Neprirodzená smrť

Počúval som asi 5 hodín audioknihu a za ten čas som nevedel určiť kto bol zabitý, kto to vyšetruje a kde vôbec jeden príbeh končí a iný začína:-( Za mňa neprehľadné, nudné a preplácané postavami...

10.09.2020

Audiokniha
Dobře sestavený vražedný záměr, kde takové nic, dovede zabít.
Takže, díky této četbě před léty, je tímto poučením pro vážné životní situace, už na patřičných místech kontrola jaksi sebezáchovná, čímž čtenářská detektivní posedlost plní kurz vzdělanostní, což se cení.
Dobré - vědět, skvělé - si to v praxi pohlídat.

Praktiky vypadající neuvěřitelně, skvěle zamotané v právních kličkách.
Lordi a sirové jsou ti, co objevují ženskou strategii pro divně přirozenou smrt.

17.08.2020

Skvělá detektivní práce krok za krokem, chytří vyšetřovatelé a rovněž tak bezcitná bestie vrah. Dobré počtení i studie maloměšťácké společnosti Anglie.

22.06.2020

Má lepší detektivky. Tady byl právnicky zašmodrchaný motiv a jeho vysvětlování mě nebavilo. Taky mi vadily některé do oka bijící indicie, kterých si lord Petr nevšiml. Za to body dolů, ale jak říkám, má i lepší romány.

12.02.2020

Kdysi před čtyřiceli lety jse četla poprve, připadal mi děj trochu zdlouhavý. S odstupem času jse to zhltla rychle. Sice jsem věděla o co kráčí, ale i ta prostřední kapitola měla něco dosebe. Potupem času si jeden uvědomí jak byli angličani rozcamraný po světě a jak jeden rodinný člen v podstatě nevěděl o druhým, protože to bylo: ,,bojovat´´ do Indie s domorodci a podobně. (Postě ,,kolonizovali´´ zabírali území´´) . Později se v Anglii dozvěli, že to nebyla pravda a vznikaly ,, dědické trampoty´´.
Tahle kniha trochu zasahuje do psychologie.

31.01.2020

Tahle kniha na mě působila jako pobyt na houpačce. Začátek dobrý, styl psaní mi sedí. Seznámení s hlavními protagonisty, vcelku sympatickými postavami, nic na co bych mohl žehrat. Pak se děj začne přeci jen dalšími jmény zahušťovat a drobet začnu ztrácet přehled, ale zase ne ještě moc. Problém u mě nastane, až ve chvíli, kdy začne samotné pátrání a lord Petr s inspektorem Parkerem začnou, spolu s ostatními, bystřejšími než já, čtenáři rozmotávat onen detektivní příběh. Bohužel u mě tu nastal proces přesně opačný. Já začal uzlovat. Postav a míst přibývá a v jedné kapitole, kdy se v rámci pátrání musím dozvědět genalogii jednoho rodu, můj mozek přepnul do úsporného režimu, kdy oči sice pořád čtou, ale on zajišťuje dál jen základní životní funkce, nebo v lepším případě, se zabývá nějakou jinou myšlenkou. Z této letargie mě probrala jen zničeho nic věta že: \"John padl\"(...sakra, kdo to je?), a pak něco o počtu něčích dětí a tuším asi čtrnácti vnoučatech a několika pravnoučatech. Ta mě popravdě dost vyděsila s tím, že je začnou opět všechny vyjmenovávat a já už vůbec nebudu vědět, koho znám a koho ne. V té souvislosti se mi vybavovala scéna z divadelní hry Němý Bobeš, kde sklerotický a popletený hrabě všechny zdraví: \"Vítejte v Grünbachu\", a to i několikrát za sebou, aniž by si to pamatoval a taky moc nevěděl kdo je kdo, a i když slyšel, tak neudržel. Ani kapitola, kde se vysvětluje po právnické stránce znění nově schváleného zákona, a rozdíly oproti původnímu a kdy se zúčastnění opětovně ujišťují, jestli si rozumí, mi rovněž moc radosti neudělala. Připadal jsem si při tom výkladu, jako nepříliš úspěšný frekventant pomocné školy. Sice jsem pochopil, že v tom bude zakopaný pes a že to má význam pro další děj, ale přesný onen rozdíl, který se tam doslovně popisuje, jsem ale nakonec nepostihl. Buď jsem ho v tom slovíčkaření přehlédl, nebo jsem prostě...ale co, život jde dál. Pak zase přišla pasáž, která mě bavila. Zpřetrhané nitky jsem dokázal nějak navázat a trochu dohnat to, co jsem před tím prošvihnul. Konec mi ale zase nějak trošku protekl mezi prsty, i když kdo, kdy a snad i plně proč, jsem pochopil.
V celku to není špatné a je to psáno vtipně. Když to srovnám se Ságou rodu Forsytů, kdy jsem se v postavách doslova topil, a kde jsem pochopil až po hodně dlouhé době kdo ke komu patří, a které jsem dal v návalu euforie, že jsem to dočetl, tři hvězdy (minimálně jedena patří mě za statečnost) a ještě nádavkem vynesl, jak nějaký masochista, něco v tom smyslu, že si přečtu i další díl (ani omylem!), tak tohle je lepší. Bohužel na čtyři to tahle kniha u mě nedotáhla, ale na rozdíl od Ságy, tady si další nějaké pokračování, s touto dvojicí hlavních protagonistů, v budoucnu asi přeci jen přečtu...možná.
Dobré tři hvězdy.

23.08.2016

Skvělá Sayersová! Její styl psaní detektivek (hlavně detektivní JAK) mi hrozně vyhovuje a její hlavní hrdinové jsou skvěle napsaní. Navíc jsou často její knížky spíše společenským románem s detektivní zápletkou, než detektivkou samotnou. Nepřirozená smrt je moc dobrá, bez hluchých míst, jako třeba Mrtvola nutná. Smyčka kolem vraha se postupně utahuje a stopy a dedukce se vrší.

18.08.2015

Já a paní Sayersová se zřejmě shodujeme v tom, že detektivka má být především o pátrání a o logických dedukcích vzešlých ze správné interpretace faktů. Pro mě hlavní část napětí spočívá v tom, kdo je pachatel a jak se ho podaří vypátrat. Chápu, že čtenářům posedlým akcí to připadá nezáživné. Já dávám pět hvězd.

27.02.2015

Dílo se mi jeví poněkud nevyrovnané. Chvíli je to čtivé i zajímavé, chvíli je to nudné, rozvláčné, zdlouhavé a nezajímavé. Závěrečných cca 30 stran se pak čte velmi dobře, to ale mé pocity průměrné detektivky nezmění. 65%, 27.2.2015.

02.02.2015

dobrá ľahka detektívka, kde sa vlastne začne vyšetrovať na nejakom pocite amatéra lorda Petra....vražda mohla len tak prejsť a nemuselo sa vo vraždení ani pokračovať....no ale podozrenie ošetrujúceho lekára vyvolalo overenie a sledovanie podozrivej....