Píseň plačky
Wolf Serno
Göttingen, anno 1786. Do města přicházejí krásná plačka Alena s manželem Juliem. Julius chce po desetiletích dokončit studium medicíny, aby s konečnou platností překonal staré bezpráví, kdy byl nespravedlivě a potupně vyhozen z univerzity. Avšak i jeho současné studium stojí pod neblahou hvězdou a Alena musí za Julia bojovat jako lvice. Za pravdu a spravedlnost… Závěrečná část trilogie. Předchozí díly: Loutkář a Loutkářova hra... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
Das Lied der Klagefrau, 2011
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Poslední díl trilogie právě dočten a jsem za to rád. Třetí díl se mi moc nelíbil, jsem rád, že autor již další nenapsal. Zcela souhlasím s komentářem Sarah01. Dějová linie se studiem a léčením je zajímavá, ostatní je moc překombinované. Postavy se chaoticky objevují a zase mizí.
Loutkář, krátce po padesátce, se v tomto díle rozhodne dokončit svá studia. Vydává se do na univerzitu mezi mladé studenty. Přivydělává si břichomluvectvím, je pro smích mladým společníkům. Se svou láskou Alenou jsou manželé, mění si příjmení, aby ukryl svůj židovský původ.
A do toho vstupuje spousta zbytečných odboček – dívka převlékající se za studenta, citáty z dizertační práce, plačka Alena od manžela odchází a zase se vrací, zatímco na spoustě nudných stran brečí na cizím pohřbu. Do toho tajemné vraždy, kdy pachatel je najednou úhlavní nepřítel, který koná naprosto nelogicky.
Kdybych měl znovu někdy číst celou trilogii, asi bych zůstal jen u prvního dílu.
Dočteno, velice zajímavé - zas jsem se dozvěděla něco o životě tehdejších studentech, jejich životě i pravidlech studia na univerzitě. Julius mi trochu v určité chvíli připomněl hrdinu Vita. A to jak v lékařských poznatcích a touze vyléčit vše, tak i problémy se ženami.
Vraha jsem odhalila téměř až před koncem, o to víc jsem byla napnuta, jak vše skončí.
Příběh byl podán čtivě a dokážu si představit, že plno věcí se stalo či mohlo stát.
Alena mne zde překvapila, že tak mladá stála při Juliovi, i když on neměl ponětí, jaká bude jejich společná budoucnost a co jim vše přinese.
Tak celá trilogie nakonec dočtena. Zajímavá mi snad připadala jen ta linie z nemocnice o různých pacientech a jejich léčení, jinak celkově ta detektivní zápletka byla velice zvláštní, vrahem byl člověk, který vlastně od počátku nebyl v knize vůbec přítomen. S odstupem času tedy hodnotím jako nejlepší určitě první díl, ale znovu se k této trilogii určitě nevrátím.
Závěrečný díl a za mě snad nejlepší díl celé série, tedy celá série mě opravdu nadchla, ale tento díl měl pěkný spád, nevím jestli to bylo tou úplnou změnou prostředí nebo tím, že na rozdíl od druhého dílu, kde bylo břichomluvectví opravdu hodně, tak v tomto se skoro vůbec neobjevovalo a nebo jsem jen měla nato tu správnou náladu.
Třetí díl z trilogie Loutkář, dle mého asi stejně dobrý jako první. Zajímavý náhled do studia medicíny v dřívějších dobách ... :-)
Nejvíc se mi líbil první díl. Ve druhém bylo toho břichomluvectví trochu moc, místy mě to v příběhu už rušilo. Třetí díl byl pěkný. Život kolem univerzit,nemocnic. Bylo to zajímavé. Ale Julian? Mihne se kolem něj krásná ženská a na Alenu skoro zapomene. Celkově se mi od autora líbil víc Ranhojič
Skvělé ukončení série. Po pravdě jsem byla zvědavá, jak to všechno skončí a konec nezklamal. Zajímavé byly pasáže o studiu mediciny a lékařské praxe v té době. Detektivní zápletka byla tentokrát "upozaděná", přesto byl to zajímavý příběh.
Stejně jako Loutkář a Loutkářova hra, je i tato kniha úžasná. Všechny tři knihy se dobře četly, měly spád a překvapivý závěr. Velice doporučuji.
Rozhodně nejlepší díl série. Ale musím se přiznat, že to bylo spíš kvůli prostředí, jaké pan spisovatel zvolil. (ty vraždy mě spíš rušily) Naopak opravdu hodně mě totiž bavilo objevovat jak to vlastně fungovalo v 18. století na universitách, v nemocnicích, u profesorů a bytných. A tak trochu nostalgicky mi to připomnělo, že ještě nejsem zdaleka ve věku, kdy by se nedalo znovu něco studovat. (možná to tiché volání taky jednou vyslyším jako Julius Klingenthal - ostatně jak tahle knížka přesvědčivě hlásá, na splnění svého snu, není člověk nikdy příliš starý, ať už si ostatní říkají co chtějí)
Všechny knihy o Loutkáři a Aleně se mi moc líbily - zajímavý je i pohled na tehdejší lékařskou vědu a její studium (ukázka z tehdejší závěrečné práce studenta naznačuje, že si autor udělal důkladné rešerše.
Čtvrtá kniha tohoto autora, kterou jsem četl a ani jednou jsem nebyl zklamán. Styl, kterým autor píše, stejně jako jeho popis života lidí v této době je opravdu krásný. Doporučuji.
Štítky knihy
18. století Německo loutky dějiny lékařství loutkové divadlo křivda historické romány lékařiAutorovy další knížky
2005 | Ranhojičova pouť |
2017 | Medikus z Heidelbergu |
2014 | Loutkář |
2006 | Lodní ranhojič |
2012 | Doktorka z Boloně |
Poslední díl jsem si užila. Julius si šel pevně a cíleně za svým snem, dokončit lékařskou univerzitu a i přes svůj pokročilý věk se stát lékařem. Bylo zajímavé se dozvědět i jak se léčilo v té době. Příjemné zakončení série.