Lovci hlav
Jo Nesbø
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113035/lovci-hlav-113035.png
4
3101
3101
Ve svém dalším románu autor bestselleru Nemesis uvádí na scénu nového hrdinu. Roger Brown je podle svého vlastního názoru nejlepší a nejhůře placený lovec hlav (headhunter) v Norsku, má příliš krásnou ženu a příliš drahou vilu, a proto si musí přivydělávat krádežemi uměleckých děl. K tomu využívá kontaktů, které získává při své práci. Clas Greve je dokonalý kandidát na jakoukoli vrcholnou pozici. Ženám připadá okouzlující, a navíc vlastní jeden Rubensův obraz stomilionové hodnoty. Dokáže-li Roger Brown tento obraz získat, vyřeší se tím jeho ekonomické potíže a navždy získá svou ženu Dianu. Když se však Brown dostane do Greveho bytu, zjistí něco, co vědět ani nechtěl. Roztáčí se nečekaný kolotoč událostí. Náhle se lovcem hlav stává někdo jiný, Brownovi jde o život a mění se ve štvanou zvěř. Začíná zběsilý hon a boj o přežití, ve kterém může zvítězit jen jeden...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2011
,
Kniha Zlín
Originální název:
Hodejegerne, 2008
více info...
Přidat komentář
Po pravdě, čekala jsem více. Na mne moc pomalý rozjezd a hlavně nemám moc ráda knihy, kde člověk fandí negativnímu hrdinovi.
... začátek mi připadal nezajímavý, a přitom kamarádky říkaly, jak je to super. Počkej, to začne, říkaly, a pak to skutečně začalo. Film jsem ještě neviděla.
Kniha se mi líbila, má od začátku spád, jak jsme od Nesba zvyklí, jen ten závěr mi přišel trochu přitažený za vlasy a příliš překombinovaný.
Jinak fajn kriminálka, ale Harry H. je pro mě nepřekonatelný :-).
Tato kniha byla od Nesba moje první a moc se mí líbila. Sice pomalejší rozjezd, ale poté se od ní nešlo odtrhnout. Jsem zvědavá na sérii o Harrym. Takže doporučuju.
Román se mi docela líbil, námět byl dobrý, ale nepoznat psí kousnutí od lidského ? Asi v Norsku nejsou takové kapacity. Ono tam takových seků bylo víc, ale i tak to stálo za přečtení.
Námět dobrý, ale opět jsem se přesvědčil, že mi Nesbův styl nesedne. Hlavní hrdina mi přišel nesympatický a severské prostředí už mě tak nelákalo jako u Larssona.
Nesbova klasika.Dobře napsaná detektivka s občas šokujícími momenty.Nenudí ale také ničím nepřekvapí.
Po všech těch příbězích s věčně opilým H. Holem je tohle příjemná změna. Knihu jsem přečetl za jednu noc, zkrátka jsem nemohl jít spát dřív, než dojdu do konce. Kniha mi příšla zábavná, vtipná, napínavá, měla spád, ..... Byť by se tam pár nelogičností našlo, hodnotím 5*
Latrínová část byla podle mě zbytečná. Někdy zbytečně vyhnané do thrillerového extrému. Roger Brown mi jako hlavní postava ale sednul a kniha se četla dobře.
Má první detektivka od Nesba a musím říct že super, čtivé, napínavé a s nečekaným koncem...
Rozhodně zajímavá knížka, ikdyž lehce mi přišla ujetá skoro do žánru akčního příběhu než klasické severské detektivní knížky. Určitě ale pozitivní, že hlavní hrdina není detektiv a také oživení ke konci, kdy čtenář ztratí nit jak to vlastně bylo a proč je to vlastně tak, policie jako taková postavena mimo děj a zjednodušena do frajerského detektiva, který nepochopí nic .... ale možná odpovídá skutečnosti, kdo ví.
Lovci hlav, poslední dílo od Nesbøho, které mi zbývalo přečíst. První román, bez Harryho Holea.
Dílo, kterým jsem se rozhodla uzavřít rok Nesbøovské mánie. Avšak prvotní nadšení bylo brzy zchlazeno.
Příběh úspěšného lovce hlav, který si ve volném čase přivydělává krádežemi umění, aby zajistil svou marnivou ženu, a který se ze dne na den se promění v úkladného vraha, byl pro mne zklamáním. První Nesbøovou knihou, jež mě nepohltila hned první stránkou. Knihou, ve které jsem měla problém s orientací nejen v postavách, ale i v ději. Posléze, když jsem se zorientovala, mi nadále přišel příběh nemastný, neslaný. Příliš akční, příliš rádoby šokující. Tak moc mi připomínající dílo, jenž mi též nesedlo - 10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr. Avšak stále jsem se uklidňovala, že pomalý rozjezd může být pouhou předehrou a samotný děj se ještě bravurně rozjede, jak je Nesbøovým zvykem.
