Löwensköldův prsten (trilogie)

22.11.2023

Táto kniha, je sama o sebe historická . Bola vydaná v r. 1943 a vyskytujú sa v nej občas také slová o ktorých dnes už,, nechyrujeme".
..... Je to príbeh o starom generálovi, ktorému po smrti ukradnú z hrobky prsteň, ktorý dostal od samotného kráľa. A dotyčných začne prenasledovať jedna pohroma za druhou... je to pomsta samotného generála, či iba zlé náhody?

05.08.2023

Četla jsem dokonce dvakrát. Poprvé se mi moc líbila a už jsem si ji moc nepamatovala. Podruhý už jsem to tak neprožívala, ale dobrý, románový ságy mám prostě ráda. Tahle byla trochu magická, to zase nemusím.

09.12.2022

Karel Artur mi lezl příšerně na nervy. Rozmazlený mazánek, který neví, co chce, nechá se zmanipulovat bláznivou ženskou, nemá vlastní zdravý úsudek, ublíží svým nejbližším, nakonec se nechá zachránit bývalou snoubenkou, ke které se před lety zachoval hnusně. Ani po stu letech od vydání kniha neztrácí na aktuálnosti. Problémy v mezilidských vztazích se pořád opakují, mění se jen vnější dobové kulisy, ale uvnitř jsou lidé stále stejní. Silné ženské charaktery, které se rvou se životem a umí vyřešit problémy a slabí muži, kteří nezřídka prchnou od zodpovědnosti. Čest výjimkám.

19.06.2022

Čtivá,dlouhá severská sága.

24.11.2021

"Mohutná trilogická rodinná sága s nepřeberným množstvím dějových zápletek, lidských charakterů, pohnutek a činů je prodchnuta a vyprávěna s hlubokou úctou k člověku, s láskyplným humorem a nevyčerpatelnou fantazií."
Nádherná kniha, která je stejně jako "Císař z Portugalie" psána srdcem, kde poznáme člověka v jeho opravdu lidské stránce. Právem je Selma Lagerlofová řazena k nejlepším vypravěčkám.
Kniha vydaná u nás před padesáti lety je nezapomenutelné čtení a jen škoda, že není její reedice, přečetlo by si ji určitě víc čtenářů.

Knihu mi doporučila kamarádka, jinak bych si ji asi na základě anotace nepřečetla, nicméně po dočtení vidím, že anotace je asi tak výstižná, jako kdybych řekla, že Harry Potter je o tom, jak se pomalu dávají dohromady Ron a Hermiona. Je to skvělá a napínavá kniha a velmi oceňuji i okénko do života ve Švédsku na konci 19. století, o němž jsem dosud příliš nevěděla.

29.10.2020

I já se po mnoha letech vrátila k této severské trilogii - knihu jsem dostala darem ....

A znovu jsem se začetla do osudů - hlavně tedy osudů dvou silných žen - bojujících proti prokletí prstenu ....

Autorka je první nositelkou Nobelovy ceny za literaturu a jako hlavní myšlenku tu cítím lidství v člověku - napsané laskavým a chápajícím stylem...

02.08.2020

Přečteno podruhé a opět jsem nadšená, tolik podnětů k zamyšlení a její způsob psaní...prostě nádhera.

27.05.2020

Překousala jsem se první částí a ztratila jsem zájem. Nechápu, že jsem tuhle knihu v mládí několikrát přečetla celou...

