Loutkář
Wolf Serno
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206517/bmid_loutkar-1u8-206517.jpg
4
105
105
Braniborská marka v roce 1782 Jako každý rok se břichomluvec Julius Klingenthal vydává do městečka Steinfurth – spolu se svými loutkami, které pro něj znamenají mnohem víc než pouhé neživé figury. Na cestě se setká s tajuplnou Alenou, jež si vydělává na živobytí jako „plačka“ – a Julius je jí okouzlen. A pak dojde k záhadné vraždě, po níž následují další…... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2014 , Knižní klubOriginální název:
Der Puppenkönig, 2006
více info...
Přidat komentář
Nevěděl jsem, co od knížky čekat. A hned v úvodu jsem udělal obrovskou chybu, která mi zkazila požitek ze čtení. Přečetl jsem si anotaci na obálce, prolistoval knížku, podíval jsem se na konec, zda tam není rejstřík apod., našel jsem tam poznámku autora, přelétl ji očima a hned v první větě poznámky, jsem zjistil, kdo je pachatelem všech vražd. Takže kouzlo pátrání se mi vytratilo.
Knížka mě do sebe vtáhla. Jednoduché čtení, napínavý děj, zajímavé prostředí. Jen mi nesedlo to neustále rozmlouvání Loutkáře se svými loutkami.
Nějak jsem se ale nedokázal sžít s postavami. Přišly mi nějak odtažité, zvláštní. Hlavní postava se někdy chová jak dvacetiletý klučina, přitom mu táhne na padesátku – a to v 18. století už musel být přeci jen větší věk.
Příjemné bylo propojení židovství k jednotlivým postavám. Dodalo to tomu zvláštní atmosféru.
Dočteno a sahám po dalším díle. Jen se už nebudu dívat na poslední strany, ať nepřijdu zase o pointu.
Ta kniha není vůbec špatná. I když se mi zatím asi víc líbila série s ranhojičem Vitem, tohle je zase trochu z jiného soudku. Největší problém pro mnoho čtenářů může být asi to, že hlavní hrdina mluví se svými loutkami, a občas jsem tak přemýšlela, jestli slova jsou za loutku nebo skutečného člověka. Ale jinak je příběh zajímavý a odpovídá té době. Loutkář je Žid a snaží se objevit skutečného vraha, protože na vlastní kůži pozná, jak rychle by mohl přijít o život. Pro střídající se úředníky je totiž prioritou dostat vraha - jakéhokoliv.
Bylo to poučné a nakonec vůbec ne špatné. Určitě se pustím do dalšího dílu.
Od Loutkáře jsem čekala něco úplně jiného. Měla jsem jasnou představu, o čem by kniha mohla být. Přesto se z knihy místo detektivky vyklubal historický příběh s tajemnem.
Byla jsem zklamaná. Na knize jsem našla pouze 2 pozitivní věci. Námět knihy je originální. Díky určitému prvku, který autor do knihy zakomponoval (nechci spoilerovat).
Postavy byly bohužel velkým zklamáním! Ani jedna mi nepřirostla k srdci, připadaly mi nesympatické a některé dokonce zbytečné.
Naštěstí byla kniha čtivá, a přestože kapitoly byly dlouhé, četla se rychle.
Autor občas použil zbytečně rozsáhlé popisy postupů, které pro příběh nebyly vůbec důležité.
Děj mi připadal místy absurdní, romantická linka zbytečná a nijaká.
Po dlouhé době knížka, která mě úplně pohltila. Přečetla jsem ji téměř najednou. Mažu do knihovny pro další díly.
K této knížce mě přivedla Čtenářská výzva a jsem ráda, že jsem se ke čtení dostala, když už je to celkem dlouho, co jsem si ji pořídila ve výprodeji. Moc zajímavý příběh s detektivní zápletkou a taky s velice zajímavým rozuzlením.
