Lucerna
Alois Jirásek
Divadelní hra o čtyřech dějstvích Hra spadá do historického období, kde se sedláci dožadovali o zrušení nevolnictví a povinné roboty. Je to divadelní hra o čtyřech jednáních. Děj se odehrává na venkovském prostředí ve mlýně, na zámku, v lese a v lesním zámečku. Mladší mlynář Libor společně se svojí starou babičkou a schovankou Haničkou žijí a pracují ve mlýně. V mlýnském náhonu kromě toho žije i pohádková bytost vodník Michal, který byl do mladé Haničky zamilován.Kromě Michala se zde usadil i starý vodník Ivan. Mlynář Libor na Haničku často myslíval, ale nikdy své city nevyjadřoval. Na zámku panuje zlý správce panství, který také touží po Haničce ale v jiném smyslu slova. Chce si ji odvést na zámek s nekalými úmysly aby se stala služkou. Kromě toho chce porazit kouzelnou velkou starou lípu, ke které mají místní lidé velkou úctu. V kritickém okamžiku děje na zámek nečekaně přijíždí panstvo v podobě paní kněžny. Paní kněžna se nudí a tak si vymyslí že pojede cestou k lesnímu zámečku kolem Liborova mlýna. Mlynář Libor je svobodný muž, který nepotřebuje pracovat na panství, ale vůči vrchnosti má stále jednu povinnost. Požádá – li ho vrchnost o doprovod, je povinen vrchnost doprovodit přes les a svítit ji na cestu starou lucernou. Paní kněžna Liborovy nařídila aby svou povinnost splnil a šel ji doprovodit a na cestu ji svítil starou lucernou. Cestou k lesnímu zámečku se kněžna s mlynářem sbližuji. Kněžně se mlynář velmi líbí a proto mu nabízí aby s ní odjel do města. Na kněžnu nepůsobí jen mlynář ale i krásná česká příroda, život a city prostých lidí. Mlynář ale nabídku do města nepřijme. Vedlejší dějovou osu tvoří příběh učitelského pomocníka Zajíčka, který si stěžoval schovance Haničce o svém životě. Pracuje ve dvou školách, ale stejně má málo peněz a nemůže si vzít za ženu Dorotku. Napsal písničku společně s partou lidových muzikantů pro paní kněžnu, ve které jí žádá o pomoc ( aby ho jmenovala definitivním učitelem ). Písničku chtějí zahrát kněžně v lesním zámečku. Muzikanti se však v lese zabloudí a vzájemně se ztratí. Písničku Zajíček vytratil u staré lípy. Správce se snaží odvést násilím Haničku z mlýna. Hanička běží lesem a zastaví se u staré lípy, která se najednou otevře a schová Haničku. Ale zlý správce chce nechat lípu také porazit, to však bez vědomí paní kněžny. Mlynář dovede paní kněžnu na lesní zámeček. Mlynář se rozhodl, že půjde bránit starou lípu, nakonec mu pomáhají i muzikanti a učitelský pomocník Zajíček. Kněžna v závěru hry vše pochopí. Lípu samozřejmě porazit nenechá. Zajíčka jmenovala učitelem a rozbitím lucerny zrušila prastarou povinnost mlynářovu povinnost.... celý text
Přidat komentář
Milá a nevtíravá divadelní hra, která umí příjemně zpestřit nudný čas. Množství pohádkových bytostí by možná někoho mohlo odradit, ale mně v Lucerně nevadí. Dokonce jsem si oblíbila dvojici vodníků.
Viděla jsem i přímo divadelní představení a bavila jsem se stejně dobře jako při čtení, i když to může záležet i na hereckém obsazení.
Typ knížky, kterou si přečtu, ale po nějaké době už si budu jen těžko vybavovat děj. Souhlasím s komentářem od Violetti, i mně se hra zdá celá taková roztahaná, zdlouhavá... Viděla jsem ukázku z představení v Národním divadle a možná kdybych měla šanci hru vidět a ne pouze číst, můj názor by byl jiný... :)
Taková milá pohádka... Viděla jsem i divadelní představení v Národním divadle a byla jsem nadšená!
Tak nevím, jsem poněkud rozpačitá. Celá hra mi přijde trochu moc ukecaná a roztahaná, zápletka trochu vyznívá do ztracena. Postavy nejsou nijak extra sympatické, nejvíc se mi líbili vodníci. Zas ta jednostrannost osob byla v té době normální a běžná a aspoň vidím na některých osobách (Kněžna) snahu o více stran osobnosti.
Jo a má to promyšlenou nádhernou výpravu!
Motivy červené knihovny bych tu nehledala, hlavním motivem je přece právo a spravedlnost, které by měly být pro všechny stejné.
Povinná četba s nádechem kýče. Motivy z červené knihovny a do toho pohádkové postavy. Vše se v dobré obrátí a všichni jsou spokojeni. Tak to má být. Je to klasika, což může někoho odrazovat, ale tahle se dá číst!!!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1970 | Staré pověsti české |
1951 | Psohlavci |
1965 | F. L. Věk I. |
2000 | Temno |
1955 | Z Čech až na konec světa |
Dramata se prostě NEMAJÍ číst, ale mají být viděna na jevišti! A ZROVNA Jirásek je toho důkazem. Scénář jsem přečetla, ale odnesla si jen "povinnost na maturu splněna". Doufám, že se někdy dostanu na představení, abych plně ocenila tuto hru :)