10.02.2020

Moja druhá kniha od autorky. Prvou bol Gösta Berling. Nebolo mojím zámerom prečítať si prvú a následne poslednú knihu autorky, ale keď už sa tak stalo, nedá mi neporovnať a zároveň nepochváliť. Už v Göstovi mala Selma skvelý štýl, schopnosť láskavo a múdro sa prihovárať a popritom, akoby mimochodom, rozprávať o človeku v mnohých príbehoch s množstvom dokonale vystavaných postáv. Svoje hlboké poznanie človeka pretavila do slov v pútavej forme aj v Löwensköldovom prsteni, kde dotiahla k dokonalosti nielen príbehovú linku, vysvetlenie všetkých súvislostí či gradovanie napätia, ale aj uzavretie oblúkov životných príbehov jednotlivých postáv.
Ide o nádhernú trilógiu, na konci ktorej mi bolo až smutno, že kniha nepokračuje, že sa lúčim s postavami (Charlotta, Schagerström, prepoštovci, Anna Svardová, 10 detí, pani plukovníčka...), ktorých osudy (mnohokrát mi povedomé) som pri čítaní videla pred sebou priam ako v kine.
Čerešničkou na chutnej a sýtej torte, na ktorú budem dlho spomínať, bol nádherný preklad (do slovenčiny) pána Rypáčka z r. 1978. V (dnešnej) dobe úpadku hovoreného i písaného slova to bol balzam pre lingvistickú stránku mojej osoby :).

15.09.2019

!!!SPOILERY !!!!
knížku jsem našla ve vyřazených knihách z knihovny...a zaujala mě, takže jsem se do ní s chutí pustila...
úvodní část "trilogie" předkkládá pověst o prstenu barona Lövenskölda - nádherná, hororová,, promyšlená...málem jsem si říkala, že jsem to neměla číst před spaním :)
"Když to farář uslyšel, začal pátrat v paměti. Bard Bardson, to je přece docela hodný člověk. Sic poněkud prostoduchý, ale proto se nemusí na smrtelné posteli nijak zneklidňovat. Kdyby ho chtěl farář měřit lidským loktem, mohlo by se naopak říci, že Bard je z lidí, kteří spíš mají za Pánem Bohem pohledávku. V posledních sedmi letech ho stíhala všemožná utrpení a neštěstí. Vyhořela mu usedlost, dobytek mu uhynul, nebo ho roztrhala divá zvěř, mráz mu spálil pole, takže je teď chudý jako Job. Jeho ženu dohnala všechna ta neštěstí do takového zoufalství, že skočila do jezera. a Bard se pak odstěhoval na salaš nahoře v lesích, bylo to jediné, co mu zbylo. Od té doby sse už neukázal v kostele, ani jeho děti. Na faře o tom leckdy hovořili a dohadovali se, žijí-li vůbec ještě v jejich farnosti."
....legenda drsná, přízrak generála Löwenskolda krutý, neznajíc rodinu, když jde o jeho prsten....ale každá pohádka má konec..dobrý, nebo špatný ?

nadšena legendou pustila jsem se do druhé části - Charlotta Löwensköldová...a ta mě teda fakt nebavila...Selma je mistryně slova, vypravěčka, ale strašně mě nebavila a až se m protivila celá rodina Ekenstedtů - zejména paní Beata, jejich zkostnatělé názory (možná mi to něco připomělo - "takhle to je a takhle to bude a tečka !!" - kdo tto zná z domu ?? :P)....pak vztah Charlotty a Karla Artura - pasti, pastičky, jeden na druhého, spousa řečí, pak rozchod, šlechetná Charlotta - tu šlechetnost jsem neochopila, oba mi přišli jako páreček puberťáků, co by si zasluhoval dát přes držku, ať už se vzpamatují...pasáže o vině Karla Artura vůči mamince, zázračném odprošení a odpuštění mi taky přišli postavené na hlavu...celý Karel Artur, nadchýnající se pořád pro něco jiného - "báječný kněz" , to fakt..slaboch, nemajíc v ničem jasno...rád hážící vinu na druhé...prostě nesedlo mi to, nelíbilo se mi to, postavy mi byly protivné a nesympatické...nakonec Karel Artur směřuje do manželství s chudou holkou - Dalarňankou Annou a Charlotta se stává manželkou bohatého pilaře Sjögerströma...a zřejmě nachází své štěstí... což je jediné zajímavé - i touhle částí se táhne niť prokletí, jedovatá babizna v pozadí, ničící štěstí Lövensköldů - Thea Sundlerová....ale co s ní ? se žábou na prameni ?

