Morituri: Válka
Simon R. Green
Lord Morituri série
< 3. díl >
Jeho předek nalezl legendární zbraň dávno ztracené rasy - Temnoprázdno. Vyzkoušel ji. Měla zhasínat hvězdy, ale zhasínala celé galaxie. Od té doby mu přezdívali Lord Morituri a patřil k nejvýznamnějším šlechticům Císařství, než se stal obětí svých ambicí a dvorských intrik. Mladý Owen Morituri se stal figurkou v komplikované hře samotné císařovny, jejímž cílem bylo zmocnit se ztraceného tajemství Temnoprázdna. Stal se psancem, přežil útoky i úklady vojáků, nájemných vrahů, tajných agentů i inkvizitorů Císařství. Ví ale, že se nemůže skrývat ani utíkat věčně. Jediný způsob, jak si zachránit život, je svrhnout takřka všemocnou císařovnu. Ve skupince povstalců, která se kolem něj shromáždila, takřka každý sleduje své soukromé cíle. Skoro nikomu se nedá plně důvěřovat. Ale Owen Morituri nemá na výběr a ví, že musí zaútočit rychle a tvrdě. Že musí zasáhnout zkorumpované císařství v jeho nejslabších místech. Tvrdě a nelítostně, co nejvíce takových slabých míst najednou a bez ohledu na ztráty, které to přinese.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , WalesOriginální název:
Deathstalker: War, 1997
více info...
Přidat komentář
Hodnotím po přečtení celé série, jako nejslabší díl. Nicméně v kontextu celého universa je to slušný průměr. Autor sice místy píše trochu šablonovitě, ale vzhledem k tomu, že Morituri čtu, abych se pobavila a odreagovala, tak mě to baví.
Já mám tenhle kus ráda, obzlášť Shannonu. Green se svými divnými nápady se mi jako obvykle trefil do vkusu, i když s Deux ex Machina už to někdy trochu přehání...
Pořád je to celkem zábavné, ale autor tento díl moc dobře nezvládl, má navíc pomáha si zde příliš amtérskými prostředky a postupy, nápady se nějak vytratily.
Štítky knihy
space operaAutorovy další knížky
| 2005 |  Něco z Noční strany |
| 1999 |  Jestřáb & Rybářka |
| 2000 | Východ Modrého měsíce |
| 2008 | Muž se zlatým torkézem |
| 2011 | Šance pro ducha |
Zrovna tento díl mám doma a zrovna ten mi přišel zatím nejslabší. Část s Mlhosvětem není ani zdaleka tak zajímavá jako události na Technu III na konci 2. dílu, klidně by mohla být kratší. Shannon mě nebavil vůbec, to bych klidně přeskočila. Navíc mi to tam přišlo takové utnuté. Nevím, jestli jsem jen chvíli nedávala pozor, nebo jestli tam opravdu nebyla ani řádka o tom, jak se odtamtud dostali. První část, který mě bavila, byla až ta na Tyrkysárii. Od Tyrkysárie dál už jsem byla s příběhem spokojená. Děj je celkem uzavřený, skoro by to ani nevyžadovalo pokračování. Úplně nejzajímavější mi ale přijde otázka, jak se novinář Tedy Zlokh vždy dostane do centra dění. Je uvedeno, že události na Mlhosvětě jsou až po Technu III, takže pokud se tam stihli přesunout novináři, mohli se Owen a Hazel klidně účastnit i povstání na Technu III. Rozdělení hrdinů nedává úplně smysl, protože události evidentně neprobíhají paralelně a je dost času na přesuny. Kdyby autor novináře z některých oblastí vynechal a vzbudil dojem, že několik dějových linek běží současně, bylo by to trochu smysluplnější. Ale hledání hlavy a paty je přesně to, čemu se musí čtenář u Greena vyhnout, pokud se chce bavit.