Lovec duší
John Edward Douglas , Mark Olshaker
https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98113/bmid_lovec-dusi-5mt-98113.jpg
4
179
179
Jedná se o autentickou výpověď autora, vyšetřovatele FBI a pozdějšího zakladatele profilovacího programu. V knize popisuje své začátky, vyšetřovací postupy a vlastní studie, které přispěly k vyřešení složitých případů masových vražd.
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 1997 , AlpressOriginální název:
Mindhunter: Inside the FBI's Elite Serial Crime Unit, 1995
více info...
Přidat komentář
za mne zajímavá kniha o profilování zločinců - vrahů podle toho, jak svůj čin spáchají a jak naloží s obětí,, je to jedna z kriminalistických metod, ale její význam je docela zejména touto knihou přeceňován, nicméně varování před lidskými monstry, která žijí nejen v USA, ale všude, i my je máme, je více než na místě.
Kniha je takovou biografií Johna Douglase, který stál za zrodem profilování zločinců v FBI. První čtvrtina knihy pojednává o jeho životě a moc mě nebavila, byla taková hodně americká, hladká a báječná. Zbytek se už zabývá jednotlivými případy.
Pan Douglas mi v knize přišel tak trochu jako superman, díky kterému se všechny ty případy vyřešily, ale co vím, o některých, tak profilování "jen" pomohlo pro dopadení zločinců. Setkáváme se zde se spoustou známých zločineckých jmen a případech a ačkoliv autor popisoval, jak k jednotlivým profilům dospěli, nějaký návod jsem v tom nenašla.
Nejedná se o beletrii, ale literaturu faktu, která je dost poznamenaná americkým patosem, ale v celku je to dobrá kniha, která na trhu chyběla.
Nebylo to špatné a z některých případů až mrazilo. Ale čekala jsem víc. Seriál je lepší
Inspiroval Thomase Harrise při psaní Červeného draka a Mlčení jehňátek, vyslýchal nechvalně proslulé zabijáky jako byl Ed Kemper či Ted Bundy, snažil se pochopit pohnutky Charlese Mansona či pátral po některých z nejznámějších a nejsadističtějších zločinců naší doby - po vrazích, kteří se neslavně proslavili jako „Trailside Killer“ nebo „Atlantský vrah dětí“. Kniha Johna Douglase, mapující jeho čtvrtstoletí u FBI je úctyhodné shrnutí profesní kariéry chlapíka, co se rozhodl své analytické schopnosti přetavit ve zcela novou metodu - kriminální profilování.
Vzpomínky jsou to hutné, žádné odpočinkové čtení na dva večery. Douglas popisuje mraky případů, často jde do podrobností, poodhaluje postupný vznik oddělení a samozřejmě nejzajímavější jsou momenty, kdy se setkává tváří v tvář s vrahy. Rekonstruuje s nimi jejich dětství, rozebírá vliv rodiny a výchovy a ze všech rozhovorů skládá mozaiku klíčových faktorů, ze kterých se „rodí“ vrazi. Úchvatné je pak samotné profilování, kdy Douglas v mnoha případech byl schopen odvodit z důkazů na místě činu, zda je vrah dělník, trpí vadou řeči, je stydlivý či extrovert a klidně jak daleko od oběti může bydlet. Metoda, která se zpočátku jevila jeho kolegům jako šarlatánství stála později za dopadením mnoha sériových vrahů a zachránila další potencionální oběti.
Takže místo převyprávěných Opravdových zločinů, co teď tak strašně frčí, doporučuji sáhnout po vzpomínkách opravdového experta z FBI. Nejedná se o snadné čtení, ale Douglas je skvělý vypravěč, nechybí mu nadhled a občas i vtip.
Po zhlédnutí seriálu Mindhunter jsem čekala cosi trochu jiného, a to především detailnější informace o jednotlivých případech a pachatelích samotných z pera člověka nejpovolanějšího. Takto se jedná o sondu do života jednoho mimořádně úspěšného agenta ve formě místy až humoristického románu.
