Lucidor a jiné prózy
Hugo von Hofmannsthal
Povídky rakouského spisovatele Hofmannsthala mají tajemnou až snivou atmosféru. Vytvářejí dojem, že autor jen zaznamenává úsek života osoby tak, jak byl zažit. Postavy procházejí poměrně složitým vývojem na malém prostoru, jaký povídka poskytuje. Žijí bohatým vnitřním životem. Někdy jakoby postava překvapivě zemřela vprostřed rozvyprávěného a vlastně nedořešeného příběhu (Pohádka 672. noci). Jindy je příběh rozetnut překvapivou událostí (Lucidor). Často se však vyprávění zbytečně rozbíhá do slepých uliček a odvádí pozornost přílišnou popisností (Andreas – střední část). Jindy je děj hektický, plný rychlých střihů, až může čtenář snadno ztrácet nit (Andreas – poslední část).... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
vzpomínky rakouská literatura výbor z díla úvahy a zamyšlení deníkové záznamy středoevropská literaturaČást díla
Andreas nebo-li sjednocení
1932
Co zažil maršál de Bassompierre
1900
Dopis lorda Chandose
1902
Kyrysnický příběh
1899
Lucidor
1910
Autorovy další knížky
1981 | Lucidor |
1979 | Píseň na cestu |
2020 | Kdokoli |
1981 | Žena bez tône |
2009 | Malé divadlo sveta |
sjednocujícím tématem všech povídek je, domnívám se, pomíjivost, míjení se, neporozumění, nepochopení, neschopnost nalézt přesné pojmenování pro nějaký jev, děj nebo entitu = Hofmannsthalovo dílo zřetelně vypovídá o umělecké (i společenské) krizi přelomu 19. a 20. století; spíš než povídky mne ale z tohoto souboru zaujal výběr z autorových zápisků a aforismů (úvahy o literatuře, kritika němectví)