Lord Mord
Miloš Urban
Román se odehrává v 19. století a sleduje osudy lehkomyslného, zhýralého a zchudlého hraběte Arca, jemuž příchod moderní doby sebral jeho nejmilejší hračky - ženy, a nabídl zábavu novou: heroin. Praha před koncem 19. století. Asanační násilí páchané na městě se odráží ve vyvražďování prostitutek v židovském ghettu. Souvislost mezi úmrtími je však třeba teprve hledat, po stopě zločinců jde jednak policie, jednak Karel Adam, hrabě Arco, jejž se smrt dívek dotýká osobně a který je sám stravován těžkou nemocí dýchacích cest. Do neklidného období protivládních demonstrací a konfidentských provokací přijíždí z jedné strany, z Tyrol, Adamův bratránek Mani, a ze strany druhé, z Moravy, neznámý stařec doprovázející neskutečně krásnou dívku, o níž se v Praze začíná šeptat jako o židovské princezně, ale kterou Adam při prvním setkání nepozná. Navíc se ve městě objeví Felix Hofman, lékař a chemik z Bayerových závodů, který s sebou přivezl zázračný lék proti černému kašli a souchotinám, prášek plný heroické síly a smrtelného nebezpečí. Hrabě Arco se k němu snaží dostat, zároveň se pokouší zachránit alespoň jeden barokní dům na rozhraní Starého Města a Josefova, k tomu soupeří s policií v tom, kdo dříve odhalí vraha prostitutek a jeho motivy. Mezi tím se pod nátlakem moderních bouracích strojů poroučí jeden dům za druhým a v ruinách Židovského Města se po nocích zjevuje legendární fantom z dětských báchorek, Masíčko, před jehož dlouhým nožem je lépe co nejdál uprchnout.... celý text
Přidat komentář
Neskromně si troufnu tvrdit, že svého první Urbana jsem zvolil dobře. Ačkoliv děj - minimálně v první polovině - nikam nespěchá, nejedná se o nudný příběh, neboť ho autor prošpikovává dobovými pražskými reáliemi či milými drobnostmi v podobě tehdejších novinek (náramkové hodinky, ovesné vločky), nad nimiž se dnešní čtenář pousměje. S blížícím se koncem se pak tempo knihy značně zrychluje a do cíle dojíždí velice energicky a napínavě - detektivka, jak má být. A já se jdu pustit do Sedmikostelí. :)
Skvělá, chytlavá kniha. popisované historické období mě navíc moc baví, takže pro mě tahle kniha jasná volba a nezklamala očekávání. Thrillery mám ráda, tady se detektivní linka povedla skvěle. Autora mám ráda, četla jsem od něj víc věcí, Lord Mord patří k mým nejoblíbenějším od něj.
Námět mě zaujal velice, dýchl na mě tajemstvím a atmosférou staré Prahy, která umírá a z níž se rodí nová, nám známá, bez tajemství a lhostejná k osudům svých obyvatel. Samotná kniha pro mě zůstala napůl cesty. Pocit zmaru ze stavebních strojů a prachu vznášejícího se nad mizejícím židovským městem postupně vyprchával s tím, jak autor znovu a znovu opakoval stejné prostředky, aby vyvolal v čtenáři ten správný dojem. Ale ono to ve mně postupně nějak zevšednělo a začal jsem lačnit po příběhu, který by strhnul, který by mi vyrazil dech svou hutnou atmosférou, jenže jsem se nedočkal. Několik epizod mi přišlo vysloveně mimo, neměly návaznost na hlavní děj a přišlo mi, že jen natahují stopáž, marně jsem čekal na to, jak souvisí s příběhem a jaké budou mít pokračování (např. záchrana ? nemocného dítěte). Ne nezajímavé, ale celkově mám pocit, že by z toho byla výborná novela nebo delší povídka do sbírky o Praze, která zemřela v minulosti. Na skutečně skvělý román sice zaděláno bylo, ale nakonec mi to přišlo až příliš rozvláčné a pomalé.
Lord Mord je román o Praze, osobní krizi v kontextu celospolečenských změn a samozřejmě také záhadném vrahovi, který jakoby vyšel ze starých židovských pověr. Celý tento kruh propojuje hrabě Arco, nechtěný relikt z dob již zašlé slávy aristokracie. Svou pozici si plně uvědomuje a tak se halí do závoje sebestřednosti a stagnace, který zkrápí rudé kapky plicní choroby.
Jeho již letargické srdce, ale zostra zasáhnou změny skutečného domova - Prahy. Namísto temných a spletitých uliček z dob, kdy šlechta ještě vládla pevnou rukou, mají vyrůst vzdušné třídy, vysoké činžáky s velkými okny a vůbec má zaniknout celé kouzlo tohoto tak trochu špinavého velkoměsta.
Čtenáře tento netradiční příběh vtáhne nejen díky české lokalizaci, ale hlavně proto, že Miloš Urban patří mezi mistry hutné atmosféry. Navíc velice umě pracuje s historickými prameny, takže jsem měla pocit, jako bych s hrabětem skutečně procházela starou Prahou a hodnotila, které stavební změny byly zdařilé a které méně. Občasná stagnace textu tento dobrý pocit nemohla přebít, takže mi nezbývá než knihu ohodnotit jako velice povedenou. Jsem ráda, že se také v našich luzích a hájích najdou autoři, kteří zaujmou i přes obrovskou světovou konkurenci. Miloš Urban mezi ně dozajista patří.
Urbana jsem objevila až díky Sedmikostelí a pak Rukopisům, dříve čtené knihy mě moc nenadchly.
