Lucerna
Alois Jirásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271540/bmid_lucerna-qJD-271540.jpg
4
306
306
Divadelní hra o čtyřech dějstvích Hra spadá do historického období, kde se sedláci dožadovali o zrušení nevolnictví a povinné roboty. Je to divadelní hra o čtyřech jednáních. Děj se odehrává na venkovském prostředí ve mlýně, na zámku, v lese a v lesním zámečku. Mladší mlynář Libor společně se svojí starou babičkou a schovankou Haničkou žijí a pracují ve mlýně. V mlýnském náhonu kromě toho žije i pohádková bytost vodník Michal, který byl do mladé Haničky zamilován.Kromě Michala se zde usadil i starý vodník Ivan. Mlynář Libor na Haničku často myslíval, ale nikdy své city nevyjadřoval. Na zámku panuje zlý správce panství, který také touží po Haničce ale v jiném smyslu slova. Chce si ji odvést na zámek s nekalými úmysly aby se stala služkou. Kromě toho chce porazit kouzelnou velkou starou lípu, ke které mají místní lidé velkou úctu. V kritickém okamžiku děje na zámek nečekaně přijíždí panstvo v podobě paní kněžny. Paní kněžna se nudí a tak si vymyslí že pojede cestou k lesnímu zámečku kolem Liborova mlýna. Mlynář Libor je svobodný muž, který nepotřebuje pracovat na panství, ale vůči vrchnosti má stále jednu povinnost. Požádá – li ho vrchnost o doprovod, je povinen vrchnost doprovodit přes les a svítit ji na cestu starou lucernou. Paní kněžna Liborovy nařídila aby svou povinnost splnil a šel ji doprovodit a na cestu ji svítil starou lucernou. Cestou k lesnímu zámečku se kněžna s mlynářem sbližuji. Kněžně se mlynář velmi líbí a proto mu nabízí aby s ní odjel do města. Na kněžnu nepůsobí jen mlynář ale i krásná česká příroda, život a city prostých lidí. Mlynář ale nabídku do města nepřijme. Vedlejší dějovou osu tvoří příběh učitelského pomocníka Zajíčka, který si stěžoval schovance Haničce o svém životě. Pracuje ve dvou školách, ale stejně má málo peněz a nemůže si vzít za ženu Dorotku. Napsal písničku společně s partou lidových muzikantů pro paní kněžnu, ve které jí žádá o pomoc ( aby ho jmenovala definitivním učitelem ). Písničku chtějí zahrát kněžně v lesním zámečku. Muzikanti se však v lese zabloudí a vzájemně se ztratí. Písničku Zajíček vytratil u staré lípy. Správce se snaží odvést násilím Haničku z mlýna. Hanička běží lesem a zastaví se u staré lípy, která se najednou otevře a schová Haničku. Ale zlý správce chce nechat lípu také porazit, to však bez vědomí paní kněžny. Mlynář dovede paní kněžnu na lesní zámeček. Mlynář se rozhodl, že půjde bránit starou lípu, nakonec mu pomáhají i muzikanti a učitelský pomocník Zajíček. Kněžna v závěru hry vše pochopí. Lípu samozřejmě porazit nenechá. Zajíčka jmenovala učitelem a rozbitím lucerny zrušila prastarou povinnost mlynářovu povinnost.... celý text
Přidat komentář
Dnes jsem si v aknize připomněla klasické maturitní dílo, které jsem jako studentka měla za povinnou četbu.
Do dnes můžeme vidět jako nabídku v divadelním provedení.
Jedná se o pohádkový příběh, ve kterém vystupují i hastrmani. Hlavní postavou je mladý mlynář Libor, který vlastní po svých předcích mlýn a jeho povinností je doprovázet vrchnost k zámečku s lucernou. V příběhu se odráží povahy, vlastnosti poddaných oproti vrchnosti. Děj se odehrává převážně v lese u národního stromu lípa. Velmi krásný příběh o lásce a našich českých dřívějších tradicích, určitě doporučuji.
