Lovec kuguárů
Jim Kjelgaard
Kdo z kluků alespoň někdy nezatoužil stát se lovcem, zálesákem, toulat se s puškou v ruce nepřehlednými lesy a liduprázdnými horami, hemžícími se zvěři, spát u ohňů pod širým nebem a den co den prokazovat svou odvahu a vytrvalost. I mladý Johnny Torrington má podobné sny. Na rozdíl od většiny jeho vrstevníků jsou však jeho představy méně romantické, a o to reálnější - žije totiž v drsných horách na americko-kanadském pomezí se svým dědečkem, který sám kdysi takovým lovcem býval. A Jake Kane, jejich soused a dobrý známý, se tímto způsobem živí doposud. Právě proto však Johnny zná i stinné stránky, které s sebou toto povolání nese, nemluvě už o tom, že v době postupující civilizace, které nedotčená divočina neustále ustupuje, se tento způsob života stává i určitým anachronismem. Proto se Johnny chystá raději vystudovat lesnickou školu, aby alespoň tak zůstal věrný své největší lásce - přírodě. Vtom se však znenadání v kraji objeví divoký kuguár - zabiják, kterého je třeba za každou cenu zneškodnit. Jake Kane se tohoto úkolu ujímá a Johnny se k němu s velkým nadšením a zápalem připojí. Lov však neproběhne tak hladce, jak původně očekávali.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1975 , Albatros (ČR)Originální název:
Lion Hound, 1962
více info...
Přidat komentář
Dobrodružství malého Johnyho po stopách hodně frustrované pumy americké. Dnes už skoro zapomenutá kniha. Pro mládež ok. Krátká kniha udrží děj, takže se dá sfouknout za 1 den.
Příběh je poměrně krátký a také velmi jednoduchý. Hlavním hrdinou knihy je kuguár (Puma americká), který byl tři roky uvázán u benzínové stanice. Po útěku ze zajetí si šelma vyřizuje své "účty", což odnesou nejen mnohé ovce, skot, jeleni apod., ale rovněž koně a dokonce i jeden člověk. Závěr knihy byl docela odbit, což mě celkem zklamalo. Čtyři hvězdičky s odřenýma ušima (cca 75 %).
Skvěle napsaná dobrodružná knížka, na kterou mám ty nejlepší vzpomínky. A popravdě, kdo z vás věděl, co to vlastně ten kuguár je? :)
Po knize jsem sáhla až v dospělosti, předčítala jsem ji synům před spaním. Za nebezpečné chování kuguára si vlastně lidé mohli sami. Když byl v zajetí, moc jsme mu fandili. Když se začal mstít, byly už naše pocity rozporuplnější, ale naše sympatie si udržel. Závěr byl trochu zbrklý. Kniha se nám i tak líbila.