Lord Mord
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536622/bmid_lord-mord-6620208d51c9f.jpg
4
551
551
V metropoli zuří konflikt mezi Čechy a Němci, probíhá asanace, Židovské město ohlodávají krysy a parní bagry. Kdo z obyvatel neodejde sám, je vystěhován násilím. Ctihodní Pražané, navyklí vybíjet si stres a zapovězené choutky v nevěstincích bývalého ghetta, se bojí na Josefov chodit, přestože pár tradičních podniků vzdoruje bourání a nadále prodává své vyhlášené holky. Hrabě Arco, jemuž milovaný kout Prahy mizí před očima, se rozhoduje zachránit aspoň jeden jediný dům tím, že ho koupí a odmítne se vystěhovat. Pražská radnice má však na potírání rebelií patent a posílá proti němu své lidi nejdříve po dobrém, pak po zlém. Navíc se uličkami Josefova po nocích promenuje staré židovské strašidlo, vraždící monstrum bez tváře, jemuž se říká Masíčko nebo též Kleinfleisch. Strach se starou Prahou šíří jako lavina. V tu nejméně vhodnou dobu se Arco doslechne, že do města přijela nevšedně krásná dívka, a rozhodne se získat ji stůj co stůj. 1x CD MP3... celý text
Přidat komentář
Působivé, tajemné, čtivé, syrové, strhující konec.
Zajímavé i z historického hlediska.
Lord Mord je román o Praze, osobní krizi v kontextu celospolečenských změn a samozřejmě také záhadném vrahovi, který jakoby vyšel ze starých židovských pověr. Celý tento kruh propojuje hrabě Arco, nechtěný relikt z dob již zašlé slávy aristokracie. Svou pozici si plně uvědomuje a tak se halí do závoje sebestřednosti a stagnace, který zkrápí rudé kapky plicní choroby.
Jeho již letargické srdce, ale zostra zasáhnou změny skutečného domova - Prahy. Namísto temných a spletitých uliček z dob, kdy šlechta ještě vládla pevnou rukou, mají vyrůst vzdušné třídy, vysoké činžáky s velkými okny a vůbec má zaniknout celé kouzlo tohoto tak trochu špinavého velkoměsta.
Čtenáře tento netradiční příběh vtáhne nejen díky české lokalizaci, ale hlavně proto, že Miloš Urban patří mezi mistry hutné atmosféry. Navíc velice umě pracuje s historickými prameny, takže jsem měla pocit, jako bych s hrabětem skutečně procházela starou Prahou a hodnotila, které stavební změny byly zdařilé a které méně. Občasná stagnace textu tento dobrý pocit nemohla přebít, takže mi nezbývá než knihu ohodnotit jako velice povedenou. Jsem ráda, že se také v našich luzích a hájích najdou autoři, kteří zaujmou i přes obrovskou světovou konkurenci. Miloš Urban mezi ně dozajista patří.
Urbana jsem objevila až díky Sedmikostelí a pak Rukopisům, dříve čtené knihy mě moc nenadchly.
Kniha je povedenou ilustrací bývalého pražského židovského ghetta v průběhu pokračující asanace na konci 19. století. Působivá zejména atmosféra, to Urban prostě umí, úplně jsem viděla ty malebné úzké uličky, špinavé dvorky a nad tím se vznášející prach z probíhajících demolicí. Dekadentní a trochu odtažitý hrabě Arco, libující si v nicnedělání, nezávazném flirtu s prostitutkami a v experimentech s heroinem, tajemné monstrum Kleinfleisch a ponuré noční mordy v temných uličkách, to vše dohromady slušně funguje. I když ten mimořádný čtenářský zážitek ze Sedmikostelí se už neopakoval…
I tady mě ale četba donutila vyhledat podrobnější podklady - staré fotografie zmizelé židovské čtvrti a nastudovat něco o asanaci.
Tak nevím, jestli úplně vím, co tím chtěl básník říci, ale - navzdory tomu - se mi kniha celkem líbila.
Po bajecnem hastrmanovi prislo zklamani. Dnes uz bych stezi vzpomenul na pribeh a postavy. Nektere zajimave historicke informace z tezke doby plne nemoci a chudoby z Prahy. Ale jinak nic krome Masicka.