Jinak dodávám ke komentářům níže: plačka je povolání, které v několika zemích ještě pořád existuje, stačí si přečíst na Wikipedii. Mám stále v dobré paměti, že i pohřbů na vesnicích jižní Moravy se placené plačky zúčastňovaly a nejspíš u tradičních obřadů tak stále je.
Tato knížka na mě koukala z regálu, když jsem čekala v knihovně a musím říct že mě upoutala na první pohled. Rozhodně toho nelituji, protože příběh mě velmi bavil a měl lehký průběh, takže se mi i dobře četl, jsem zvědavá na další pokračování.
Pěkné čtení posazené do historických kulis. Břichomluvectví bylo zajímavé, nevšední téma. Hned pokračuji dalším dílem
Tato kniha mi dlouho stála na polici a nemohla jsem se odhodlat ke čtení, tím více mě teď bavila, je to fajn příběh, historická detektivka a loutkář Julius se svými loutkami jsou bezva.
velmi dobře se četlo, zajímavé téma i prostředí;
jen si dávejte pozor, abyste - byť nechtěně - neotevřeli knihu na konci: je tam poznámka na závěr, která vyzradí v podstatě děj i pachatele; byla by škoda se tak připravit o nenarušený zážitek ze čtení;
Skvělá kniha, která se čte jedním dechem. A není pravda, že je vrah znám či zřejmý v půli knihy. Jdu hned na další díl.
Moje první kniha od tohoto autora a upřímně - moc jsem od ní neočekávala. Nakonec jsem byla ale mile překvapená, četla se dost dobře, lehce, děj ubíhal, žádné zbytečnosti, mělo to spád... Spokojenost a těším se na dvě další pokračování.
Příjemný, odpočinkový román s detektivní zápletkou. Určitě si přečtu další pokračování, ale nemohu říct, že jsem knihu zhltla. Je postavena na dialogu s loutkami, který mistrně upozorňuje na problém rozdvojení osobnosti pachatele vražd, ale něco mi v ní chybělo.
Příjemné čtení historický román s detektivní zápletkou a zase nové prostředí - hrdinové loutkář a plačka. Pohodová knížka na tyto dny a super cena. Jdu na další díl.
Příjemné a oddechové čtení okořeněné několika vraždami s historickým pozadím.
Kniha je velice poutavá a čtivá, je velice příjemný i fakt, že kniha není zahlcena velkým množstvím postav. Na rozdíl od většiny hodnotících zde, jsem do poslední chvíle netušil, kdo za tím vším stojí. Pravda, díky mé hlouposti, dozvěděl jsem se to dříve ale díky tomu, že před výstupem z tramvaje kdy jsem nechtěl začínat s novou kapitolou, jsem prolistoval knížku na konec a mé oči spočinuly na úplně poslední stránce knihy, nesoucí Poznámka na závěr. Tam většinou bývá poděkování, ovšem zde hned při první větě je prozrazen vrah i s motivem, k mému štěstí se již jednalo o necelých posledních padesát stránek do konce, ale být to dřív, asi bych s knihou švihl do kouta, jelikož to dost otráví. Takže malá rada, pro vás, kdo jste ještě nečetli toto dílko, dávejte si pozor, je veliká škoda, knihu číst s vědomím. Já se vrhám na další díl.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Ranhojičova pouť |
| 2017 |  Medikus z Heidelbergu |
| 2014 | Loutkář |
| 2006 | Lodní ranhojič |
| 2012 | Doktorka z Boloně |
Od pana Serna se mi líbil Ranhojič, který vede na celé čáře. Líbil se mi i Medikus Heidelbergu a Doktorka z Boloně. Pak jsem zkusila Potulného apatykáře, se kterým jsem se v jedné třetině rozloučila a zkusila jsem Loutkáře. Toho jsem z povinnosti přečetla do konce, ale další díly číst nebudu. Nehodlám se trápit, když je na světě tolik krásných a zajímavých knih. Nebyl to můj šálek čaje...