Lovci kožišin
František Flos
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24610/bmid_lovci-kozisin-65d2580ed1292.jpg
4
161
161
Dobrodružný román ze života kanadských traperů a farmářů. 13-109-70
Přidat komentář
Čtení pro mládež, jen nevím, zda i pro tu současnou. Příjemný oddech od severských detektivek a amerických thrillerů.
Děj této knihy se odehrává na severu v Americe. Vypráví se o putování Američana Dana a jeho kapitána Richarda, kteří se rozhodli hledat ztraceného otce.Během cesty se setkají s traperem Mr.Grassem, který je pozve do své chajdy daleko k severu. Mr.Grassem jim vypráví jeho zážitky z lovení a o jeho traperském životě v pralesu. S traperem prožijí skutečně vzrušující dny , několikrát jim zachrání život. A naštěstí je také traper dovede na cestu ke Danovému ztracenému otci. Knížka byla sice zajímavá, ale mně to nějak neupoutalo. Na začátku to nebylo vůbec jednoduché pochopit děj ,ale čím více jsem se do knížky začetla tím více mi to dávalo smysl. Knížku bych spíše doporučila starším lidem nebo dětem kteří mají rádi tvz. staré cestopisy.
Knížku jsem četla nejprve jako asi 12letá holka a teď skoro po 30 letech znovu (díky výzvě). Je to moc hezké a příjemné čtení. Nevím jestli příběh o nezištném přátelství stále ještě in, ale pro mě to bylo pohlazení po duši :-)
Ráda jsem se nechala zavést do kanadské divočiny a četla si o dobrodružství bez toho aniž bych za každým rohem čekala podlost a snahu někomu ublížit.
Ano, je to naivní a dětinské, ale užila jsem si to :-)
Příběh mile překvapil. Nečekala jsem - zvlášť zpočátku - že bude tak čtivý. Místy jsou, pravda, něketeré úseky zdlouhavě popsané, některé až zbytečné, jiné příběhu ubírají na věrohodnosti, ale celkově to nebylo špatné.
Tech 20 stran mi stacilo. Odkdy se chlapy tituluji: Mily Dane. Pouzivaji slova: Bajecne apod.? Vypravneni zni jako cervena knihovna nejaky teplych pratel. Odpad.
Stejně jako Richard a Dan jsem byl v údivu, jaká všechna dobrodružství se dají zažít v kanadské divočině. Muži z města se seznamovali s místní faunou a kniha místy hodně působí jako přehled zvířat, které v Kanadě žijí. Zároveň také hodně přivykali životu v divočině, což bylo pro děj opět super. Dal bych klidně pět hvězd, kdyby se před koncem děj úplně neobrátil a nezačal se soustředit na jiné postavy a naše postavy nakrátko opustil, aby nechal na závěr oba děje spojit.
Tuhle červenou knihovnu, kde téměř všichni zúčastnění byli charakterově na výši a kde bylo nějak moc náhod, jsem nakonec přece jen dočetl, Lovci orchidejí byli lepší,...
Místy až moc optimistické, všude samý kamarád, každý každému pomáhá, všechno tak nějak vychází až moc dobře (jasně, jsou tam výjimky), ale jinak dobrý. Zvláště ta první část o životě lovců v divočině byla pěkně čtivá; naopak druhá část, o životě otce mi tam moc neseděla. Když jsem ji četl jako mladší, líbila se mi víc; nyní celkově lepší 3*.
Knihu jsem četl v minulosti. Kniha se mi líbila. František Flos je považován za zakladatele české dobrodružné literatury pro mládež.
vyřazená od nás z knihovny - za 1kč...přečetl manžel, zenchucený odložil nedočtené..prý nuda...
tak jsem přijala výzvu..a záleží, co od knížky čekáte..ano, žádná dramata, skoro žádná akce..vše plyne pomalu a v jasných barvách, připomínajíc i slohem romány z 20-30tých let 20.století...idylické, poklidné..
mladík Dan se při nepravděodonné příhodě setká s katánem Richardem a pak stejně nepravděpodobně vyráží na dobrodružné hledání Danova tatínka z Chicaga až na sever severní Ameriky...pak kupodivu potkají milého a laskavého trapera Grasse, spolu s ním se zabydlí ve srubu, seznámí s indiány a loví a žijí skoro rok v divočině. O zvěř (pestrou, aby jsme mohli poznat spoustu druhů) zakopávají na každém rohu... Vše opět idylickou a naučnou formou, která nás seznamuje s faunou a flórou severní Ameriky , zejména kanadské divočiny (ale díky za to, protože jsem zjistila, že HAKI je vlastně jiný název pro burunduka :D což jsem celá léta netušila ;))
no...a tak Dan a jeho kamarádi zažijí spoustu příhod a a dobrodružství v divočině, při kterých vám opravdu krev nezmrzne, a mezitím jeho taťka léčí depresi u rodiny v Albertě v Kanadě...celý příběh, jak jistě uhodnete, končí jedním velkým šťastným shledáním a happyendem. A ať to vypadá z mého komentu jakkoliv, velmi jsem si to nenáročné a sluníčkové čtení užila..na dobrou noc ideální ;) a taky jsem se poučila něco kanadského přírodopisu, ale i dějepisu a zeměpisu...
p.s. nesmím opomenout tradičně skvělé ilustrace Zdeňka Buriana !!!
a dávám hezké 4*... a pár citátů pro ilustraci :
"zemní veverky se zvědavě dívaly na výtržníky a pokrývaly si koketně hřbety dvojřadými rozčechranými ocasy. Jejich tmavě hnědé kožíšky byby ozdobeny svtělejšími podélými pruhy, jejich ouška byla hladká. Šediví králíci prchali do křoví, ale nikde nebylo vidět žádné větší zvíře..."
