Louka modrých dětí

16.09.2021

Čtu o tom, jak Myra přečte Homérův rukopis na jeden dech, a najednou se ocitám ve chvíli, kdy sama držím rukopis v zelených deskách, tajně přečtený; ani nekonečně hluboký nádech mi na něj nestačí, jak hutný, a přitom, nestačím se tomu divit, občas prořídlý verš pokládáš před své nechtěné čtenáře.
Vybavují se mi vlastní verše vznikající téměř okamžitě ve tvé přítomnosti, případně v přítomnosti tvých veršů, když se ti tak daří se mi vyhýbat. Nemám tu však ani jedno, milý výhybkáři. Přesto jsi tu semnou, pro tu výjimečnou chvíli, která stojí na vzpomínkách. Kolem zrající borůvky, třešně, lesní jahody, nahota. Víš, jaké to je býti sběračem, jaké je to býti lovcem, i člověkem. V nedávné rozhlasové relaci mé uši vytrhlo z přemýšlení: "Je jedno, kým kdo je, každý je člověkem."
Díky Myře z Louky modrých dětí za větu: "Slova jsou síť, do které chytáme krásu!"
(červenec 2021)

07.10.2019

Přiznávám, že povídky nejsou můj oblíbený žánr. Stejně tak Amerika 50. let. Ale i tak, kdyby tyhle, v průměru dvacetistránkové miniatury byly poloviční, ještě pořád by byly dlouhé. Průměrné mi přijdou snad jen úvodní Muž v přecpaném křesle a Tři hráči jedné letní hry.
Uvidím, jestli dám šanci ještě Williamsovi dramatikovi, ale po téhle zkušenosti do toho moc chuti nemám.

14.05.2019

Tennessee Williams 1911-1983
Působivé povídky. Mnoho z jeho postav chodí po ostří nože, svléká je z podstaty a vypovídá o světě, který mnohdy nebyl projektován na jejich parametry. Psáno krásným jazykem s hlubokou znalostí všeho lidského. Světově uznávaný dramatik, dává to s přehledem.

18.11.2018

S Tennesseem se dlouho neznáme, jde teprve o druhou přečtenou knihu, ale už teď vím, že tenhle autor, který má co říct, mi vletěl pod kůži přímou linkou. Jeho knížky pořád vypovídají, příběhy Vás vtahují hned po pár řádcích a tak mile hřejou, že je znát, že Tennessee psal srdcem a z duše to miloval. Jeho slova ta moje jenom podtrhnou: „Já tvořím postavy z lásky.“

Musím taky říct, že styl Tennesseeho Williamse mi dost připomíná Saroyana, možná už pro tu dobu, ve které oba žili.

18.08.2017

Jedny z nejlepších povídek, co jsem kdy četl. Jednoduše magické. Obdivuhodný cit autora pro nejrůznější charaktery a jejich touhy.