Lukostřelec
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540313/bmid_lukostrelec.jpg
4
100
100
Do zapadlé vesnice přichází mladý muž. Ví, že tam žije truhlář, který býval nejvyhlášenějším lukostřelcem. Chce se s ním pouze poměřit, nikoli ho překonat nebo pokořit. Truhlář váhavě souhlasí a poté mu vysvětlí, co je pro člověka, který má v ruce luk a šíp, to nejdůležitější: „Pokračujte v cestě luku, neboť ona je cestou celého jednoho života. Ale naučte se, že i správný a přesný výstřel se velmi liší od výstřelu s klidem v duši.“ Přítomen je chlapec z vesnice, který touží dozvědět se víc. A starý muž ho s moudrostí stáří učí, jak vést smysluplný život, v duchu japonského učení kjúdó, „cesty luku“, které vzniklo v Japonsku na základě tradičního umění lukostřelby pod vlivem zenového buddhismu. Jedno z poučení, kterého se mladíkovi dostalo, zní: „Budeš-li se dívat na terč jako na nepřítele, můžeš ho třeba i zasáhnout, ale nepodaří se ti zlepšit nic v sobě samém.“ Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Argo v roce 2023.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Tympanum
Originální název:
O Caminho do Arco, 2008
Interpreti: Helena Dvořáková
více info...
Přidat komentář
Líbil se mi úvod a epilog, mám ráda filozofovaní příběhem. Někdy mi myšlenky utíkaly jinam a trochu jsem se mezi lukostřelbou a životem ztrácela. Možná v jiném rozpoložení se knize vrátím.
Autora mám moc ráda. Jeden čas to byl opravdu hit. Jeho knihy to jsou vždy sázky na jistotu.Občas si chci dát oddechovku na zvednutí nálady a tohle je právě ta kniha, je plná životních pravd a krásných obrázků.
Dílko ve stylu Rukověti bojovníka světla, ale utříděnější a propracovanější. Samotná kniha je navíc krásně zpracovaná a ilustrovaná.
Další seberozvojově-meditační-poznávací téma sepsané do krátkého rozhovoru o poznání sebe samé(ho).
Každý si v tom to svoje najde.
Jen je u tohoto autora problém, že ve výsledku si zapamatujete jen to, abyste byli sami sebou, hodní na všechny kolem, hrozně pozitivní a uměli pracovat s vlastní, i negativní energií, protože pitomci, které v životě potkáte, (a že jich potkáte), vám nestojí ani za zvýšení tlaku.
Taková kniha se těžko hodnotí. Nejde o žádný klasický literární útvar. Není epická, jak jsme u Coelha zvyklí. Nabízí však spoustu myšlenek k zamyšlení, zastavení, rozjímání.
Krátká poučná kniha z pera brazilského autora Vás. Odnesla jsem si:
- člověk by se měl poučit že svých chyb
- nekritizovat ostatní
- naučit se respektu a úctě
- jednou jste dole a nahoře
- každá cesta za vytouženým cílem není jednoduchá
V jednoduchosti se skrývá krása.
Lukostřelec je minimalistickým příběhem.
Do krátkého alegorického příběhu vložil autor krásnou metaforu – toho možná nejzásadnějšího v lidském životě – jeho smyslu.
A to je Coelhovo životní téma – prolíná se celou jeho tvorbou – cesta za uskutečněním vlastního snu...
„Jaká je to síla, která nás odvrací od pohodlí známého a nutí nás přijímat nové výzvy, i když víme, že všechna sláva tohoto světa je tak pomíjivá? _Věřím, že tento impuls můžeme nazvat hledáním smyslu života “ (Paulo Coelho)
Lukostřelec přesně do tohoto Coelhova literárního plánu zapadá – na začátku byla jen letmá myšlenka (Coelho dle jeho slov z přečteného rozhovoru na webu skutečně ovládá lukostřelbu) – lukostřelce, který v extrémním soustředění napíná tětivu a pak ve chvíli, kdy vypustí šíp se to stane – moment přechodu od extrémního napětí k naprostému uvolnění ...
