Lucerna v temnotě
Deborah Lawrenson
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/124948/bmid_lucerna-v-temnote-eci-124948.jpg
3
108
108
Moderní gotický román o lásce, tajemství a vraždě je svěžím počteníčkem, které vás přenese do malebné Provence. Hlavní hrdinka Eve potkává šarmantního, ale uzavřeného Dona ve Švýcarsku. Je to jako zásah blesku-chtějí být spolu, a tak se společně vydávají na jih Francie, kde si kupují opuštěný dům obklopený voňavými poli levandule. Oboustranné okouzlení umocňuje odloučená poloha domu, podivný zneklidňující pocit, že v domě nejsou sami a tajuplné záblesky lucerny z blízkého lesa. Pod vlivem nádherné provensálské krajiny a opojné vůně léta se Eve cítí jako nikdy předtím. S přícházejícím podzimem se ochlazují dny a možná i Domova láska... Co přinese zima?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2012 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
The Lantern, 2011
více info...
Přidat komentář
Je to takový táhlý příběh. První třetinu knihy hlavně pozorujete krajinu, lidi a počasí. To vše je prokládáno pocity hrdinek obou časových linek, ve kterých sem tam probleskne zmínka, že něco nebylo, není, či nebude, jak má být. Náznaky. Tušení. Sem tam nějaký duch. Vzhledem k tomu, že obě linky příběhu jsou v ich formě, je těžké si zkraje přebrat kdo je zrovna vypravěč. Několikrát mě při čtení napadla vnitřní podobnost s románem Mrtvá a živá, nakonec autorka ho v textu sama zmiňuje, takže si toho možná byla vědomá. Vzhledem k tomu, že se nejala psát thriller, mi kriminální zápletka na babské čtení připadala přiměřená, jakkoli mi Dom připadal neuvěřitelný, a to v mnoha smyslech toho slova. Hlavní hrdince jsem její pocity vcelku věřila, protože vím z vlastní zkušenosti, že láska bývá slepá, někdy i hluchoslepá. Nakonec v jejím případě....ale to bych spojlerovala. Můžu jen naznačit, že ženy, které rády zachraňují rozervané muže s tajemstvím, si asi přijdou na své víc, než jsem si přišla já, ale i tak se mi nakonec ta kniha docela líbila.
Odpočinkový román s trochou napětí a duchařini. Dvě dějové linky současnost a minulost. Hlavní hrdinka se přestěhuje s mužem svého života do staré rozpadající se usedlosti v Provánc troch stranou od lidí. Z usedlosti dýchá starý čas a s ním se hlavní hrdince začínají objevovat duchové z dob dávno minulých. A k tomu všemu čím dál častější spory s manželem kvůli jeho snad zmizelé první manželce o které se odmítá bavit. A k tomu se v okolí ztrácejí mladé dívky, které jsou nalezené mrtvé. Hlavní hrdinka začíná pátrat co se vlastně stalo a k tomu otevírá příběh usedlosti a rodiny, která kdysi na usedlosti žila. Druhá linka rodina žijící na usedlosti otec a tři sourozenci dvě dívky a chlapec. Jedna z dcer je slepá a po výletu do výrobny parfémů je okouzlena a začíná se o to zajímat jelikož je slepá její starší sestra se stává jejíma očima když začíná vyrábět parfémy a ještě je tu bratr který je velmi zlý a despotický. Román čtivě popisuje Provánc se vší její krásou a vůněmi. Na konci se obě dějové linky spojí a vše do sebe zapadne. Za mě má román jedinou chybu a to že je určítí chaos mezi linkou minulosti a současnosti jinak fajn odpočinková četba.
Kniha pro milovnice vůní, parfémů, vzletných popisů přírody a jejích proměn, odlesků, barev, hříček světla.
Bohužel hlavní hrdinka je dospělá Bella Swannová.
Občas velmi odlišné komentáře, takže asi je to kniha jen pro některé čtenáře; určitě záleží i na náladě a na situaci, v níž čtete. U mě bylo vše souhlasné, takže jsem si příběh přečetla s chutí. A jelikož jsem se tou dobou nacházela na samotě u lesa, tak mi popisy historie, krajiny, barev a hlavně vůní velmi vyhovovaly.
Největší rozpor vidím mezi začátkem a koncem příběhu - autorka se pokusila navodit jistá očekávání, ale kontrast se podle mě moc nevydařil. A scény z Marthiny pozdější návštěvy mi taky připadaly poněkud zmatené a matoucí. Takže uznávám, že ani jedna vypravěčská linie nebyla strhující a přesvědčivá. Ale popisy levandulového pěstování, sběračství, voňavkářské destilace (alembik!) a především samotných vůní, ty mě velmi oslovily. A to navzdory faktu, že hnedle první věta první kapitoly mi nedává smysl.
