Lukostřelec
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540313/bmid_lukostrelec.jpg
4
114
114
Do zapadlé vesnice přichází mladý muž. Ví, že tam žije truhlář, který býval nejvyhlášenějším lukostřelcem. Chce se s ním pouze poměřit, nikoli ho překonat nebo pokořit. Truhlář váhavě souhlasí a poté mu vysvětlí, co je pro člověka, který má v ruce luk a šíp, to nejdůležitější: „Pokračujte v cestě luku, neboť ona je cestou celého jednoho života. Ale naučte se, že i správný a přesný výstřel se velmi liší od výstřelu s klidem v duši.“ Přítomen je chlapec z vesnice, který touží dozvědět se víc. A starý muž ho s moudrostí stáří učí, jak vést smysluplný život, v duchu japonského učení kjúdó, „cesty luku“, které vzniklo v Japonsku na základě tradičního umění lukostřelby pod vlivem zenového buddhismu. Jedno z poučení, kterého se mladíkovi dostalo, zní: „Budeš-li se dívat na terč jako na nepřítele, můžeš ho třeba i zasáhnout, ale nepodaří se ti zlepšit nic v sobě samém.“ Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Argo v roce 2023.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Tympanum
Originální název:
O Caminho do Arco, 2008
Interpreti: Helena Dvořáková
více info...
Přidat komentář
Druhá kniha od aurora, co jsem kdy četla. Očekávala jsem příběh, ale i tak to bylo zajímavé a krátké odstavce vás vybízejí k zamyšlení nad životem.
Od autora jsem již četl více knih (ALCHYMISTA, VERONIKA SE ROZHODLA ZEMŘÍT).
Hlavní postavou je TECUJA, který je vynikající lukostřelec. Žije v odlehlém údolí. Jednoho dne ho navštíví ctižádostivý lukostřelec, který s ním chce přeměřit síly. Tecuja jeho výzvu přijme. Zároveň předává své zkušenosti vesnickému chlapci. Učí ho, jak vést smysluplný život v duchu učení KJÚDO, „cesty luku“, které vzniklo v Japonsku na základě tradičního umění lukostřelby pod vlivem zenového buddhismu.
Knihu jsem měl přečtenou během půlhodiny. Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Obsahuje barevné ilustrace. Asi jsem nikdy takto tematicky zaměřenou knihu nečetl, ale má to něco do sebe. Nikdy jsem nepřemýšlel o technice lukostřelby a jeho propojení se životem. Kniha by se dala zařadit do osobního rozvoje a může se číst opakovaně.
Nevzpomínám si, jestli jsem někdy střílel z luku, a pokud ano, tak to bylo snad na táboře. Vzpomínám si, že jsme si v minulosti pořídili vzduchovku a občas jsme zašli do lesa a zastříleli si do terče.
Lukostřelec je nadčasový. Tak asi jako každá kniha Paula Coelha. Každá z těch kraťounkých stránek vás vybízí k zamyšlení. No a tak čtete a najednou jste na konci. Stálo to za to. Doporučuji
Už jsem od Coelha dlouho nic nečetla. Až moc dlouho. Jenže tahle hubená knížečka byla přesně to, co jsem zrovna potřebovala. A na jejím konci jsem pochopila, proč je Lukostřelec skvělá kniha. Která dost lidí zasáhne. A kterou dost lidí nepochopí...
("Kdo půjde kolem a uvidí lukostřelce s rozpřaženými pažemi a očima provázejícíma šíp, bude se domnívat, že se zastavil. Spojenci ale vědí, že mysl toho, kdo vystřelil, změnila dimenzi, a je nyní v kontaktu s celým univerzem.")
Kniha na první pohled bez příběhu. Ale na ten druhý, ten opravdový a skutečný, s příběhem celého života. Kdo mě zná, ví, proč je tohle téma pro mě důležité...
Já nevím... Za mě velké zklamání. Knihy P. Coelha moc ráda čtu, ale tady jsem zřejmě měla velké očekávání...
Krátké kapitoly nutí k zamyšlení. Tak jak to autor umí. Ilustrace se také povedly.
Příjemná kniha s pravdivou, funkční a jednoduše podanou životní filozofií. Jen je škoda, že není podávána formou příběhu, ale pouze myšlenkami - pravidly. Tak jako tak mi kniha “sedla .
Na této knize mě mrzí že je tak Krátká a čekala bych že to bude další z jeho typických příběhů které budou skrývat moudro. Na druhou stranu co se lukostřelce týče v knize je spoustu hezkých myšlenek a v podstatě kniha je cestou lukostřelce a každý si v ní může najít své moudro zároveň kniha má krásné ilustrace a zahřeje u srdce
"Každý šíp letí jiným směrem. Vystřel tisíc šípů, a každý ti ukáže jinou dráhu: to je cesta luku."
Štítky knihy
stáří brazilská literatura spiritualita rozvoj osobnosti, osobní rozvoj společenské romány životní moudrostAutorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Je to velké překvapení, ale zároveň návrat k filozoficko-duchovní cestě, která může čtenáře pohladit a inspirovat.
Pro toho, kdo se chce naučit technicky střílet, a to tak, aby opravdu zasáhl a neminul cíl, je to cenná příručka. Coelho píše s takovým detailním zanícením, že jsem si začal myslet, že začal na stará kolena opravdu praktikovat lukostřelbu. Jednotlivé kroky, a to i s jejich filozofickým přesahem pro samotný život, popisuje zevrubně, věcně a jasně. Je to vlastně soubor rad vložený do starého příběhu. Stačí si každý večer přečíst 1 stránku a trochu pomeditovat. Hodně pasáží k tomu jednoduše svádí. Knize hodně sluší překlad Marie Havlíkové, u které jsem kdysi dávno studoval literaturu portugalsky mluvících zemí. Coelha jsem v 90. letech četl s nadšením: Mágův deník, Alchymista a Pátá Hora jsou pro mne nádherné knihy. Dokonce jsme se s ním potkali v kavárně někde u Staromáku, to už je fakt dávno. Díla na začátku tisíciletí se mi moc nelíbila, byla plochá, s lacinými zápletkami, ale zřejmě odrážela autorův vnitřní stav, který procházel různými krizemi. Předposlední vzpomínková kniha Hipík se mi však líbila, protože se vracela k autorově mládí, rebelských letům. Zároveň se lišila od všeho předtím napsaného.
Kdo sáhne po Lukostřelcovi, určitě neudělá špatně, včera jsem si z popudu některých pasáží zašel pod přístřešek a vyhrabal starý luk, který by mohl fungovat. Ještě si na jaře možná udělám pár šípů. Kniha tak nemusí zaujmout jen fandy portugalské literatury, ale i praktikující sportovní lučištníky anebo prostě všechny, kdo chtějí začít a zažít něco zajímavého!