Zajímavý pohled na historickou Prahu, hezky se vciťovalo do osudů židů z ghett, ale příběh sám o sobě byl dosti slabý.
Urban není spisovatel "zmučené duše", který by mohl přesáhnout obzory české kotliny, ale nedá se mu upřít, že literární řemeslo prostě ovládá. Za to umné postmoderní zasazení velkých politických a společenských otázek (nápor globalizace, válcování "páriů" mocí kapitálu a peněz...) do žánru nízké literatury, za to zručné usouvztažnění doby asanační s Prahou dnešní si nejméně čtyři hvězdičky zaslouží. "Bestia triumphans" dnes každopádně neplatí o nic méně než před těmi 120 lety.
Já prostě tvorbě Miloše Urbana nedokážu přijít na kloub. Rozšafná stylistika, ve které není důležitý děj, ale pouze a jedině atmosféra, to prostě není můj šálek. A přestože je mi sympatická jeho láska k Praze a odpor k modernizaci, prakticky ve všem ostatním u mě selhává. V postavách, slohu i dialozích.
Lord Mord v tomhle ohledu taky nedopadl právě nejlépe. Tempo chytne až v poslední třetině vyprávění, do té doby máte pouze možnost soudit hrdinovy skutky a rozhodnout se, zda jej přijmete jako figuru kladnou nebo zápornou. Ono je fajn brnkat na strunu národního uvědomění odmítajícího všechno nové, ale ignorovat proto konkrétní vývoj zápletky mi nepřijde jako právě ten nejlepší způsob gradace. A tak pražská dívčata umírají rukou bestiálního vraha, ale že by to tady hrálo nějakou roli, to nemohu říci. Dám-li pak stranou podtext příběhu, s nímž můžete anebo nemusíte souhlasit, zůstává z románu historická freska, kouzelná svou detailností, ale nafouklá množstvím pro mě nepodstatných slov.
Tahle kniha mi překvapivě hodně připomínala Hastrmana. Možná to bylo tím,že jsem měla pocit,jako by autor hlavního hrdinu vysvlékl z trochu mokrého kabátku a přesadil ho do staré Prahy,aby byl svědkem toho,jak mizí jedna epocha a bere s sebou to,co znal,včetně lidí. A přes všechnu temnotu a strašidelnost a místy smutek,je to příběh lidský a přes tu propast v čase jsem jeho postavy milovala a věřila jim.
Zase jednou kniha,kdy mi stálo za to zapnout čtečku byť jen na pár minut,abych se dozvěděla jak to bude dál.
Hezké to bylo,pane Urbane.
Jestli Urban něco umí, tak hrát si s temnou, hutnou, místy dost děsivou atmosférou. Příběh je jí protknutý. Zasazení do historicky zajímavých kulis mu pomohlo k jedinečnosti. Po Hastrmanovi pro mě nejsilnější Urbanova kniha.
Od Miloše Urbana jsem zvyklá na skvělou literární fabulaci, na děj, který vás chytne a nepustí až do konce. Kdybych si nevybrala knihu jako součást čtenářské výzvy, asi bych ji nedočetla. Kniha je pomalá, zbytečně zaplavená detaily z doby asanace starého židovského města. Chytlavých je asi posledních 50 stran, což je celkem smutné, protože většina čtenářů se po tak nudném úvodu ke konci ani nepropracuje. Zajímavé je také vykreslení poměrů panujícím v Josefově v době asanace starého města a prostředí tzv. vykřičených domů. To je však trochu málo. Autorův vztah k ženám je podobný jako vztah zákazníka v řeznictví k masu na krámě. Román mi trochu připomíná Pražský hřbitov od Umberta Eca, zejména svou rozvláčností a také tématy souvisejícími se židovskou kulturou, možným spiknutím apod. Celkově dávám palec dolů, autor umí i lepší kusy.
Přiznám se, že jsem zmaten. Autor má nepochybně skvělý jazyk i vyprávěcí styl, dokáže vystihnout atmosféru a to co je největší jeho devizou je, že ví o čem píše. To nejsou jen nastudované reálie pro účel napsání románu, ale je zřejmé i z knihy Sedmikostelí, že Urban starou Prahu miluje a vnímá její genius loci, to co vyzařuje dosud a dokáže proniknout do toho co vyzařovala kdysi, před svým částečným zneuctěním asanací (mimochodem, kdo ví něco o tom jaký je skutečný stav starých pražských paláců dnes, ví, že to jsou víceméně bohužel již jen kulisy. Že proběhla tichá, neveřejná asanace útrob těchto úctyhodných domů, a to co zůstalo ponechané aby klamalo turisty jsou jejich venkovní štíty a fasády).
