Lovci mamutů
Eduard Štorch
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/108086/lovci-mamutu-bcL-108086.jpg
4
1999
1999
Tento příběh vypráví o kmeni pravěkých lidí ,,Lovců mamutů“. Udál se asi před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tehdy žila na Bílé skále tlupa pravěkých lidí. Ovládali jednoduchou řeč a doplňovali ji posunky a mimikou v obličeji. Věděli, že je oheň nejen zahřeje, ale dokáže upéct maso a chránit před divokou zvěří. Oheň hořel před vchodem do jeskyně, aby dovnitř nemohly šelmy. Tehdy ho ještě neuměli rozdělat, tak spoléhali na přírodu a oheň donášeli. Příběh nám bude vyprávět o tom, jak lovili zvěř a jak z ní vše dokázali zužitkovat. Vnitřnosti zvěře jedli syrové, protože byly ještě teplé. Stažené kůže hned zpracovávaly ženy a děti. Lovili například zubry, lišky, ryby, ale také vlky a mamuty. Věřte, chytit takového mamuta je věc těžká, na kterou se museli dlouho připravovat. Museli nejdřív vykopat obrovskou jámu, do které toho mamuta museli vehnat. Učili se také vyrábět si nástroje, jako je například kámen opracovaný do tvaru slzy (pazourek). Díky pazourku, který poté použili na rozbíjení kamenů, dokázali vykřesat oheň. Ale to chtělo zručnost a trpělivost. Později se jim podařilo dokonce rozdělat oheň za pomoci kousku dřeva. Oheň byl totiž v pravěku největší vynález pravěkých lidí a měl pro ně opravdu obrovský význam. Dovídáme se tu také o cizích tlupách, například jak mezi sebou bojovali o území, o kořist atd. Při lovu nebo boji o území zahynula velká spousta pravěkých lidí. Byl to pro ně boj na život a na smrt. 15. vydání u Albatrosu.... celý text
Přidat komentář
Výborný román o prehistorii naší země, vymyšlený, možná nepřesný, ale velmi čtivý a působivý. Setkání s Věstonickou Venuší v Národním muzeu bylo pro mě magickým zážitkem. Přes nekonečnou propast času jsem viděl pravěkého lovce Njana, jak z hlíny vytváří podobu své mrtvé ženy. A otisk prstu dítěte na zadní straně Venuše je zcela jistě ruka Kopčemova.
dobra kniha strašně se mi líbí se autor snaží naznačit mentalitu tehdejších lidí je to zajimavá a čtivá kniha od Štorcha sem uz četl a tahle se mi líbila dost
četla jsem ji kdysi jako malá, ale pamatuji si postavy dodnes, statečného Mamutíka, Kopčema s Veverčákem atd. Přečetla jsem i některé další knihy, ale ty už si ani nepamatuji, které to byly, tahle mi utkvěla v mysli a v nějakém parném dni na zahradě bych si ji klidně přečetla znovu
Miluji spisovatele této knihy :) má skvělé knihy! Jednoduchý děj dá možnost jednoduše porozumět. :) I přes to, že děj je jednoduše napsaný jsou jeho knihy velmi pestré a zajímavé :)
Styl je chabý, příběh slabý a autentičnost nulová. Uznávám, že nadšení pisatele je zřejmé, ale hodně poznamenané jak dobou, tak i mírou poznání jehož se mu dostalo. Dnes kniha mezi mládeží šíří naprosto zkreslené představy jak o člověku doby ledové, tak i o době ledové samé. Lidé doby ledové nebyli primitivové, jak se o kterémsi hrdinovi dočítáme (po tragické ztrátě matky cosi pocítil! - auvajs!), byli to lidé jako my. Děsivé je, že právě jako tupé primitivy pan Štorch naše předky odhadoval, mně to tedy radost nedělá. Chápu, že děti nemají přehled o prehistorii, ale dospělí by jej mít měli. Na světě jsou vhodnější příběhy pro vetknutí do nedotčené mysli, než toto dílo nekritického nadšence. Bohužel doporučovat a učit polonesmysly je pro naše školství prakticky norma.
Díky 12-ti leté dceři jsem se opět vrátila touto knihou do dětství :-) Je to její povinná četba.
Dcera ráda čte, ale úplně jiný žánr, zvolila jsem cestu nejmenšího odporu tím, že jí čtu knihu po večerech nahlas a baví nás to obě dvě :-)
Pan Štorch popisuje pravěkou dobu opravdu poutavě a zajímavě i pro našeho teenagera i dospělého...
V knihovně jí mám od léta páně...přečteno po letní výpravě po Pavlovský vršcích a po Dolních Věstonicích ... krásný kraj, nešlo knihu konečně nepřečíst. Vůbec se nedivím, že se dětem líbí... mě taky.