čtenář Clivicus níže to vystihl výborně
mlynář Libor je z toho Jiráskova šuplíku Kozinů, Věků, Machovců ad., kteří bojují za obecnou ideu společenství, jen v Lucerně je ten kolektiv ještě trochu skrytý;
možná by i dnes mohla mít hra divácký ohlas, kdyby nebylo těch pohádkových motivů (Haničko! Sluníčko!) - scéna s vílami a Haničkou v lípě mi vždy připomene Tylova Švandu dudáka a trochu taky Erbena, a to mi vyznění společenského konfliktu hodně oslabuje;
a taky mě napadá, že v kontextu české literatury 19. století zde Jirásek velmi výjimečně užívá motivu lucerny (světlo - osvícení - probuzení) negativně
Drama mě mile překvapilo. Rozhodně doporučuji přečíst a třeba dát do maturitní seznamu. ^^
Absurditou šlechtické nadutosti a pýchání v Lucerně prosvítá selský vtip, který ji zesměšňuje a stahuje dolů až k samotnému dnu rybníků a jezer, kde na všechny číhá vodník. V tomto je Lucerna velice vtipná komedie, ale sama o sobě by byla plytká, kdyby hlavním bodem dramatu nebyla neústupnost dvou stran, svobodné mlynářské rodiny a vrchnosti. Ta první nabývá vrchu nad vrchností (slovní hříčku jsem nezamýšlel), neboť mlynář Libor je neústupný duchem, kdežto hrabě a jeho úředníci pouze zdáním.
Vůbec neústupnost Liborova je vypěstována jeho silným vztahem k tradici (ano, za velikou pokládám chybu, bereme-li Libora jako rebela proti tradici), vždyť už na počátku vidíme, jak pilně zapisuje proroctví babiččino nebo že lípu střeží, protože mu připomíná jeho předky. Libor je nositelem dobré tradice (vlastně českého národa), ale vrchnost je nositelkou tyranie, zkroucené, nepravé tradice (tedy vlastně nepřirozených cizozemských živlů, které narušují chod věci české).
Lípa je samotná tradice a zároveň duch a neoblomnost národa českého, právě v ní se uschovají, kdo o to požádají, a právě ona ochrání toho, kdo ochrání ji. Svobodní mlynáři jsou tedy ve správném poměru s tradicí a právě proto je správnější jejich postoj vystihnout slovem -nepoddajný- a nikoli -vzpurný-. Oním slovem vyjadřujeme mravní pevnost, tímto zas mravní pustotu.
Kněžna hraje také důležitou roli, ačkoli po celou hru je kraji jaksi cizí. Přijela, aby utekla od tyranie (od strojených machinací města), a našla pravý svět na venkově v tichu. Právě hraběnka je tou postavou, která zničí lucernu. Je to znázorněním toho, že konec krutovlády musí pojít i svrchu.
Alois Jirásek celou tuto hru složil naprosto úžasně v duchu českého národního snažení a vlastenectví.
Lidé, kteří čtou jen ku požitku a pro které je kniha jen smetákem na pustý čas, budou sotva moci ocenit autory jako je Jirásek, z jehož děl se takovýmhle způsobem požitku nedá dobýt.
Pustil jsem se do Lucerny v zásadě jenom ze zvědavosti a byl už dopředu jaksi "předpřipraven" na to, že budu nucen konstatovat, že zub času na téhle klasice vykonal své dílo a pro moderního čtenáře už má sotva co k nabídnutí. Ale nebylo to tak: hra se mi četla hezky, nebyla přehnaně patetická, přehnaně "národně obrozenská" ani přehnaně naivní (no, naivní teda docela byla, ale tak nějak snesitelně - na Jiráskovy poměry). A humorné scény mě dokonce pobavily.
Z dějových prvků mě výrazně nejvíc zaujala cesta mlynáře a kněžny na zámeček. Jejich nečekaná vzájemná sympatie jako by znejistila jejich pevné usazení v rolích - osobnostních i společenských. Ale zůstalo jen u náznaků, u jakéhosi "skoro-flirtování", které se svojí přítažlivostí zdálo mlynáře vyděsit, takže se rychle vrátil zpět do bezpečí svého myšlenkového světa. Což nejspíš nemohlo být jinak - v opačném případě by se z Lucerny poklad národní literatury asi nestal. :-)
Rozhlasová hra z roku 2020 v dobrém obsazení. Příběh o boji za nezávislost (proti poddanství) s vlasteneckými a pohádkovými motivy, trochu naivní. Symbolika staré lípy. Patří to k české tradici.