a završení třetí částí - Anna Svärdová - kde se Anna pokouší zlomit Karlovo prokletí...nachází sama sebe, svůj ppokoj a štěstí, i když, otevřený konec pak naznačuje, že kdoví na jak dlouho. Tady to mě velmi bavilo, zřejmě než baronské okliky mi byll milejší svět "hauzírnic a hauzírniků" - podomních obchodníků, sedláků, Annina rodná dědinka Medstuby..skromná domácnost Anny a Karla, starost o 10sirotků...a kdo to štěstí zničil ? ano,jedovaté pavučiny They Sundlerové..ale každé prokletí má snad svůj konec...a Charlotta opět zasahuje.

další zajímavé postavy : cikánský baron Göran, Jaquetta Ekenstedtová, farářovic Forsiusovi..

závěr trilogie mě přesvědčil...čisté 4* určitě. paní Selma umí...vyvolat atmosféru, kouzlit se slovy (také určitě díky za pěkný překlad ! - Jiřina Vrtišová)

"je to s námi lidmi už tak, že nemáme rádi, když se něco rozbije. I kdyby šlo jen o hliněný džbán nebo o porcelánový talíř, posbíráme střepy a sestavíme je ěkně jeden k druhému a pokoušíme se je slepit, aby zas držely pohromadě. Něčím odobným se zabýval i Karel Artur Ekenstedt cestou domů, do Korskyrky."

"Když to pověděla, přistoupila k muži, kterého milovala, a pohladila ho ještě jednou po vlasech. "trpělivosti boží není konce," řekla, "vím, že trvá nekonečně."

"jednou v sobotu odpoledne stála kolem třtí hodny na zápraží lensmanovy usedlosti Anna Svärdová a pozorovala saně přijíždějícic zvolna stromořadím.Bylo to v zimě, a mrzlo jen praštělo, ale Anna mráz necítila Srdce jí bušilo a tváře jen hořely. Věděla, že v saních sedí ten, kterému posílala pozdravy po tažných ptácích."

"právě když už se začínala prodírat dopředu, někdo jí položil ruku na rameno. Podívala se a uviděla, že stojí vedle ní stará Líza z Annstu, nejstarší a nejváženější ze všech dalarnských hauzírnic, vysoká, kostnatá, s obličejem do hněda ošlehaným větrem a nečasem a s kalnýma, nevyzpytatelnýma očima, těžká a neotřesitelná jako balvan žuly.....byla proslulá svou vychytralostí a svou posedlostí po tabáku, kávě a o kartách, ale měla také jiné vlastnosti, o kterých se raději nemluvilo.....Když teď Anna ucítila na rameni její ruku, pochopila, že ji tam nepoložila jen tak."

nebude to si pro všechny, ale podobně, jak píše Atanone - doporučuji milovníkům starého severu a severských ság !

25.05.2017

Četla jsem v kětnu 2008. Podle mých poznámek:
Dlouhý román (má vlastně 3 části), ale lze přečíst jedním dechem, dobře se čte.
Jedná se o době asi 50 let do roku 1850.
Je to o lásce, nenávisti, odpovědnosti, povinnosti, touze, kletbě, prokletí.
Citát:
"Když člověk nevidí svoji cestu jasně, je nejlíp zůstat stát a počkat."

01.06.2016

K tejto trilógii sa raz za čas vraciam a teraz som po nej opäť siahla v rámci čitateľskej výzvy. Celá trilógia je pútavá, výborne sa číta. Je úžasné, aké silné ženské postavy v nej autorka vytvorila, či už kladné, alebo záporné.

30.01.2012

Miluju severské ságy, lidé v nich jsou tvrdí, opravdoví, bojující s nepřízní přírody, mají svou víru, svou čest a své lásky. Jsou nádherní svou opravdovostí. Tato sága o prstenu , který nese prokletí a přesto po něm tolik touží, byla nádherným čtenářským zážitkem.