Druhou věcí je kniha samotná, která bohužel místy má slabá místa. Neškodilo by text trošku ujařmit, už po padesáti stránkách člověka trochu víc unavuje číst neustále o prostitutkách a o tom co se nimi dá dělat. Stejně tak zdlouhavých, skoro Stendhalovských popisů situací, jako je např. bezvýznamná scéna koupě hodinek, dialogů postav o ničem, vzpomínek na různé sexuální zážitky. Prokousat se přes první polovinu knihy prostě dalo zabrat a přemýšlel jsem, že ji odložím (což jak jsem četl zde není jen můj pocit). Uznávám ale, že poslední třetina knihy mi to vynahradila. Objevilo se tam konečně několik dobrých úvah, na které jsem do té doby čekal, ocenění přátelství mezi lidmi a krev zvláště rozproudil takřka westernový konec.
Co jsem však asi ocenil nejvíc byly autorovi rafinovanůstky, průniky z fikce do reality - třeba scéna z obrazu Jakuba Schikanedera Sebevražda služky, dávání jmen postav podle skutečných osob - Ignacius Hermann, bratři Urzidilové, Otka Meyrinková, doktor Hofmann a další.
Můj první (a zatím poslední) Urban. Brzy si dám ale nějakého dalšího. Je to chvílemi takové moc chtěné, trošku občas exhibice autora a snaha šokovat za každou cenu, ale literární a jazyková kvalita se tomu upřít nedá. Jen to asi nebude úplně pro každého, ale za mě spokojenost - ne nadšení, ale spokojenost. Prostředí zajímavé, zápletka rovněž tak, občas postava s evidentně současnou předlohou a trochu (dost) té mystiky k tomu.
Odříkaného chleba největší krajíc. Opět kniha, kterou jsem na první pokus odložila. Nechápu. Autor mi svým stylem i dějem a dobou zasazení děje naprosto sedl. Kniha mě do sebe vcucla a po přečtení posledního slova teprve vyplivla zpátky do reality. Ač nejsem kdovíjaký obdivovatel Prahy, v tomto podání mě vylíčená v dané době a v konkrétní atmosféře baví. Špína, děvky, omamné látky a povalečství, přece však se svými ideály v podobě zchudlého šlechtice, jsou úchvatnými spojovacími prvky příjemně poskládaného příběhu, do kterého autor musel vložit i nemálo poznatků ze staré Prahy, jak územního rozpoložení, tak politické situace, na čemž také vlastně příběh stojí.....
Štítky knihy
drogy Praha aristokracie, šlechta česká literatura židovské pověsti Josefov, Židovské město (Praha) konec 19. století asanace
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Námět mě zaujal velice, dýchl na mě tajemstvím a atmosférou staré Prahy, která umírá a z níž se rodí nová, nám známá, bez tajemství a lhostejná k osudům svých obyvatel. Samotná kniha pro mě zůstala napůl cesty. Pocit zmaru ze stavebních strojů a prachu vznášejícího se nad mizejícím židovským městem postupně vyprchával s tím, jak autor znovu a znovu opakoval stejné prostředky, aby vyvolal v čtenáři ten správný dojem. Ale ono to ve mně postupně nějak zevšednělo a začal jsem lačnit po příběhu, který by strhnul, který by mi vyrazil dech svou hutnou atmosférou, jenže jsem se nedočkal. Několik epizod mi přišlo vysloveně mimo, neměly návaznost na hlavní děj a přišlo mi, že jen natahují stopáž, marně jsem čekal na to, jak souvisí s příběhem a jaké budou mít pokračování (např. záchrana ? nemocného dítěte). Ne nezajímavé, ale celkově mám pocit, že by z toho byla výborná novela nebo delší povídka do sbírky o Praze, která zemřela v minulosti. Na skutečně skvělý román sice zaděláno bylo, ale nakonec mi to přišlo až příliš rozvláčné a pomalé.