Zajímavé téma zajímavě podané. Jsem moc ráda, že jsem o knihu zakopla ☺ Podáno na velmi lidské bázi s nadhledem a místy i humorem, které trochu odlehčuje případy, které byly tak hrůzné, že jsou vesměs známé po celém světě.
Tahle knížka mě s přestávkama doprovázela asi dva roky. Jednak jsem ji četla v originále, což mě značně zpomalilo (a musím říct, že ten překlad názvu mi vůbec nesedí a vlastně mě až rozčiluje - mám za to, že "Mind" v názvu znamená spíš "mysl" než "duše" - přijde mi to zavádějící), a druhak to pro mě nebylo vůbec lehké čtení ve smyslu mého psychického zpracování obsahu. Jak už tady někdo píše v komentářích, tak i já jsem docela bojovala s paranoiou, kdykoliv jsem s tou knížkou jela někde v prostředcích hromadné dopravy, ale i když jsem byla prostě jen doma.
Tohle téma je pro spoustu z nás nějakým způsobem fascinující (otázkou je proč..? :-)), a tahle kniha ho zpracovává výjimečně - jednak nejde o beletrii s fantaziemi autora, druhak to není encyklopedie ve smyslu pouhého popisu co, kdo, kdy, kde, jak, proč.
Na druhou stranu mi chyběl trochu přesah do té vědy, o které autor mluví. Možná záměrně pro čtivost nebo pro zákaz šířit "know-how" spoustu věcí nevysvětluje, ale pro mě by bylo velmi zajímavé vidět víc do procesu profilování, protože pro mě celá kniha a profily působily jako věštění z koule, ač věřím, že za tím nějaká logika je.
Co mě potěšilo úplně nejvíc, je předposlední kapitola "Battle of the Shrinks", která by snad měla být povinnou četbou pro všechny odborníky z oblasti pomáhajících profesí, kteří jsou cvičení v chápavosti, víře v dobro v každém, důvěru v potenciál člověka, ale často jim zas uniká ta druhá strana mince, se kterou se napřímo nesetkávají, a to je ta realita spáchaných trestných činů a důsledků pro oběti, kterou zase vidí policie. Tohle pomáhá vidět širší kontext.
Samozřejmě, že mě ke knize přitáhl seriál, ale Douglasova předloha obsahuje přece jen trochu jiný příběh než vypráví Fincher a spol. na Netflixu. Vznik Úřadu pro podporu vyšetřování je kličkování mezi posedlostí a zhroucením. Historky ze setkání se zabijáky patří k nejlepším pasážím knihy, ale není jich tolik kolik jsem původně čekal. BTK je zmíněn až úplně na konci, ale zdá se že o něm vypráví pokračování. Tak sem s ním.
Vádemékum mnoha autorů krimi thrillerů, které jsem si chtěl od Mlčení jehňátek dávno přečíst. Zajímavá, ačkoli pochopitelně nepříjemná až otřesná literatura faktu. Tolik zrůdnosti, tolik šíleného vzteku, mučení a násilí vůči ženám, těm většinou křehkým a pacifistickým "negrům světa" (jak je bolestně drsně pojmenoval macho John Lennon) ... Překvapilo mě, jak často je profilování úspěšné v chycení nebo usvědčení sériových vrahů. Tuhle práci fakt kriminalistům nezávidím.
Od knihy jsem asi ze začátku čekala něco jiného, proto o hvězdičku méně. Téma seriových vrahů a behaviorální vědy mě fascinuje už spoustu let. podívat se na téma očima člověka, který byl u vzniku těchto metod vyhledávání pachatelů bylo zajímavé, znepokojivé, drsné. Vzpomínky a přemýšlení nad knihou zůstanou ještě dlouho ve mě.