Po přečtení tříčtvrtin knihy, včetně často zmiňované latrínové části, jež mě nijak nezaujala, jsem však již tušila, že se pro mne bude po Švábech jednat o druhé Nesbøovské fiasko. Děj mne nejenže nepřitáhl, nepobavil a ani neohromil, ale mnohdy jsem se přistihla, že mne nudil, ba co víc, připadal mi nelogický. Nevědět, že jej napsal Nesbø, nepřisoudila bych mu ho. Chybělo mi jeho brilantní vypravování, vykreslení psychologie postav a svižné tempo, na které jsem byla přivyklá z jeho předchozích děl. Asi jsem už příliš zhýčkána, tudíž jsem od Lovců hlav čekala mnohem více a nebylo mi to bohužel dopřáno.
Knihu nehaním, někoho jistě tento styl zaujme, avšak jako již zmiňovaná kniha 10 rad, není mým šálkem kávy. Snad jediným plusem pro mne bylo odhalení Greveovy milenky. Tudíž Nesbøovský rok zakončím hodnocením pouze třemi hvězdami.
V příštím roce mi to jistě Nesbø vynahradí :)
Napínavý děj až do poslední stránky. Nečekané zvraty v ději má za následek, že se od knihy neodtrhnete.
Znáte to, tak dlouho lidi kolem vás vychvalují nějakou knížku, až vám to nedá a přečtete si jí taky. Jenže ať chcete nebo ne, neubráníte se přehnaným očekáváním. Vždyť „všichni to chválí, tak to prostě musí být skvělý, ne“?
Potíž je v tom, že málokdy se podaří taková očekávání naplnit. A jak říká klasik: “chvíli očekávání vystřídá zklamání”. A přesně tak jsem to měl s Lovci hlav.
Asi to bude samý SPOILER, tak to když tak nečtěte, ale jsem plná dojmů, a musí ven. Velmi dobrá detektivka. Můj první Nesbo. Tolik diskutovaná scéna s latrínou podle mého nemá chybu a je velmi symbolická. Hlavní hrdina z první části knihy, malý muž s velkým mindrákem a pěknými vlasy v drahém značkovém obleku, s luxusním autem, prestižním zaměstnáním, trofejní krásnou (vysokou) ženou, kterou ovšem ze sobeckých pohnutek zranil na nejcitlivějším místě, a příliš velkým výstavním domem, žije navenek život, o kterém se kdekomu může jenom zdát. Při bližším pohledu je ovšem ta krásná duhová bublina úspěchu plná páchnoucích morálních sraček. Teprve poté, co musí bojovat o holý život, a žumpa plná vlastních (a komplicových) exkrementů mu ho zachrání, duhová bublina splaskne a my konečně vidíme hlavního hrdinu v jiném světle - jako člověka, který dokázal překročit svůj stín, a stát se konečně hrdinou, kterého lze mít rádi a kterému lze držet palce.
- Líbí se mi, když se v detektivce vrství různá tajemství a záhady a všechna ta tajemná klubka jsou postupně rozmotávána a občas se objeví opravdové překvapení. Tady jich bylo hned několik.
- Mám ráda, když autor odhalí všechny indicie, a nechá nás luštit zápletku spolu s ním.
- Miluju černý humor a tady jsem měla hned několik příležitostí si ho plně vychutnat, například: "Pokud začnu utíkat, bude trvat nanejvýš deset vteřin, než budu mít v patách dvacet kilo neitherteriéra a v zátylku devět milimetrů olova."
Několik momentů mi ale přišlo poněkud diskutabilních:
- Pokud se vám do zátylku zakousne bojový pes (a neitherteriér je zde takto prezentován), asi máte pramalou šanci, že to přežijete. Díky silnému stisku čelistí vám nejspíš rozdrtí obratle a zlomí vaz.
- Že by byl problém pro zkušeného patologa rozeznat otisk čelistí lidského chrupu a chrupu psa? Nebo jsou norští patologové tak ledabylí?
- Totéž se týká doby úmrtí obou nalezených mužů. Je mezi nimi odstup celého dne a norská policie to zamete pod koberec s tím, že bylo otevřené okno? Ale ale!
Autora mám ráda, ale tahle kniha mě celkem zklamala.