Loterie a jiné povídky
Shirley Jackson
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496520/bmid_loterie-a-jine-povidky-5xy-496520.jpeg
4
43
43
Sbírka pětadvaceti naturalistických povídek o světě plném děsivých děr. Jak si povšimla Donna Tarttová, přední americká spisovatelka současnosti, titulní povídka je také hororová, ale v těch ostatních je hrozba více skrytá a ne zcela jednoznačná. Až má čtenář někdy zprvu pocit, jako by se postavám nic vážného nedělo – a potom mu dojde, jak strašný je jejich dosavadní život, nebo teprve bude v důsledku toho, co se jim právě při hodilo. Povídky jako Elizabeth, Sedm druhů víceznačnosti, Květinová zahrada nebo Můj život s R. H. Macym ukazují obyčejné lidi konfrontované s nezájmem, snobismem, rasismem nebo neschopností vybočit ze zajetých kolejí či se vymanit z vlastních nereálných fantazií. Často v nich zajiskří černý humor.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno:
2022
,
Argo
Originální název:
The Lottery and Other Stories, 1949
více info...
Přidat komentář
Zneklidňující. To je za mě to pravé slovo, jak povídky popsat. Po dočtení některých vám zůstane určitá pachuť. Proč? Často z velmi těžko popsatelného důvodu. Někde to je překročení nepsaných společenských konvencí, jinde rasismus, někdy jen takové drobné zatřesení čtenářovou/čtenářčinou židlí.
Nadčasově napsané, takže lze číst i v dnešní době. Tady bych vypíchla povídku Rozmluva (o (ne)schopnosti rozumět moderní době).
Shirley Jackson má výborně načtenou lidskou psychologii a chování.
Mé nej: Černokněžník; Jako od maminky; Solný sloup; Až po vás, můj milý Alfonsi; Loterie.
Kniha balancuje mezi 3. a 4. hvězdičkou, přesně jako dáma na obálce. Povídkové knihy se těžko hodnotí. Shirley dávkuje bizár hezky po kapkách, a jak to bývá, na dně lahvičky je tekutina nejhustší a nejvýraznější. Snad proto je titulní povídka až poslední. Nedá se říct, že povídky jsou bez pointy, jak si někteří stěžují. Pointa v nich je, ale není čtenáři servírována na stříbrném podnose a s vysvětlivkami jako přílohou. Někdy je pointou sama situace, ve které se postavy nacházejí. A někdy možná fakt, že se čtenář musí srovnat s tím, že ne vždy všechno pochopí. Osobně nejvýš hodnotím povídky Loterie, Chlapi s těma svýma velkýma botama, Démonický milenec, Květinová zahrada a Elizabeth. Naopak kvůli Černokněžníkovi jsem knihu chtěla odložit a kvůli Renegátce jsem ji na dost dlouho odložila.
Soubor dvacetipěti povídek v sobě nese různé podoby zlovolnosti, která tkví v předsudcích, pokrytectví nebo lhostejnosti. Hrdinové povídek nejsou zdánlivě viditelně ohrožovaní a potom to prostě luskne. Jednoznačně mám své favorizované povídky (a u Loterie mi vážně běhal mráz po zádech), najdou se rovněž i takové, které mne sice příliš neoslovily vyústěním, nýbrž mne u nich držela jejich poutavost. A i když mi svými závěry nic neříkaly, pořad mne jejich obsah bavil. Shirley je totiž neuvěřitelně čtivá a rovněž má skvělý cit pro vykreslení atmosféry. Celou sbírku povídek tak přelousknete raz dva. U této autorky nemůžu být objektivní! Já mám její tvorbu velmi ráda.
Svým způsobem zvláštní kniha, u níž by díky jménu autorky mohl někdo očekávat horror. A pak dojde překvapení, že to není horrorová sbírka. Byť ji tedy uzavírá ultimátní horrorová povídka, jedna z nejlepších v žánru, co kdy byla napsána Loterie a i z některých dalších docela dost mrazí a při troše dobré vůle překračují či minimálně nakukují přes horrorovou hranici (DÉMONICKÝ MILENEC, MŮJ ŽIVOT S R. H. MACYM, ČERNOKNĚŽNÍK či SOLNÝ SLOUP). Jedno se Jackson musí nechat, až do morku kostí má přečtené lidi, všechny jejich očividné či neuvědomělé šmouhy a dokáže tím čtenáře chytnout, pobavit i jej vlastně zahanbit (když se v některé postavě pozná), případně rozesmutnit. Jackson neagituje, ale poměrně slušně tepe. Natolik, až i z okatě nehorrorových příběhů mrazí.
Je potřeba se smířit, že se nejedná o horrory (s výjimkou titulní povídky) a potom si už jen užívat zvláštní poetiku Shirley Jackson. Navzdory tomu, že některé povídky jsou vyloženě bez pointy, jsou značně zneklidňující.
Já mám rád povídky z téhle doby, tenkrát to byla disciplína, ve které se pohybovali opravdoví mistři, třeba Ray Bradbury. A právě ty Shirleyiny patří mezi ty perly, které by vám neměly utéct.
Nejsou to žádné prvoplánové horory, to děsivé je vždycky někde v pozadí příběhu a v hlavách jeho postav, to ale neznamená že vás to nechá v klidu...
Asi jsem nebyl cílovka..
Některé povídky parádní, aneb když na pozadí cítíte nějaké to skryté zlo se kterým se setkáváme i my v našich životěch mimo tyto řádky, ale některé mi přišly tak nějak o ničem případně naprosto nesmyslné, ale chápu autorčino poselství, že ty největší příšery jsme my sami, lidi.
