Lovci mamutů
Eduard Štorch
Knížka patří k nejlepším pracím E. Štorcha a právem se dočkala četných vydání nejen u nás, ale byla přeložena do řady cizích jazyků. Dnes již klasické dílo stále znovu uchvacuje živým popisem starší doby kamenné i napínavými dobrodružstvími, kterými procházejí kurážný Kopčem a veselý Veverčák se svými kamarády i s celou pravěkou loveckou tlupou. Prožívají starosti o obživu, nucená stěhování, boj s nepřáteli, se šelmami i přírodou. Spolu s napětím však příběh přináší též historická fakta a poučení. Jubilejní 20. vydání v nakladatelství ALBATROS.... celý text
Přidat komentář
Anotace je asi z čtenářského deníku žáka ZŠ, ale nechť.
Taky jsem na této literatuře vyrostla. A s jakým napětím jsme četli.
Tak tuto knihu jsem četla snad 100x a nikdy mi nezevšedněla.Pro dorost i odrostlíky. :-))
Štítky knihy
pravěk boj o přežití Zdeněk Burian, 1905-1981 zfilmováno pro mládež pravěké osídlení pravěké umění lovci mamutůAutorovy další knížky
1976 | Volání rodu |
1962 | Lovci mamutů |
1965 | Osada Havranů |
1962 | U Veliké řeky |
1997 | Čarodějův učedník |
Jako mladý (ne)čtenář jsem Lovce mamutů zpracovával asi tak tři roky po neuvěřitelně krátkých částech, snad ještě někdy na prvním stupni ZŠ. Někdy v té době jsem se marně snažil prokousávat i Dětmy z Bullerbynu a Mikešem (toho jsem dodnes nedočetl, teď už je to mimo moji mentalitu). Ale nutno dodat, že se mi to vše tak nějak líbilo. Jednak se v mém životě řádilo, jako řádí každý klučina, ale vše bylo nevinné, jednoduché a správné, protože když už jsem knihu otevřel, četl jsem jen když jsem opravdu chtěl a přesně kolik jsem chtěl.
Definitivně mě zaujal spád, otevřít knihu bylo jako nasednou na rozjetý vlak. Pořád mě to drželo v napětí, jak tlupa přežije, co se bude dít dál - ten naturalismus, jednoduchý styl psaní a pak neodmyslitelné Burianovy ilustrace (nejen v téhle knize, ale celkově během výuky na ZŠ). Ale jako prcek jsem měl 'lepší' věci na práci a nedokázal jsem knihu přečíst za dejme tomu měsíc nebo několik, jako ostatní, přitom jsem si moc dobře pamatoval, co se dělo v příběhu předtím a chtěl jsem vědět, jak to bude dál, ale moje povaha nevydržela nic dělat dlouho. Teď už jsem vyrovnanější, ale zase se do té literatury musím někdy i nutit, což je chyba, tehdy bylo vrcholem soustředění přečíst čtyři strany najednou, ale zase to bylo z upřímného zájmu.