A o tom celá tato bajka, či pohádka, je – o motivaci, která vede k rozhodnutí ve prospěch něčeho neobvyklého /možná i nepohodlného/ - o vnitřním určení, o iracionalitě rozhodnutí se kterou se musí počítat, o nutkání vystoupit z vyšlapaných cest a razit si svou vlastní /i když vede hustým trním/ ...
„smyslem našeho života je to, co mu sami chceme dát“ _ „osobní příběh je jedinou povinností člověka“.
Lukostřelec je příběhem o archetypech a je možná trochu sestavený jako mozaika z citátů, ale nakonec z nich vyskládáte docela pěkný obrázek. Není moc velký /je opravdu minimalistický/ a to je asi jeho předností /citáty a moudra nepřehltí – což se mi u Coelhových knížek někdy stává a pak, když „moc tlačí na pilu“ mám pocit, že sklouzává ke klišé, ale to není případ Lukostřelce, protože právě tím, že se jedná o krátký příběh k zamyšlení – splňuje přesně svůj účel/.
Taky se mi líbí (celkově v Coelhových knížkách a tady to platí opravdu hodně) jak ve svých příbězích používá intertextualitu – často najdete v jeho textech odkazy na jiné jeho texty – a tady se nabízí Alchymista (který jde také za svým snem) a Lukostřelec, jako by ho maličko doplňoval ...
„Člověk má vždycky podmínky k tomu, aby udělal to, o čem sní.“ _ „Jen musí poslechnout hlas svého srdce a jít za naplněním svého snu.“_„Člověk nikdy nesmí přestat snít. Sen je potravou duše_“
Možná to zní trochu jako klišé, ale když se nad tím člověk trochu zamyslí, často nám opravdu brání jen strach (když je překážek příliš, když strach používá své zastrašovací praktiky – hrubou sílu, lež, klam, vemlouvání se, nabízení náhražkových pozlátek) ...
„Strach lže a ty mu věříš.“ _ „Hraje s námi nečestnou hru, ve které už po staletí vyhrává.“ (Friedrich Nietzsche)
Paulo Coelho umí psát, to je jisté. Příběh bych asi ocenila více, ale to je možná spíš tím, jaké mám aktuální rozpoložení. Vcelku asi chápu, co měla kniha sdělit, ale někdy je toho tlaku na to, cítit se z knihy jaksi oduševněle až příliš. Samozřejmě kniha je mnohovrstevná, proto si v ní najde každý něco trochu jiného. Mně osobně trochu chybí přesah z egocentrismu, kdy i spojence vlastně hledáme pro svůj prospěch, hledáme sebe, svou životní cestu, ale nějak mi tam chybí ti ostatní. Ilustrace potěšily.
Krásné čtení, když máte hlavu jen pro pár řádků a touhu si ty řádky vychutnat.
Návod k životu, návod k sobě, navíc krásné ilustrace, které nechávají tolik prostoru pro emoce a fantazii. A své vlastní životní příběhy.
Opět kniha k zamyšlení. Cesta luku je stejně jako cesta životem spojena s různými částmi-okolnostmi-důležitý je nejen luk,šíp,tětiva a terč, ale i postoj střelce.
Filozofické pojednání v kratičkých zamyšleních nad lukem, šípem, terčem,... je nádherně propojeno s životem, který každý z nás chce mít naplněný. V přirovnáních promyšleno každé slovo. Úžasné myšlenkové zastavení a zamyšlení nad činy člověka. Pro mě TOP kniha.
