Lovci mamutů
Eduard Štorch
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29405/bmid_lovci-mamutu-09b-29405.jpg
4
1999
1999
Na podkladě světově významných archeologických nálezů v českých zemích, zejména na Moravě, vyvolává autor formou románu pro mládež obraz naší přírody a života prvotně pospolné společnosti v době kamenné před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tenkrát byla vypuzena z věstonického sídliště tlupa diluviálních lovců, která za neustálých bojů s hladem, přírodou a nepřáteli dospěje do konečného sídla na místech dnešní Libně. 13-057-68... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha. Je to taková encyklopedie v příběhu a to mne velmi zaujalo. Každá kapitola má nějakou ze zásadních informací vývoje lidstva. Někdy je líčení bych řekl až dost brutální na to, že je to čtení pro mladší čtenáře, ale jaký pak copak. Tuto knihu by si měl přečíst každý ať mladý nebo starší, aby jsme si vážili toho co máme teď. Ono totiž ti bez kterých teď máme co máme, to měli pro nás si myslím až nepředstavitelně těžké přežít. Pan Štorch byl frajer :) PS: 20let ji mám v knihovně a já hlupák ji vytáhl až teď :X
Nádherná knížka, podobně jako předchozí pisatel komentáře, ani já nechápu, jak je možné, že jsem tu knížku nikdy nečetla. Nad některými řádky jsem váhala, zda číst či nečíst, skoro jako nějaký thriller, jenže takový byl jejich život.... Ale vše napraveno a ostatním mohu jen doporučit ....
Poutavé každou větou, zajímavé taktéž, fakt nedokážu dát míň než 5*. Nechápu, jak jsem v dětství a dospívání toto mohl vynechat. 24. 2. 2021.
Kniha mého dětství - četli jsme ji povinně ve 4. třídě a líbila se mi, líbila se i mým dětem, kterým jsem ji četla já a líbí se mi pořád....
Díky čtenářské výzvě jsem se vrátila o víc než čtvrtstoletí zpět, kdy mi maminka jako malé holce knížku předčítala a to mě motivovalo naučit se ve 4 letech číst. Teď jsem si čtení vychutnala, byť mi vadily neustálé krvavé scény, užila jsem si nádherné vyprávění o životě v krajině, kterou dnes tak ráda cestuji.
Nádhera. Otevřel jsem knížku, začetl jsem se a ... Najednou jsem byl v časech vzdálených 20 až 30 tisíc let. Prožíval jsem všechny strasti a život tlupy společně s Mamutíkem, Kopčemem, Vylomeným zubem, Veverčákem a všemi dalšími. Buďme pyšní na spisovatele, který nám umožnil prožít kousek naší historie.
Knížku jsem si přečetl opět po padesáti letech a ani tentokrát nezklamala.Děj má stále co říci.
Do této knihy jsem šla s tím, že ji nejspíš nedočtu, ale že to jdu prostě jen zkusit. To poslední, co jsem si o ní myslela, že se do ní začtu tak, že ji budu nosit všude s sebou, abych mohla využít každé volné chvilky ke čtení.
A teď když už jsem u konce a přišla jsem o své pravidelné chvilky v pravěku se svou tlupou, je mi nějak smutno, jako kdybych se vrátila z dovolené a věděla jsem, že už zase dlouho nic takového nezažiju a čeká mě zase taková ta domácí ,,samota".
Tak jdu aspoň pokračovat do Osady Havranů (i když Kopčem forever), třeba taky překvapí svou čtivostí.
Nejoblíbenější kniha moji maminky, už proto jsem si ji zařadila do čtenářské výzvy. Z počátku mne moc nebavila, ale po pár stranách jsem ji přišla na chuť a dost se mi líbila.
Při rovnání domácí knihovny si uvědomuji, jak moc se těším až budu vnukům číst. A Lovci mamutů budou na čelním místě hned, až dojde na podobné příběhy. Text umístěný do pravěku přece stárnou nemůže :o)
A ilustrace mého oblíbeného Zdeňka Buriana umocní napínavé dobrodružství s obracením stránek.
Občas se mi vynořují vzpomínky na dětské čtení. Na to nádherné dobrodružství, které mi poskytovaly knihy o jiném světě. Tato je jednou z nich. Vybavuji si i její vzhled, protože byla naše vlastní a s bráchou jsme ji často brali do rukou. Knihy z veřejné knihovny byly zabalené do hnusného nažloutlého tuhého papíru, ty zaujaly jen obsahem.
Povinná četba na základní škole. Štorch uměl poutavě vyprávět o dobách minulých, jeho příběhy byly zajímavé a poučné. Je dobře si je stále připomínat a dětem poutavě vyprávět.
Kdysi jsem začala a vzdala to, vrátila jsem se k ní po cca dvaceti letech a najednou mi ten příběh přišel zajímavý a čtivý. Je tam sice trochu té naivity a vše dopadne dobře, aby se nebál ani dětsky čtenář, ale je to takový odrazový můstek pri další pátrání v této oblasti knihovny.
Navzdory historickym nepresnostem jde o peknou knihu o dobach, kdy melo lidstvo k prirode jeste velmi blizko. Samozrejme, vznikla pro mlade ctenare a nelze v ni tedy hledat nic zvlaste komplikovaneho, presto vsak se k ni clovek i v dospelosti moc rad vrati.
Knížka dětství, ke které jsem se teď pro radost vrátila a opět mě nezklamala. Čte se jedním dechem, je skvěle napsaná a doporučuji jí všem věkovým kategoriím.
Člověk si při čtení představuje, že takhle nějak to opravdu bylo. Střídání období hojnosti a období hladu. Je fajn, že se příběh prolíná se skutečnými nálezy, které byly učiněny především v okolí Dolních Věstonic a Pavlova. V této souvislosti doporučuji navštívit Archeopark Pavlov, pokud máte knihu v živé paměti, dodáte Vaší představivosti další impuls, se kterým pracovat.
Štítky knihy
pravěk boj o přežití Zdeněk Burian, 1905-1981 zfilmováno pro mládež pravěké osídlení pravěké umění lovci mamutů
Autorovy další knížky
| 1976 |  Volání rodu |
| 1962 | Lovci mamutů |
| 1965 | Osada Havranů |
| 1962 | U Veliké řeky |
| 1997 |  Čarodějův učedník |
Nejlepší Štorchova kniha, ze všech jeho dobrých. Čtitelná od dětství dodnes.