad.
já musím jít dolů...fakt se mi nelíbila a nebavila mně..lord John jakožto hlavní hrdina je takový nijaký...a i když nemám ráda porovnávání a srovnávání knih autora (viz všechny komenty u Mornštejnové, kde lidi srovnávají o dušu), tady mi to nedalo, protože před pár lety jsem zhltla Cizinku,a nyní mě cosi motivovalo vrátit se do toho světa trochu jinak...Johna Greye jsem si vůbec z Cizinky a spol. nevybavovala...(a nebo byl až v díle, který jsem nečetla ?? :D) a ostatní postavy - bez jakéhokoliv seznámení a úvodu jsem byla vržena do dějě, kde jsem se solidně motala a něvěděla, kdo co proč a jak....asi chybí ta souvislost - jak píše tatjana1737 - nemám načteno...
navíc - jak byla Cizinka zejména v prvním díle neskutečně zajímavá a čtivá, tady autorka něco uvařila z vody...slabý odvar z osvědčeného prostředí..z neznámého důvodu opět musela zakomponovat do dějě homosexualitu a všelijaké jiné úchylky, jako by historická detektivka nemohla být s "klasickými" postavami - asi má pocit, že jiné čtenáře nezaujme...nebo má sama nějakou zvláštní zálibu v této skupině ?
děj nudný, chaotický, zápletka šroubovaná krkolomně a působící násilně. Jména postav jako Stapleton, Stubbs, Scanlon, Stokes se mi pletli a občas jsem se vracela zjistit, kdo je kdo...
zaujala metoda léčby syfilitidy pomocí malárie...
a jinak už asi nic....snad jen, že jak jsem byla v prvním momentě na knihu natěšená a dokonce jsem nabrala chuť i na další díly Cizinky a postav ze světa Diany Gabaldon, tak lord John mě spolehlivě zase utlumil a odradil...další díly zkoušet nebudu.
Štítky knihy
Anglie homosexualita Londýn 18. století historické romány
Autorovy další knížky
2010 | Cizinka |
2011 | Vážka v jantaru |
2011 | Mořeplavec |
2013 | Hořící kříž 1 |
2012 | Bubny podzimu |
Detektivní příběh z Anglie 18. století. Autorka si dala práci se zjišťováním tehdejších obleků a zvyklostí, ale co je to platné, když zápletka je překombinovaná, občas jsem se v ní ztrácel a v závěru je ji třeba celou vysvětlit, aby si to čtenář mohl celé poskládat. Kniha byla pro mě nezábavná, místy naivní, a jsem rád, že je za mnou - celý život se řídím tím, že když už knihu začnu číst, tak ji dočtu, někdy je to ale masochismus.