Velmi zajímavě a čtivě napsaná kniha o naprosto hrůzných věcech. Z knihy bylo cítit, že autor je do své profese naprosto položen. Popis vysvětlení pojmů ale i vývoj této profese jsou v knize perfektně zachyceny. Pro mě to bylo první setkání s literaturou faktu a bylo velmi příjemné. Literatura faktu nemusí být vždy nuda :))
První jsem viděla seriál Mindhunter, který se nechal inspirovat touto knihou. Každopádně jak seriál, tak tuto knihu musím jenom doporučit. Jedna z nejlepších knih literatur faktu.
Knihu jsem četla v angličtině a to byl jeden z důvodů, proč mi její přečtení zabralo opravdu hodně času. Druhý důvod byl jiný, občas jsem musela odložit knihu, přečíst si třeba něco o Dášeňce, abych vůbec dokázala usnout.
Naprosto realistické, skutečností podložené a opravdu zažité případy jsou dechberoucí. Někdy je těžké uvěřit, že je to možné a možné v takovém měřítku. A ve chvíli, kdy tomu uvěříte, je těžké jít po ulici a s podezřením se nedívat na každého kolemjdoucího.
Přitom autor zůstává stále objektivní, zajímavý, kniha neztrácí spád a nabízí čtenáři zajímavý pohled do dnes tak populárního světa kriminologů.
Dost mrazivé čtení, do kterého se mohou pustit i zájemci o horory. John Douglas paralelně rekapituluje svou kariéru předního autora profilů sériových vrahů pro FBI, který jako jeden z prvních uvedl do praxe metodu behaviorálního výzkumu, a popisuje děsivé zločiny, do jejichž vyšetřování byl zapojen. Mnohé z případů budete znát z jejich filmového zpracování (Psycho, Mlčení jehňátek, Krvavé léto v New Yorku, Wonderland Masakr), kde ovšem nikdy neuvidíte detaily, do nichž Douglas (resp. jeho ghost writer) zachází.
Na jednu stranu je fascinující číst, kolik toho lze vydedukovat ze způsobu provedení zločinu, zároveň jde ale časem o lehce repetitivní záležitost. Douglas zpravidla začíná kapitolu podrobným popisem toho, jak brutální smrtí oběť zemřela, a pokračuje sestavením profilu vraha, popisem vyšetřování (při němž pochopitelně patřičně nadsazuje vlastní přínos a v podstatě dělá velkou reklamu své metodě na úkor jiných kriminologických postupů) a dopadení. Zas a znovu. Škoda, že více prostoru než konkrétním vraždám nevěnoval zobecňujícím popisům toho, jak "funguje" vrahova mysl, jaký je rozdíl mezi psychopatem a psychotikem, signaturou a modem operandi, masovým a sériovým vrahem...
Přesto může jít o podnětnou knihu nejen pro čtenáře kriminálních thrillerů, ale také pro vážnější zájemce o psychologii zločinců, případně pro začínající autory detektivek. Jen by si zasloužila nový, kvalitnější překlad s lepší redakční prací a méně odpudivou obálkou (čímž narážím na titulní stranu, nikoliv na Douglasův portrét na straně zadní).
"Zločinci jsou mnohem více "udělaní" než "vrození", což značí, že někdy v průběhu jejich života někdo, kdo je ovlivnil hluboce negativně, na ně měl místo toho vyvinout silný pozitivní vliv." (s. 414-415)
Drsná zpověď špičkového pracovníka FBI, který se zabýval profilováním sériových vrahů. Zajímavé myšlenky při tvorbě profilu, rozbor rodinného prostředí zločinců, které mnohé vysvětluje, ale neomlouvá! Člověk je většinou za své chování plně zodpovědný. Hodně zajímavá knížka.
Velmi zajímavá výpověď člověka, který vyřešil spoustu zdánlivě neřešitelných případů. Autor by se dal označit za průkopníka - na základě výsledků svých studií založil profilovací proram. Ačkoliv zprvu čelil nedůvěře svých kolegů, dokázal svůj projekt dokončit a uvést do praxe. V současné době se jedná o velice účinnou a běžně používanou metodu při vyšetřování násilných trestných činů.
Souhlasím s DreamerX9 - nebylo to špatné a z některých případů až mrazilo. Seriál je lepší.