Lovci a dravci

26.11.2022

(SPOILER) Sbírka osmi povídek ruských autorů, kteří popisují lov v tajze. Každá z povídek byla jiná, měla své kouzlo a nebo naopak nudu. Na některé si budu doživotně pamatovat, jiné jsem zapomněl krátce po přečtení.
Nejslabší povídky byly Jeho veličenstvo ryba a Ruleta. Ty ve mne nic nezanechaly. Naopak nejvíce mě chytla povídka Chuť do života o starém Nikitiči, který se v lovecké chatě setkává s mladým uprchlým kriminálníkem a jak mu velí zákon tajgy, na nic se neptá, nevyčítá a pomáhá mu. Věnuje mu polovinu svého tabáku, půjčí svou pušku a na oplátku je mladíkem pro jistotu zastřelen.
Velice zajímavá byla poslední povídka – Soud. Morální dilema zkušeného lovce Semjona Tětěrina, který vzal na lov velkého pohlavára Dudyrjova a nezkušeného felčara Miťagina. Jeden z lovců náhodně zabije místo medvěda mladého chlapce a Tětěrin řeší dilema, zda říci pravdu, kterou zná jen on, nebo zda mlčet nebo zda dokonce lhát.
Dobře napsaná byla i první povídka Živé peníze, která hned vtáhla do děje a ukazovala rozdíl mezi amatérským lovcem Akuňou, který jednou ročně opouští své místo v továrně a vyráží na pár týdnů lovit do tajgy.
Byla to zajímavá sonda do duší obyčejných ruských lidí někdy v 60. a 70. letech 20. století. Doporučuji k přečtení. Rád bych dal plný počet hvězd, ale pro ty povídky, které mě vůbec nezaujaly, musím jednu hvězdu ubrat.