Jacksonová je jedním z mála mistrů minimalismu, který dokáže právě tím, co nikdy není otevřeně vysloveno (a co je na světě děsivějšího než právě skryté pravdy) říct úplně vše.
Její povídky nekřičí - ,,Pozor přijde příšera!“, protože pravá nestvůra už je tu, je v nás. Tiše se skrývající v temných zákoutích lidské mysli, dokavaď (bůh chraň) někdo nevybočí z řady – nezabije slepici, neumyje nádobí, neodmítne staré šatstvo – teprve pak zvedne hlavu a projeví se.
Démoni z jejích povídek nejsou nadpozemské bytosti z jiných sfér ani stvůry z nočních můr. Jsme to my samy – ten malý neprozkoumaný kousek sdíleného lidského vědomí v nás, kde se rodí krutost, a který miluje ponižování.
Autorka píše se samozřejmou lehkostí s jakou dnešní spisovatelé už neznají, s uměřenou trpělivostí, ze kterých pramení pocity úleku a děsu na pozadí zdánlivě banálních událostí.
Podivnost úplně pro mě. Povídky, kde se fakt musíš snažit hledat pointu, nedají ti nic zadarmo. A už teď vím, že se je budu bát doporučovat.
Situace dohnané na okraj, do absurdnosti.
Nejhorší lidské vlastnosti vybičované do extrému.
Autorka žila mezi lety 1916-1965. A zřetelně z povídek čpí aura té doby v Americe. Předsudky, rasismus, smýšlení žen…
Musím upozornit, že když jste zvyklí u povídek na gradaci, zlom, groteskno, něco, co vás cvrkne do nosu- toto není to pravé ořechové.
Nejsou vypointované, každý si z nich odnese úplně něco jiného. Za mě ale může být, kvituju to moc.
Jsou pro mě jak výsek z románu. Každá, jak kdyby byla součástí většího celku, ty se na něho během čtení naladíš a pak STOP, konec. Shirley ti udělá túdle do ksichtu poslední větou bez pointy a pro tebe je si ji vycucnout.
Takové vyzobávací povídky. Každý si uklovne mezi řádky jinou věc. Povýšené chování, přetvářku, snobství…. a naopak někdo jiný v tom stejném může spatřit zranitelnost, obranu nebo strach ze změny. Každopádně mě nutily přemýšlet a u každé si srovnat, co tím chtěla Shirley říct.
“Jak se lehce se dobrý skutek přetaví v cirkusovou atrakci pro znuděné dámy.”
“Okouzlení pozlátkem velkoměsta a poté prozření, že věci podléhají destrukci, díky konzumu společnosti.”
Posledních 5 kousků bylo stravitelnějších i husí kůži nahánějicích a tudíž hodnotím tuto knihu 5 hvězdami
Záludné povídky… Rozbíhají se pozvolna v krátkých zamyšleních s opakujícími se motivy, v nichž převládají materiální „jistoty“ a hravé proměny identity. Ale s počtem stránek přibývají zápletky, vyřešené i s otevřeným koncem, a stávají se čím dál čitelnější výpovědí o závisti, stádním smíchu, nesmiřitelnosti, upřednostňování vlastních zájmů…
Autorka nepozoruje odvrácené stránky lidské povahy s porozuměním, spíš jako by se zas a znova ptala, co takové jednání způsobuje. A kdo má při čtení podezření, co jí tak asi provedl James Harris, dočká se potvrzení na závěr.
Hodnotím 90 procenty.
Většina povídek takové nemastné neslané. Ačkoliv, pokud se nad nimi zamyslíte, tak v sobě skrývají určité poselství, pochopíte, jaký společenský nešvar si asi autorka právě bere na paškál, jenže ve výsledku to vyzní poměrně chabě. Zaujaly mě tak tři čtyři, celkově jsem čekala víc napětí, záhad, atmosféry, překvapivého vyústění... To vše tam chybělo.
Některé povídky se mi v knize líbí více a některé zase méně. Některé v sobě nesou příchuť hořkosti, bolesti, zklamání, děsu. Nu a jiné? Ironicky humorné nadsázky a očekávání...
Vlastně jsou svým jedinečným způsobem, "život sám..."
Znepokojivé povídky. Líbily se mi skoro všechny. Loterie, podle které nese název, byla až mírně hororová. Ostatní strašily spíš tím, co se ukrývá v běžném životě - odsudky, rasismus, samota, využívání, touha po lásce. Velice povedená sbírka, která nutí k zamyšlení a navozuje až zadumanou a posmutnělou náladu.
Kdysi se mi líbila Loterie, tak jsem si říkala, že zkusím i ostatní povídky.
Ale nějak mě to nebavilo. Většina povídek je jaksi bezpointová. A nakonec už mě snad ani ta Loterie nebavila, když byla až poslední. Ale pořád z nich je nejlepší.
Nejděsivější mi připadala povídka Zub. Jako bych viděla své loňské peripetie na zubní chirurgii ve státní nemocnici.
Kniha o otravných sousedkách a nepříjemných postavičkách, se kterými se v životě setkávají nezajímavé hrdinky.
Štítky knihy
americká literatura rasismus černý humor fantazie
Nebolo to zlé. Znepokojivé poviedky, kde to "strašidelné" skvie v každodennosti. Oddýchla som si pri nej, popremýšľala som nad životmi postáv v jednotlivých poviedkach a rozoberala si, kam po ukončení poviedky budú ďalej smerovať. Jackson ma navnadila na svoje ďalšie diela. A určite som rada, že poviedky neboli strašidelné- o to viac som si ich užila.