Lovci veliké země
Rudolf Luskač
Dvanáct loveckých příběhů ze sovětské Karelie. Autor v nich popisuje beletristickou formou svoje zážitky z doby, kdy se od roku 1927 jako inženýr zúčastnil budování předválečných stalinských pětiletek. Píše o sovětských lovcích, o jejich pomocnících-loveckých psech, pozoruje život zvěře v tajze. Uvádí mnoho příhod z kolchozní vesnice v období počátků kolektivisace.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1960 | Závoj zeleného ticha |
1956 | Revír bez hranic |
1981 | Odkaz lovce tajgy |
1971 | Bílá straka |
1989 | Zelené eldorádo |
Dalo by se říci klasická "Luskačovina". Sám autor, jako Rudolf Rudolfovič, lovec bez bázně a hany, tu loví vše, co se dá a to především šelmy. Dokonce i tygra v Turkménistánu tu skolil. Opěvuje tu svou milovanou Karélii a Valdajsko a zažívá až neuvěřitelné příběhy a to doslova. Samozřejmě se musí pochválit Sovětský svaz a úžasný přínos bolševismu. Potud by to bylo v pořádku, přece jen některé příběhy jsou velmi poutavé a čtivé, ale co ty části věnované kolchozníkům ? Proč v knize o lovech musíme číst, jak jsou kulaci zlí a nebo, jak všichni s radostí nacvičují divadlo od Gogola ? Tohle fakt ne. Hon na záškodníky už byl v knize Zelený ráj, kde to byli ale trestanci a poslední příběh o nálezu mamuta je ještě více rozveden v pozdějším díle Závoj zeleného ticha.