Lovec draků
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551458/bmid_lovec-draku.jpg
5
2421
2421
Afghánistán, 1975: dvanáctiletý Amír zoufale touží po vítězství v místním turnaji papírových draků a jeho věrný přítel Hasan mu slíbí pomoc. Ani jeden z nich však netuší, že toho odpoledne potká Hasana neštěstí, které jim oběma změní život navždy. Amírova rodina po ruské invazi do Afghánistánu uteče do Ameriky, jednoho dne si však Amír uvědomí, že se do rodné země ovládané Tálibánem musí vrátit, aby našel to jediné, co ve světě nezíská: vykoupení.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Tympanum
Originální název:
The Kite Runner, 2003
Interpreti: Martin Sláma
více info...
Přidat komentář
Skvěle napsaná kniha, často hodně drsná, ale to se u knihy, jejíž děj se odehrává v Afghanistánu dalo čekat. Hlavní hrdina není zrovna příklad kladného hrdiny, takže jsem měla problém se s ním ztotožnit, ale dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací o životě v Afghanistánu, jeho historii a náboženství. A zase jsem si jednou uvědomila, jak jsem ráda, kde žiji.
Velice silná kniha... Zpočátku jsem se nechala uchlácholit hezkým kamarádským příběhem. Hodně rychle ale vše nabralo spád, který si ale uvědomíte až o dost později. Oceňuji i pozadí vývoje situace v Afghánistánu, netušila jsem, že tam byl vůbec někdy klid a mír. Strašné je, jak rychle se to může změnit.
Mé druhé setkání s K. Hosseinim. Autor nezklamal, opět skvěle napsaná kniha z Afghánistánu. S každou kapitolou jsem si říkala, jak je dobře, že žiji v ČR. Uvědomovala jsem si tu rozdílnost kultur, postavení žen a mužů ve společnosti, vliv tradic atd. Příběh je drsný a surový, ale zároveň skrývá v sobě laskavost a něhu.
Když jsem přečetla Tisíce planoucích sluncí, říkala jsem si, že už žádné další knihy od tohoto autora číst nechci. Prostě ta syrovost a surovost mě odrazovala, přečetla jsem i další, jak jinak :-). Ale tato mě skutečně chytila za srdce. Ta zoufalost, když chceme být stateční a něco udělat, cítíme, že musíme a neuděláme nic. Děláme chyby, ubližujeme, plácáme se v tom, přišlo mi to tak lidské. Každý z nás by asi chtěl být hrdina, za hrdinu, ale ne vždy jim dokážeme být a soudíme se přísně. Fakt mi ta kniha sedla, i to jak se pak vrátí, a přece se musí a vlastně hluboko v duši chce se se svými stíny vyrovnat. Vztah otec syn, dítě rodič nenaplněná očekávání, ta touha po uznání, lásce... A Afghánistán... všechny ty zmařené nejen dětské životy. Cítím znovu pokoru, jak si mohu žít v podstatě relativně bezstarostně a v bezpečí. A chválím i ten závěr, realita, naděje? Vřele doporučuji, nebyla to lehká kniha, ale pro mě přínosná i z toho pohledu, že člověk se dozví i něco trochu jiného o lidech a zemi vzdálené, o které slyší jen spoustu špatného ve zprávách.
Bezprostředně po přečtení knihy jsem komentář psát nechtěla. Čekala jsem, až přejde opojení z ní, ale nepřešlo. Úžasný příběh, který vás chytne a nepustí. Příběh o lidskosti, lásce, přátelství a vděčnosti.
Opravdu krásná kniha, která vás vezme za srdce. Dostala jsem se k ní úplně náhodou, ale bude patřit k těm, na které nezapomenu a ráda se k ní vrátím. Příběh Amíra a Hasana jsem hltala, i když jsem čekala, že dopadne maličko jinak a že se ještě setkají.. Hasan, který se chce za každou cenu zavděčit svému otci, i za tu cenu největší. Hasan je zas tak čistý,věrný.. Velmi kladně oceňuji i provázanost příběhu s vykreslením politické situace v Afghánistánu. Známe jej pouze jako válečné území a když čtete o tom, jak byl v této zemi mír, klid a pohoda, tak vám je skutečně líto osudu mnoha lidí, kterým se život díky válce život obrátil naruby.
"V Afghánistánu je mnoho dětí, ale málo dětství"
"Pro tebe třeba tisíckrát"
Krásná kniha. Příběh velkého přátelství, které kvůli selhání vypravěče i lidské krutosti na pozadí měnícího se Afghánistánu skončilo tragicky. Nevěděla jsem, jak „normální“ byla tahle země před vyhlášením republiky, znala jsem z médií jen permanentní válečný stav, který popisuje Amír při své návštěvě po letech. Hasanova povaha a jeho osud mě chytly za srdce. Takhle čistých lidí je moc potřeba...
Další autorův skvělý počin. Nevím, zda na mne působila "surověji" ,než A hory odpověděly, nebo jen ji mám v živější paměti. Každopádně opět se jedná o příběh z větší části prožitý v Afghánistánu a i část, prožitá již tisíce mil daleko je stále pod vlivem "domoviny". Je zde vykreslena nejen surovost, ale také lidské hodnoty místních lidí. Krásné a vystizne charakteristiky,které ať čtenář chce či nikoli, vtáhnou ho do děje natolik, že člověk až dostává pocit znamosti, blízkosti k jednotlivým postavám. Autorovy knihy jsou sice situovaný do stejného prostředí, opět to pro cyniky zavání trochu obhajobou "svých lidí" nebo možná "omluvou kolaboranta", ale při čtení by měl člověk vnímat jen dej, postavy a snad pocity,které mu knížka přináší a nepoddávat se onomu cynickemu hodnocení ...