"Běda ! Lovci nemohou zloděje pronásledovat, protože nemají rychlé dopraavní prostředky a nejsou tu ani cesty, ani telegraf a telefon ! Pronásledovatelé by sami zahynuli ve sněhu zimou a hladem. Nic nelze podniknout, jen mužně snášet neštěstí."
"...Také děti Anatola Quizota byly tak vychovány. Dvě dcery, starší Marie Ludvika a mladší Angelika Regina, sedící po matčině boku, jako kdyby sestry nebyly. Dvacetiletá Marie Ludvika, tmavovlasá krasavice bílé pleti, krásných černých očí a rozkošných úst, projevovala řečí a každým hnutím, že dovede důstojně hrát úlohu velké dámy a že dobře volila, když přijala nabídku Alexandra Hervéa, velkoobchodníka z Calgary, který ji požádal o ruku. A protože podle starého zvyku musí po zasnoubení uplynout rok, bude se svatba konat až na jaře příštího roku.....Angelika Regina vynikala krásou jiného rázu...Její krátce přistřižené kaštanové vlasy, velké hnědé oči, pálená pleť líbezného obličeje, ohrnuté rtíky a vzpurná brada by slušely i hlavě hekého chlapce a také povaha, záliby a činy Angeliky Reginy byly zdánlivě spíše chlapecké než dívčí...Strašně se nudila a proto utekla z klášterní školy domů..nyní chce jezdit na koni, střílet z pušky ,plavat, zpívat a tančit.. "
Nenechte se květnatým slohem odradit...a ani nevěřte anotaci - druhý Verne to fakt není..ale je to milé, poklidné a oddechové...Howgh !!!
Ač se autor snažil, z příběhu je zřejmé, že v Kanadě nikdy nebyl. O tamních vzdálenostech neměl reálnou představu. Ale příběh je primárně určen pro děti a jako klukovi se mě líbil. Pozor: Nezaměňovat s Lovci kožešin od Helge Instada, což je naopak realistický popis života kanadského zálesáka-lovce v 30átých letech minulého století.
Flosovy knihy jsem jako dítě, zbožňoval - exotika, dobrodružství ( sice naivní ), krásná, v tomto případě Kanadská, příroda - no řekněte kdo by tam nechtěl strávit prázdniny a lovit nebo rybařit :-) ? - 65 %
Miluji kanadskou přírodu, takže, i když je děj hodně předvídatelný a konec je více, než happy end, mě se to četlo hezky.
Fantastická kniha pro náctileté :) Je stále v mé knihovně a i když už je to zhruba 30 let, co jsem ji četla, pořád si dobře pamatuji o čem je :)
Poprvé jsem jí četla zabalená pod duchnou ,měla angínu a strašně se nudila.A pak se mi dostala do rukou tato kniha.A pak vše přestalo existovat,přenesla jsem se do daleké kanadské přírody a prožívala společně s Danem a Richardem jejich dobrodružství......
No na môj vkus príliš sterilné dobrodružstvo. Nechýbajú indiáni a divoká príroda severnej Ameriky, no na príbeh sa akosi zabudlo. Je to akýsi opis cesty tam a späť, opisy obydlí, opisy okolitej prírody, opisy divokej zvery a ďalšie a ďalšie opisy. No žiadna dráma, žiadni zlosynovia, málo akcie. Len nadčasové priateľstvo a poetika prírody zostala. To už sa dnes nevidí.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Lovci orchidejí 1 |
| 1970 | Lovci kožišin |
| 1976 |  Albatros / Nad Tichým oceánem |
| 1971 | Z pralesů Konga |
| 1949 | Žeň českého humoru |
Nebudu zde komentovat text knihy, která jako klasická česká dobrodružná literatura je dostatečně známa a byla už dosti komentována. Zde mi jde o její ilustrační doprovod v posledním, bibliofilském vydání s ilustracemi Miroslava Pospíšila. Ilustracemi inspirovanými nebo lépe řečeno přímo, přiznaně, opakujícími "klasické" ilustrace Zdeňka Buriana z vydání v roce 1964.
Zdeněk Burian ilustroval 2. vydání vyšlé v roce 1948, v tehdy ještě soukromém nakladatelství Kosek. Naktreslil pro to 10 krásných kvašů v tradici a kvalitě tehdy bohužel už končícího svého umělecky vrcholného období hlavně kvašových ilustrací dobrodružných knih (May, Verne...). Následující vydání Lovců kožešin v roce 1964 ve Státní nakladatelství dětské knihy už tyto ilustrace nemohlo použít: socialistický tiskařský průmysl to za pouhých 6 let dopracoval s kvalitou práce tak daleko, že kvaše už tisknout vlastně neuměl (když se o to pokusil, byl výsledek opravdu ubohý - viz serie "bílých" mayovek Albatrosu po roce 1968). Takže Zdeněk Burian nakreslil ilustrace nové, mnohem početnější kresby tuší. Včetně překreslení perem některých dvoustránkových kvašů z předchozího vydání. A tyto perokresby nyní použil ilustrátor a programový následník Zdeňka Buriana, Miroslav Pospíšil, jako podklad, který věrně překreslil do černobílých a dvoustranných barevných olejů (olejů podle anotace, spíše bych řekl kvašů u těch černobílých ilustrací). Vznikly nádherné ilustrace, které obsahuje nové bibliofilské vydání a na velkých tabulích kompletně i portfolio, které je součástí knihy. Pro milovníky krásné ilustrace zvláště dobrodružných knih, přes vyšší cenu, skvělá kniha.