Pro mě zcela zbytečné čtení. Ani zábavné, ani poučné nebo nedejbože vtipné. Prostě nevermore, Jirásku.
(SPOILER)
Lucerna se pravděpodobně odehrává v historickém období, kdy se sedláci dožadovali o zrušení nevolnictví a roboty. Spor o práva poddaných je také hlavním tématem celé hry. Všechno se točí kolem dvou symbolů – lucerny a lípy. Lucerna znázorňuje útlak poddaných, připomíná mlynáři, že není svobodný, že stále má povinnost posvítit vrchnosti. Proto se pohled na lucernu všem ve hře příčí. Když například schovanka Hanička lucernu spatřila poprvé, tak ji brala jako něco krásného, ale její názor se rychle změnil, když jí babička pověděla o jejím příběhu. Na druhou stranu lípa je vnímána jako symbol českého národa.
Postavy v díle můžeme rozdělit na 3 celky. První jsou venkované jako například mlynář, který je důstojný, zdatný a rozvážný člověk. Je neodmyslitelně kladnou postavou a podle jeho charakteristiky lze určit, že bylo zamýšleno, aby si ho čtenář oblíbil. Podobně jsou na tom i ostatní vesničani. Obyvatelé zámku jsou na tom trošku jinak. Kromě kněžny, která je spravedlivá a vlídná, jsou ostatní zámecké postavy nesympatické a mají zlé postranní úmysly. Můžeme říct, že kněžna také měla postranní úmysly, když chtěla rozdělit Haničku a mlynáře, ale to byla jen její snaha utéct pryč od nudného života za svými fantazii, a také v závěru knihy pochopila, že tam pro ni není místo. Poslední skupinou jsou nadpřirozené bytosti, tudíž vodníci, hejkal a tančící víly. Nejvíce prostoru tu dostávají vodníci, zejména vodník Michal, který je zamilovaný do Haničky, ale dává to najevo takovým způsobem, že to působí až zoufale. Jeho nenaplněná láska je něco, co má společného s kněžnou.
Po téměř čtyřech letech jsem se začetl do další Jiráskovy knihy a tou je drama LUCERNA. Hra má 4 jednání. Svými pohádkovými motivy mi připomněla hru STRAKONICKÝ DUDÁK od J. K. Tyla.
Lucerna vypráví příběh mladé kněžny, kterou musí mlynář doprovodit do lesního zámečku a musí ji přitom svítit lucernou. Líbili se mi vodníci MICHAL a IVAN, paní KLÁSKOVÁ a její průpovídky na manžela. V knize nalezneme humor a pohádkovou atmosféru. Knihu hodnotím na 70 %.
V textu jsem narazil na pravopisné chyby, které se opakovaly (vydání Artur, 2005) a to u postavy MLYNÁŘ. Několikrát bylo místo slovo MLYNÁŘ napsáno MLYNÁR, což by se nemělo stávat, pokud knihu zkontroloval korektor a navíc, když je tato kniha krátká.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
MLYNÁŘ: Kdo zapomene ran, kterými jej ponížili, zůstává bitým psem, a kdo zapomene na své právo, ať je sluhou, ať otrokem!
ZIMA: Noc má svou moc a svý právo, jak se říká, Den je k práci a noc jako neděle k odpočinku. Proto má člověk v noci spát.
Jirásek mě touhle divadelní hrou mile překvapil. Má zajímavé poslání, i když je škoda, že není příběh více rozvinut v těch důležitých částech.
Divadelní hry moc nemusím, ale Lucernou jsem se nechala zlákat. Byla úžasná! Propracovaná, tajemná, místy vtipná. Ráda bych ji viděla na prknech.
Upřímně jsem vždy měl z pana Jiráska maličko strach. Nevěděl jsem jak s ním začít, když jsem však narazil na Lucernu, bylo jasno. Relativně krátké drama, pohádková atmosféra a tak dále a tak dále. Vzal jsem tedy knížečku do ruky a!... a byl jsem lehce zklamán.