Hodně silný příběh o tom, že nic není jen černé nebo bílé, příběh co nás donutí sáhnout si do vlastního svědomí, nutí k zamyšlení, pro mě je také o odpuštění i naději. Prožívala jsem se slzami v očích...
Román se mi četl nesmírně dobře, nemohla jsem se od něho odtrhnout. Bohužel, po pár letech už nevím, o čem že to bylo, akorát že se příběh odehrává v Afghánistánu, a to je zatraceně málo. Z mého pohledu je to vždy znamením, že kniha mě emočně příliš nezasáhla. Během čtení sice na chvilku ano, ale za pár let je kouzlo pryč a v hlavě nezůstane dokonce ani jedna jediná vzpomínka, ani na děj, nějakou postavu, jazyk, způsob vyprávění... prostě nic.
Nesouhlasím s anotací, že příběh je psán bez sentimentu, i když cit je zde ukrytý a nevnucuje se čtenáři na první pohled a prvoplánově. Čtivá kniha z exotičtějšího prostředí, která v mém případě zmizela v propadlišti zapomnění.
Tuhle knížku mi poradil přítel, že patří mězi jedny z nejlépe hodnocených knih ve světě. Škoda, že jsem ji nepotkala dřív. To bylo skvělé. Nejvíc se mi líbil citát "V Afghánistánu je mnoho dětí, ale málo dětství". Ta knížka byla v celkovém pohledu strašně smutná. Všechny postavy si přošly strašnými strastmi. Ústředním motivem je vlastně samo odpouštění a to, že nikdy není pozdě napravit svoje chyby. Určitě patří mezi ty, ke kterým se hrozně ráda vrátím.
Autor me prijemne překvapil. Tento příběh je silný a velmi současný a stále neřešitelný. Čtenáři jsou zavedeni do času míru, dětských her a běžných starosti dospělých žijících v Afghánistánu, země s odlišnou kulturou i náboženstvím. V době války pocítí čtenář hluboký kontrast mezi životem v Americe a válkou zmitanem Afghánistánu očima spisovatele, který při své tvorbě neskrýval své nejtajnejsi city.
Namátkou jsem očima přeletěl několik stran komentářů a nabyl jsem dojmu, že vše, co se ke knize říct dalo, už řekli všichni ti hodnotící přede mnou a nemá proto smysl, abych tu zdlouhavě opakoval stokrát řečené. Za mě to byl naprosto strhující příběh, během kterého jsem si dosyta užil snad celou škálu lidských emocí: radost, slast, strach, smutek, deprese, napětí, láska, pláč, vztek hraničící s nasraností... jen toho smíchu tam bylo pomálu :-(
Ke knize jsem přistupoval dost skepticky, protože nejsem zrovna nadšenec do zemí Blízkého a Středního východu - čekal jsem jasně proislámskou propagandu, ale místo toho jsem dostal příběh plný neobyčejných osudů obyčejných lidí; příběh, jehož mnohé dějové linky by se klidně tak mohly odehrát v Afghánistánu, jako i v České republice nebo kdekoliv jinde ve světě. Pro mě to byl především příběh o životních hodnotách, o vině, pokání a odpuštění, o nutnosti bojovat až do konce a snažit se být alespoň natolik dobrým člověkem, abych se vždy mohl podívat sám sobě do očí. Hodně se mi líbila dějová linka věnovaná Sorajje a její minulosti, na moje city ale asi nejvíc zapůsobila závěrečná scénka se Sohrábem - to byl fakt silný moment, kdy jsem cítil štěstí za všechny postavy, bez kterých by tento happyend nebyl možný.
Skutečně peckovní knížka a v budoucnu určitě zkusím i další z autorových děl.
Na mě to bylo až příliš patetické. Nějak se mi nedařilo do knihy začíst. Několikrát jsem ji odložil. (Bohužel pro mě patřím k těm, co už jednou rozečtenou knihu musí dočíst.)
Úžasná kniha. Vůbec jsem nečekala, že bych z ní mohla být tolik nadšená. Příběh o tom, jak silné může být přátelství, jak může chutnat zrada a kam až může sahat něčí oddanost a obětavost. Během čtení se několikrát stalo, že jsem si strašně moc přála nesnášet hlavní postavu. Ale nešlo mi to. Pokaždé jsem pro něho nějakým způsobem našla alespoň špetku pochopení. A to i přes to, že jsem se tomu ze všech sil bránila. Může ale někdo odsoudit dítě za to, že se chová zbaběle? Myslím, že věta „Pro tebe třeba tisíckrát.“ mi zůstane v paměti už napořád.
Přes zklamání z knihy "A hory odpověděly", která mě příliš neoslovila, jsem se po roce odhodlal sáhnout po tomto autorovi. Tentokrát jsem byl nadšen.
Štítky knihy
přátelství Afghánistán zfilmováno islám tajemství psychologické romány emigrace rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Silná kniha z pro mě neznámého prostředí-Afghanistánu.Příběh z dob před,po invazi ruských vojsk a nástupu Talibanu až po současnost.Hrdina pochází z vyšších vrstev tamní společnosti,takže potencionální problémy se dají řešit penězi.Nechtěl bych být chudý a v Afghanistánu.Je mi těch lidí líto.
Skvělý je konec knihy s datovou historií Afghanistánu.