"A tak ve mně pořád ještě její část žije, a to kdykoli se podívám, jak v listopadu listí na meruňkách svítí červeně nebo žlutě a připomíná řadu hořících pochodní v sadu, jak rubínové víno odumírá před stříbřitě zelenými olivami, nebo jak levanduli vždy na zimu ostříhají do roztřesených ledově modrých řádků. Ty obrazy si ukládám do paměti pro ni."
První polovinu knihy jsem zhltla za pár hodin, pak už to ale nějak vázlo. Pořád jsem nějak čekala nějaké šokující informace o Domovi, ale nakonec se z něj "vyklubal" jen obyčejný týpek s pošramoceným sebevědomím. To mě trochu zklamalo. Celkově kniha nebyla špatná, popisy přírody byly jednoznačně kouzelné. Líbilo se mi i to, jak Benedict popisovala své sestře barvy a vůně, ze kterých nakonec tvořila vůně. To bylo moc zajímavé. Příběh skončil nakonec dobře, všechno bylo vysvětleno logicky a prakticky, ale já bych tedy od gotického románu čekala něco temnějšího a mystičtějšího.
Nebylo to zas až tak špatný, nebylo to ale ani nijak zvlášť dobrý. Rušivý element (a teda hodně) pro mě bylo nijak neoddělené "vyprávění" dvou osob, kdy jsem nevěděla, u koho že to pokračuju na další "kapitole". Byl to pro mě chaos, tohle mi prostě dost pokazilo zážitek z celého příběhu.
Kniha nebyla vůbec špatná, ale prvních sto stránek byl převážně popis krajiny a míst. Musela jsem se tím prokousat ale i když je kniha tlustá, rozložení stránek a textů není tak husté, takže se nechá číst celkem rychle.
Příběh celkem zajímavý, vypravují ho na přeskáčku dvě osoby. Místy hodně temný děj a jelikož jsem četla večer, tak i docela strašidelný...
Nakoniec to bolo fajn čítanie. Úplne úžasná atmosféra. Provensálsko so všetkým, čo k nemu patrí. Horúci vzduch v lete, v zime sneh, bolo tam také "naše počasie", možno až na ten neustály vietor; fascinovali ma rôzne typy a názvy vetra, zakaždým fúkal nejaký iný.
Hlavná hrdinka sa presťahuje do Francúzska, do pomaly sa rozpadávajúcej usadlosti v horách, kde žije s milovaným mužom. Nie sú zobratí, ale tá ich vzájomná potreba byť s tým druhým určuje, že nepotrebujú nikoho iného. Momentálne si môžu dovoliť nepracovať (majú úspory) a bývanie si zariaďujú starými vecami, z ktorých dýcha čas. No akoby sa s nimi začali objavovať prízraky... postupne sa vynára Domova minulosť. Dom už bol raz ženatý, no nikdy svoju manželku nespomínal. Eva je znepokojená, keď sa dozvedá o manželke, o jej zmiznutí a tak začne pátrať. Vlastne si popritom výskume pripravuje svoju prekladateľskú prácu o osudoch známej miestnej voňavkárky, ale keď Doma konfrontuje, čo sa stalo s manželkou, on o tom nechce hovoriť, je uzavretý a občas zmizne. A v okolí sa strácajú mladé dievčatá.
A potom sa nájdu v záhrade, kde chceli mať bazén, ľudské pozostatky.
Pocit, že sú tam duchovia, sa znásobuje.
Takže neprezradím koniec, ale len to, že to nie je krimi román.
Proplétání minulosti s přítomností má čtenáři poskytnout možnost odhalování spojitostí, prožitek z postupného objasňování děje, dokud do sebe vše nezapadne jako dílky skládanky. V této sice všechny dílky sedí, ale výsledný obraz je nijaký. Ani jeden z příběhů nestojí za moc (v minulém je zápletka téměř nijaká, v přítomném čteme Mrtvou a živou v hodně ubohé adaptaci), takže dohromady nelze čekat žádný zázrak, nehledě na to, že jeden bez druhého by se klidně obešel. Zdlouhavé popisy krajiny se autorce povedly, nicméně v tomto případě působily jako zesilovač nudy a rozvláčnosti děje. Celkově kniha působí zmateně, nepřehledně, utahaně a co se týče zápletky a jejího rozuzlení, tak nepropracovaně.
Moc se mi líbila. Tentokrát jsem se nechala "lapit"a předpokládala jsem úplně jinou pravdu ... o to víc jsem byla překvapená dějem. Za mne pět hvězdiček.