Kniha je povedenou ilustrací bývalého pražského židovského ghetta v průběhu pokračující asanace na konci 19. století. Působivá zejména atmosféra, to Urban prostě umí, úplně jsem viděla ty malebné úzké uličky, špinavé dvorky a nad tím se vznášející prach z probíhajících demolicí. Dekadentní a trochu odtažitý hrabě Arco, libující si v nicnedělání, nezávazném flirtu s prostitutkami a v experimentech s heroinem, tajemné monstrum Kleinfleisch a ponuré noční mordy v temných uličkách, to vše dohromady slušně funguje. I když ten mimořádný čtenářský zážitek ze Sedmikostelí se už neopakoval…
I tady mě ale četba donutila vyhledat podrobnější podklady - staré fotografie zmizelé židovské čtvrti a nastudovat něco o asanaci.
Tak nevím, jestli úplně vím, co tím chtěl básník říci, ale - navzdory tomu - se mi kniha celkem líbila.
Po bajecnem hastrmanovi prislo zklamani. Dnes uz bych stezi vzpomenul na pribeh a postavy. Nektere zajimave historicke informace z tezke doby plne nemoci a chudoby z Prahy. Ale jinak nic krome Masicka.
Zajímavý pohled na historickou Prahu, hezky se vciťovalo do osudů židů z ghett, ale příběh sám o sobě byl dosti slabý.
Urban není spisovatel "zmučené duše", který by mohl přesáhnout obzory české kotliny, ale nedá se mu upřít, že literární řemeslo prostě ovládá. Za to umné postmoderní zasazení velkých politických a společenských otázek (nápor globalizace, válcování "páriů" mocí kapitálu a peněz...) do žánru nízké literatury, za to zručné usouvztažnění doby asanační s Prahou dnešní si nejméně čtyři hvězdičky zaslouží. "Bestia triumphans" dnes každopádně neplatí o nic méně než před těmi 120 lety.
Já prostě tvorbě Miloše Urbana nedokážu přijít na kloub. Rozšafná stylistika, ve které není důležitý děj, ale pouze a jedině atmosféra, to prostě není můj šálek. A přestože je mi sympatická jeho láska k Praze a odpor k modernizaci, prakticky ve všem ostatním u mě selhává. V postavách, slohu i dialozích.
Lord Mord v tomhle ohledu taky nedopadl právě nejlépe. Tempo chytne až v poslední třetině vyprávění, do té doby máte pouze možnost soudit hrdinovy skutky a rozhodnout se, zda jej přijmete jako figuru kladnou nebo zápornou. Ono je fajn brnkat na strunu národního uvědomění odmítajícího všechno nové, ale ignorovat proto konkrétní vývoj zápletky mi nepřijde jako právě ten nejlepší způsob gradace. A tak pražská dívčata umírají rukou bestiálního vraha, ale že by to tady hrálo nějakou roli, to nemohu říci. Dám-li pak stranou podtext příběhu, s nímž můžete anebo nemusíte souhlasit, zůstává z románu historická freska, kouzelná svou detailností, ale nafouklá množstvím pro mě nepodstatných slov.
Tahle kniha mi překvapivě hodně připomínala Hastrmana. Možná to bylo tím,že jsem měla pocit,jako by autor hlavního hrdinu vysvlékl z trochu mokrého kabátku a přesadil ho do staré Prahy,aby byl svědkem toho,jak mizí jedna epocha a bere s sebou to,co znal,včetně lidí. A přes všechnu temnotu a strašidelnost a místy smutek,je to příběh lidský a přes tu propast v čase jsem jeho postavy milovala a věřila jim.
Zase jednou kniha,kdy mi stálo za to zapnout čtečku byť jen na pár minut,abych se dozvěděla jak to bude dál.
Hezké to bylo,pane Urbane.
Jestli Urban něco umí, tak hrát si s temnou, hutnou, místy dost děsivou atmosférou. Příběh je jí protknutý. Zasazení do historicky zajímavých kulis mu pomohlo k jedinečnosti. Po Hastrmanovi pro mě nejsilnější Urbanova kniha.
Od Miloše Urbana jsem zvyklá na skvělou literární fabulaci, na děj, který vás chytne a nepustí až do konce. Kdybych si nevybrala knihu jako součást čtenářské výzvy, asi bych ji nedočetla. Kniha je pomalá, zbytečně zaplavená detaily z doby asanace starého židovského města. Chytlavých je asi posledních 50 stran, což je celkem smutné, protože většina čtenářů se po tak nudném úvodu ke konci ani nepropracuje. Zajímavé je také vykreslení poměrů panujícím v Josefově v době asanace starého města a prostředí tzv. vykřičených domů. To je však trochu málo. Autorův vztah k ženám je podobný jako vztah zákazníka v řeznictví k masu na krámě. Román mi trochu připomíná Pražský hřbitov od Umberta Eca, zejména svou rozvláčností a také tématy souvisejícími se židovskou kulturou, možným spiknutím apod. Celkově dávám palec dolů, autor umí i lepší kusy.
Štítky knihy
drogy Praha aristokracie, šlechta česká literatura židovské pověsti Josefov, Židovské město (Praha) konec 19. století asanaceAutorovy další knížky
2001 | Hastrman |
1999 | Sedmikostelí |
2008 | Lord Mord |
2005 | Santiniho jazyk |
2003 | Stín katedrály |
Knihu jsem četla podruhé a opět mě uchvátila. Vím, že se tam píše o špíně a nemoci, ale ráda bych se tím Starým městem prošla.