Zajímavé.. jak jinak než se zastavit a zamyslet.. celkové tenká kniha, ale má hloubku. Je jen na nás jak budeme používat luk - život... Doporučuji
Věnuji se lukostřelbě už víc než deset let, takže tato knížka je pro mě v podstatě shrnutí mého snažení. A je to napsáno čtivě. Musela jsem si uvědomit, že Coelho to napsal v roce 2008. Bonusem jsou pro mě krásné ilustrace Andrey Tachezy.
Je to velké překvapení, ale zároveň návrat k filozoficko-duchovní cestě, která může čtenáře pohladit a inspirovat.
Pro toho, kdo se chce naučit technicky střílet, a to tak, aby opravdu zasáhl a neminul cíl, je to cenná příručka. Coelho píše s takovým detailním zanícením, že jsem si začal myslet, že začal na stará kolena opravdu praktikovat lukostřelbu. Jednotlivé kroky, a to i s jejich filozofickým přesahem pro samotný život, popisuje zevrubně, věcně a jasně. Je to vlastně soubor rad vložený do starého příběhu. Stačí si každý večer přečíst 1 stránku a trochu pomeditovat. Hodně pasáží k tomu jednoduše svádí. Knize hodně sluší překlad Marie Havlíkové, u které jsem kdysi dávno studoval literaturu portugalsky mluvících zemí. Coelha jsem v 90. letech četl s nadšením: Mágův deník, Alchymista a Pátá Hora jsou pro mne nádherné knihy. Dokonce jsme se s ním potkali v kavárně někde u Staromáku, to už je fakt dávno. Díla na začátku tisíciletí se mi moc nelíbila, byla plochá, s lacinými zápletkami, ale zřejmě odrážela autorův vnitřní stav, který procházel různými krizemi. Předposlední vzpomínková kniha Hipík se mi však líbila, protože se vracela k autorově mládí, rebelských letům. Zároveň se lišila od všeho předtím napsaného.
Kdo sáhne po Lukostřelcovi, určitě neudělá špatně, včera jsem si z popudu některých pasáží zašel pod přístřešek a vyhrabal starý luk, který by mohl fungovat. Ještě si na jaře možná udělám pár šípů. Kniha tak nemusí zaujmout jen fandy portugalské literatury, ale i praktikující sportovní lučištníky anebo prostě všechny, kdo chtějí začít a zažít něco zajímavého!
Druhá kniha od aurora, co jsem kdy četla. Očekávala jsem příběh, ale i tak to bylo zajímavé a krátké odstavce vás vybízejí k zamyšlení nad životem.
Od autora jsem již četl více knih (ALCHYMISTA, VERONIKA SE ROZHODLA ZEMŘÍT).
Hlavní postavou je TECUJA, který je vynikající lukostřelec. Žije v odlehlém údolí. Jednoho dne ho navštíví ctižádostivý lukostřelec, který s ním chce přeměřit síly. Tecuja jeho výzvu přijme. Zároveň předává své zkušenosti vesnickému chlapci. Učí ho, jak vést smysluplný život v duchu učení KJÚDO, „cesty luku“, které vzniklo v Japonsku na základě tradičního umění lukostřelby pod vlivem zenového buddhismu.
Knihu jsem měl přečtenou během půlhodiny. Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Obsahuje barevné ilustrace. Asi jsem nikdy takto tematicky zaměřenou knihu nečetl, ale má to něco do sebe. Nikdy jsem nepřemýšlel o technice lukostřelby a jeho propojení se životem. Kniha by se dala zařadit do osobního rozvoje a může se číst opakovaně.
Nevzpomínám si, jestli jsem někdy střílel z luku, a pokud ano, tak to bylo snad na táboře. Vzpomínám si, že jsme si v minulosti pořídili vzduchovku a občas jsme zašli do lesa a zastříleli si do terče.
Štítky knihy
stáří brazilská literatura spiritualita rozvoj osobnosti, osobní rozvoj společenské romány životní moudrost
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Snažil jsem se ve všech filozofických myšlenkách najít něco, co by se dalo využít i jinde v životě, ale moc to nešlo.