Luk královny Dorotky

Luk královny Dorotky
https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98087/luk-kralovny-dorotky-98087.jpg 4 58 58

Šest povídek (Guy de Maupassant, Usmívající se děvče, Brusič nožů, Dobrá míra, Chirurgie, Konec vše napraví), jimž společným motivem je lidská láska. Jejich hrdiny jsou muži a ženy, kteří se "dali na cestu objevů a bloudí vesmírem lásky, jehož nesmírný čas a nesmírné dráhy jsou uvnitř pramalého srdce".

Přidat komentář

Maki229
15.02.2024 3 z 5

S češtinou umí Vančura zacházet jak se patří, s láskou, citem, dobře se mi to čte. Občas jsem se u těchto povídek i pousmála, bavily mě.
Úplně však s jeho rytmem psaní příběhů v této knize nesouzním a není to proto, že psal před 100 lety, někteří spisovatelé o 50 až 100 let starší mi jednoduše kápnou do noty lépe. Proto jen 3 hvězdy

Zelený_Drak
20.10.2023 2 z 5

Vančura píše krásně, ale o věcech, které mě nezajímají. Četla jsem na přelomu srpna a září a už si nepamatuji, že by mě nějaká povídka oslovila. Když už mě to trochu zajímalo, většinou mě zklamal příliš rychlý konec. Snad jen Dobrá míra trochu vybočila z řady. Mou oblíbenou knihou od Vančury zatím zůstává "Kubula a Kuba Kubikula".


000nugatovej
23.03.2021 4 z 5

Vančurovské přitakání životu, lásce a mládí. Ta jsou více než (třeba) literatura. Protože: "Číst a spát a třeba pít nemírně víno není samo o sobě nic špatného, jenže věc závisí na tom, kdo ji dělá! Je-li někdo takový zapeklitý hnidopich, propadne mu největší kniha mezi prsty, nejlepší lože se promění na pelech, nejohnivější víno zhořkne na jeho jazyku a vše, co z toho má, je jediné bolest hlavy. Proto si jest přáti, aby táhl ke všem ďasům a nepředstíral, že má záliby a lásky, že pracuje, když lenoší, a že je zamilován, jakkoliv myslí jenom na sebe." (str. 180)

alef
03.11.2020 4 z 5

„Když ztratíte hlavu, přidržíte se i pošetilých nápadů, neboť v takových chvílích se vám nehrne myšlenka za myšlenkou.“

Nebojte, nikdo o hlavu kratší nebude, tohle je totiž případ, kdy ztratíte hlavu kvůli lásce … Vančurovy rozmarné novely jsou totiž plné milostného citu, toužení a dychtivosti :-), navíc většinou s vtipnou pointou /až na Dobrou míru – ta končí tragicky/.

O čem tedy bude řeč?
O lásce a o prožitcích, ale třeba taky o maloměšťácké vypočítavosti a zkostnatělosti.

Místo děje je vždy pečlivě vykreslené vančurovsky krásným jazykem …
„V tu chvíli skýtal boulevard obraz, jejž jsme se naučili milovat o několik let později na plátnech impresionistů. Vozkové v kabátcích s maličkou pláštěnkou mávali bičem, jehož násadec přechází v řemínek křivkou nedbale zdůrazněnou Manetem. Dámy obracely svou tvář k svítilnám, zachycujíce na ohbí tváře jejich záření, a ze stínů, které nám budou navždy připomínati kobalt a hněď italských hlinek, zvedaly nosíky s narůžovělým chřípím. Vězely v kožišinách vždy o něco nádhernějších než důchody jejich milenců a v pláštích, jejichž cena nepřesahuje polovinu měsíčního příjmu manželova.“