Byla v mé povinné četbě ve škole a já jsem nečekala, že se mi začne až tam moc líbit. :) Moc krásná a líbí se mi v příběhu i zakomponované skutečnosti. (Např. Věstonická Venuše)
Jak malý capart fascinovaný pravekom a Z. Burianom pre mňa bola táto kniha, jak šlabikár. Prečítané asi 4X, z ilustrácií poznám každý ťah. Pre mňa teraz nostalgia, v detstve historický román nomero uno.
Tak před třiceti lety jsem tuhle knihu (i ostatní od Štorcha) četla pořád dokola a milovala jsem je. I dnes se k nim občas vracím. Možná i proto jsem se těšila, až budou děti větší a v rámci našich "černých hodinek", kdy jsme si četli, se dostaneme i k těmto knížkám o pravěku. Děti odchované Harry Potterem na mě koukaly jak na cvoka, co jim to čtu. Je pravda, že jsem si sama uvědomila, že třístránkový popis plížení Kopčema za zajícem je asi nebude bavit a text jsem podstatně zkracovala. Díky tomu jsme e knížkou prokousali a díky tomu ji děti zvládly jako povinnou četbu od jedné starší učitelky.
Takže za mě - výborná, za děti - hrůza.
Já když si vzpomenu na ty sálátová vydání, co jsme měli na základce, když jsme to tehdy povinně četli všichni :D Moc si z toho nepamatuju, ale vím, že mě to tehdy moc nebralo, takže hodnotím podle tehdejšího mínění, nevím, co bych na to říkala dneska. Možná si to někdy znova přečtu a uvidím.
Opravdu to nebyl můj žánr a nemyslím si, že je to to pravé ořechové pro malé dítě jako povinná četba. Děti z Bullerbinu, Honzíkova cesta a Veverka Zrzečka byly opravdu mnohem lepší. Když si pro mě přišli mamuti, byla jsem otrávená a znechucená. Bohužel díky této vzpomínce z dětství už to znovu nerozečtu a asi na tuto knihu nezměním názor.
Byla jsem dítě, které v rámci povinné četby přečetlo bez reptání snad úplně vše... A Štorchovy knihy mi nevadily ani trochu, právě naopak. Lovci mamutů jsou jednou z nej knih od něj....
Chacha, musím se smát při čtení komentářů k této poněkud neobvyklé literatuře :) Příznivcům ani odpůrcům knihy nic nezazlívám :) Všechny mají totiž svoje opodstatnění. Inu, číst o Mamutíkovi, pojídání zvířat a neustálém putování pravěkých lidí nemusí každému vyhovovat. Tenkrát ještě lidé neměli telku ani obchoďáky, tak hold vyráběly "Věstonické Venuše" a koupali se s medvědy v řekách :) Mě tahle kniha rozhodně bavila víc, než mnoho ostatních povinných četeb. Lovce mamutů moc uznávám, stejně jako ostatní tvorbu E. Štorcha, i když je velice osobitá. Níž s hodnocením nepůjdu, 80%
V rámci doporučené četby mého syna jsem z vlastní iniciativy přečetla všechny štorchovky a tuto hodnotím jako jednu z nejlepších. Ovšem kdo by čekal pomoc do dějepisu, tak to pardon, to se musím smát :-)....autor vycházel z tehdejších archeologických nálezů, které byly od té doby již mnohokrát přehodnoceny. Já knihu hodnotím jako velice velice zdařilou předchůdkyni dnešní fantasy literatury.
Rozhodně stojí za přečtení. Je sice pro mladší generaci, ale bravurnost s jakou ji Eduard Štorch psal, stojí za to.
Dočteno cestou k babičce. Byla celkem překvapená, když jsem od ní po příjezdu požadoval k večeři medvědí tlapu jako první chod, antilopí střeva jako druhý chod a morek z mamutí kosti jako zákusek. Dostal jsem svíčkovou. A místo sobí krve, kterou jsem se chtěl osvěžit, kofolu… Ještě pár dní po dočtení jsem kradl hlínu z babiččiných květináčů a kreslil lovecké výjevy na zeď, případně vytvářel sošky prehistorických žen… Lovci mamutů jsou opravdu strhující četbou. Obsahují pouze děj a nic navíc, ale ten stejnak vyvolává v člověku spoustu vzrušujících otázek a představ.
Štítky knihy
pravěk boj o přežití Zdeněk Burian, 1905-1981 zfilmováno pro mládež pravěké osídlení pravěké umění lovci mamutů
Autorovy další knížky
| 1976 |  Volání rodu |
| 1962 | Lovci mamutů |
| 1965 | Osada Havranů |
| 1962 | U Veliké řeky |
| 1997 |  Čarodějův učedník |
Krásná kniha mého dětství, asi se k ní vrátím :)