První dojem z knihy byl zmatek. Dopodrobna popsané pocity kohosi a každá kapitola úplně jiná... Až po chvíli si uvědomíte, že jsou nějaké dva děje, dvě časové linie. Jakmile jsem se do knihy dostala, četla se už sama, nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Nádherný příběh, dvě vypravěčky, dva příběhy, které spolu určitým způsobem souvisí. Zpočátku pomalý rozjezd, ale pak je to jízda. Stupňující se napětí, krásné popisy provensálské přírody, cítíte horký vzduch, vůni levandule a chlad kamenných domů.
Kniha vás přenese do Provence plné levandulových polí zalitých slunce a popisu okouzlující krajiny. Současně vám nedá spát tajemný dům a lucerna.
Príbeh, ktorý vás chytí od začiatku až do poslednej stránky.... nebudem vymýšľať vlastné slová, pomôžem si slovami z príbehu:
*** Bol to jednoducho príbeh o sile predstavivosti a o jej pôsobení na našu pamäť.***
alebo
*** Príbehy sú naším ochranným sfarbením. Má ich každý, nielen ľudia pochádzajúci z rozhádaných či inak príšerných rodín, aj keď tí ich, prirodzene, nazbierali omnoho viac.***
ak vás nenaladí na knihu tento úryvok, tak knihu ani nečítajte - nebude vás baviť
*** Tajomstvo nakazí dušu hnilobou. Ak ho nevyriekneme, presiakne do podvedomia, preniká telom, charakterom, až napokon ovládne rozum a uvažovanie – a nakoniec nezostane nič, len tajomstvo, ktoré neslobodno vysloviť a ktoré sa musí za každú cenu udržať vnútri. Je to skaza, vnútorná pohroma. ***
Také jsem se nejdřív nemohla začíst,ale po několika stránkách se dostanete do děje a i přes někdy trochu zdlouhavé popisování krajiny,se děj rozjede,závěr byl překvapivý a zajímavý.Pěkná kniha.
Nejdříve jsem si myslela, že to nedočtu, ale pak jsem se začetla a kniha se mi moc líbila. Ráda bych si ještě něco od této spisovatelky přečetla, ale zdá se, že u nás vyšel jen tento román, škoda. Podobně píše detektivní romány Camilla Lackberg, přečetla jsem všechny knihy od ní, které měly u nás v knihovně.
Nechci nikoho odradit od čtení,ale pokud nemáte rádi zdlouhavý a podrobný popis okolí nebo přeskakování mezi pohledy od dvou postav,tak není kniha nic pro Vás.
Knihu jsem několikrát odložila,přesto jsem ráda,že jsem jí dočetla.Děj není nikterak složitý, vztahy jsou komplikované, jediná věc,která se mi líbila byl popis krajiny.Zkusím určitě i jinou knihu od autorky,snad bude lepší.
Lituji, že jsem si touto knihou pokazila dovolenou.
SPOILER Neskutečně hloupá a naivní hrdinka a její bratr predátor, na kterém nakonec spravedlnost vykonali jeho spolupracovníci a jeho roky šikanovaná sestra se po něm ještě pídí. Nejvíc mě dostalo, když nabádali znásilněnou slepou holku, aby nešla k doktorovi. Konec skoro bez nějaké pointy
Deborah Lawrenson sa vo svojom románe jasne inšpirovala Rebekou od Daphne du Mauriera ani sa netvári, že to tak nie je.
Mnoho scén a postáv tohto románu má v Lampe svoj náprotivok a charakterovo sú si postavy veľmi podobné. Rebeku dokonca na jednom mieste sama spomína a hlavná hrdinka sa vo svojich myšlienkach s dejom Rebeky trochu stotožňuje. Autorke sa však nedá vytknúť žiadne vykrádanie ani kopírovanie. Skôr by som jej román brala ako poctu Daphnimnu dielu.
Okrem toho sa jej do Lampy podarilo vtesnať ešte aj druhú dejovú líniu, a tým sa od Rebeky do určitej miery odlíšila.
Román je napísaný pekným, atmosferickým štýlom a autorka dokáže čarovať so slovami pri opisoch prostredia. To je ďalšia vec, čo má s DdM spoločné - čo pre Daphne znamenal Cornwall, zrejme znamená pre Deborah Lawrenson Provensálsko, a v Lampe mu tisíckrát vyznáva lásku tým, ako ho opisuje.
Samotný dej nie je obzvlášť dynamický, plynie trochu pomalšie, ale nie je nudný, ani neprešľapuje na mieste. Náznaky toho, čo má prísť, čitateľa držia v napätí a nútia ho neustále premýšľať a hádať, čo sa na usadlosti Les Genévriers vlastne odohralo.
Záver nie je až taký teatrálny, ako by človek možno očakával, ale pekne zakončuje rozprávanie oboch hlavných hrdiniek.
Ak máte radi knihy s viacerými dejovými líniami, jemne záhadné a elegantne napísané, Lampa by sa Vám mohla páčiť.