Ústřední téma je dané – láska … rozmarná, hravá, smyslná, tvořivá i výbušná …
„Praví se, že nesvár utvrzuje lásku.“
„Ve věcech lásky neplatí spořivost a nic vám nevynese na úrocích, co jste dnes uložili do truhlice.“
A zajímavý je i Vančurův popis erotického jiskření … „Vzápětí se jim rozvázaly jazyky a došlo k výjevům lásky, nad nimiž se tají dech.“
Vesměs všechny příběhy jsou prostě plné láskyplného kontextu :-) … „Vypravování zastihuje již Jindřicha, jak maje ruku kolem Alžbětina pasu, vine ji k sobě a líbá s vytrvalostí a s nebývalým vkusem.“

Ovšem dokáží taky trochu ironicky kousat, to když se třeba v povídce Brusič Vančura opře do krize v třicátých letech … „přišla na svět mizérie“ … a ukáže lidi a lidičky na okraji společnosti, ty, jimž se smůla a chudoba přilepily na paty: „Tam bývá stanoviště všelijakých lidiček, na které se nedostalo. Jeden se zde choulí do pytlů, jiný si vybírá hmyz z podpaží, třetí točí palci rukou mlýnek a ostatní buď pokašlávají, nebo skákajíce o jedné noze hrají v Nebe, peklo a ráj.“ … protože důležité je, jestli je člověk dobrý, bez ohledu na povolání nebo majetek …„Mějte na mysli, že je-li pořádná holka nevěstkou, je to zaměstnání jako jiné. Cožpak je kominík špinavec? Libuje si snad stokař ve společnosti krys a potkanů? Je hrobník šitý právě na mrtvé? Připouštíme, že některá zaměstnání jsou sprostá a jiná opět vznešená, přesto však vydělávati si chléb je věc jedna a býti takový či onaký věc druhá.“

Takže shrnuto, můžu doporučit jako takovou pohodovou podvečerní četbu, až bude venku sychravo a ošklivo, příběhy jsou to krátké, úsměvné a pokud vám nevadí (jak správně upozorňuje níže "zlovlk") květnatý archaismy propletený Vančurův styl vyprávění, můžu doporučit :-).

Lenka4
08.07.2019 4 z 5

Archaický styl vyprávění příliš nesouzní s dobou děje povídek. Nicméně jsou tematicky nápadité a obsahují řadu vtipných slovních obratů. A navzdory vesměs truchlivým osudům jejich hrdinů se jedná o úsměvnou četbu.

holkaslebkou
25.08.2017

Ja Vancurovi asi nikdy neprijdu na chut... Kazdou vetu abych si cetla petkrat, to me bohuzel nebere. Takze nedocteno.

zlovlk
29.01.2017 4 z 5

Vančura též zde prokazuje, že patří k oněm vpravdě nepohanitelným ozbrojencům, kteří, opásavše se šamšírem řeči české a dadouce do kolbišť literárních, švihají své rány po způsobu knechtů nejpověstnějších. Ubozí čtenářští ulekanci neschopní sáhnutí po knize příčinou strachu z nesrozumitelných vět však mohou zde svůj děs zatlačiti hloub do duše mezi děsy noční a úzkosti všednodenní a radostně plenit, co Vančura naplodil. Neboť Dorotka řadí se v díle jeho k výkvětům nejsrozumitelnějším! Jongléřství stylové poněkud je potlačeno a pojí se v těchto šesti kratších prózách s divuhodnými studiemi povah lidiček potulných i měštěnínských, venkoncem tragických, oslazených směšností a milenectvím. Při průchodu tímto jazyka okrskem chrámovým pocítil jsem nejvyšší slast u vyprávění o krásném cikánu Cypriánovi, jenž opanovává čtvrtou z povídek; každá z oné krásné šestice jest však malou perlou, arci tvaru nepravidelného!
Nuže, kdo jsi byl schopen učísti tento komentář a znechucení nezrůznilo u toho počinu tvé rysy, ty se do "Dorotky" chutě pusť - nebude to jistě zamotanější psaní, ba naopak.

Damato
28.01.2017 4 z 5

Pohodové,odpočinkové čtení,kdy nemusíte moc přemýšlet.Z počátku čtení jsem se totiž obávala tragičnosti ,jako třeba u Markéty Lazarové,ale tohle čtení bylo fakt na pohodu.