Děj se mi zdál poněkud plytký, ztrácel jsem se v postavách (což se mi nestává často), většina charakterů mi vadila a neshledával jsem je zajímavými. Problémy ve skutečnosti nebyly nikterak problematické, řešily se de facto banality a hlouposti banálními a hloupými způsoby.
Ale! Ale je důležité slovíčko, že? Poté jsem měl možnost shlédnout divadelní inscenaci v Mahenově divadle v Brně. Hra byla v režii Štěpána Pácla a byla naprosto geniální. Opravdu se jednalo o naprosto geniální hru, která dokonale vystihla jak kouzelnou atmosféru dramatu, tak veškeré komediální aspekty, kterých byla hra zaplněna hlavně stran Michala a snad ještě více Ivana, dvou geniálních vodníků. Ivanova bolest z příchodu lidí byla tak nádherná, že jsem se málem rozplakal. Smíchy. Ale vlastně do značné míry i soucitem.
Celá hra se na scéně krásně poskládala, pospojovala a stal se z ní krásný obraz. Obraz kouzelný, roztomilý a veselý. A tak jsem musel uznat, že ta Lucerna sama o sobě asi nebude tak špatná hra, pouze text se mi zdá – a trvám si na tom dodnes – poněkud zmatečný.
Na jednu stranu musím říct, že je Lucerna skvělým obrazem tehdejší doby i českého lidu. Takže pro historiky je hra jistě skvělá. Mě osobně ale moc nebavila. Nebyla špatná, nemusela jsem se nutit do dalších stránek, ale že bych to musela číst znovu...
Miluju ten příběh. Tragikomický popis českého lidu, do toho pár osobností, česká krajina, vlastenectví a kapka humoru. Co víc si přát? A skvělá rozhlasová hra s Ivanem Trojanem.
Jsem generace která musela na střední škole k maturitě přečíst alespoň jedno dílo od Aloise Jiráska (a nesměly to být Staré pověsti české). Vybrala jsem si toto nejútlejší dílo a neskutečně jsem trpěla (a na to, že jsem od dětství hodně a všechno četla, opravdu velmi trpěla). Na některou klasiku prostě nemám. Když jsem nedávno při mém pátrání po historii mé rodiny zjistila, že Alois Jirásek se osobně znal s jedním z mých prapředků a že osobnost mlynáře byla částečně inspirována i jím (možná, ale internet ví všechno :-)), cítila jsem nutnost přečíst si tuto divadelní hru znovu, ale tak nějak to pořád mám za max. 3 hvězdičky. Jiráska prostě číst neumím.
Lucernu jsem již několikrát viděla v divadle a byla to opravdu nádherná podívaná. Teď bylo na čase, abych se konečně ponořila i do čtení. To je tak krásně pohádková hra a pokud si chcete odpočinout, směle se do toho pusťte :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
73%, a 2x odpad..
Mohu se jen divit, že tuhle nádhernou pohádku může někdo rozpitvat na prvočinitele.
V komentářích si třeba brzy přečteme psychologický profil postav i čtenářů, sociologický průzkum a ekonomickou rozvahu království.
Důležité je přece, že dobro zvítězí nad zlem.
Ach jo....
My jsme měli štěstí, že jsme viděli s malými syny představení Lucerny v Národním divadle s paní Hlaváčovou a panem Němcem v hlavních rolích.
Poprvé v první řadě v přízemí, což se zdá být ideální, ale není, protože děti vidí a zajímá všechno ( orchestřiště je fascinovalo a drobné nedostatky na kulisách a oblečení těmto malým kritikům neunikne).
Jenže Lucerna kluky tak okouzlila, že nakonec seděli tiše jako myšky.
A tak jsme šli na jejich žádost po krátké době na toto představení ještě jednou a to do první řady na balkóně ( tentokrát bez tichých komentářů).
Takhle působí divadlo, že i ze dvou malých " zbojníků" udělá vzorné děti.... alespoň na chvilku....
Byla to krása a dodnes konkrétně na tohle představení vzpomínáme.
A na hlášky....